pondělí 16. října 2017

Kam se budeme vracet?

Znak Habsburské monarchie
Musím začít citátem slov profesora Eduarda Goldstückera z  roku 1996: „… žijeme v  epoše historické restaurace, kterou charakterizuje návrat k  něčemu minulému, svévolně přerušenému, jehož legitimitu chce obnovit. Takové restaurační epochy mají určitou typologii. Jedním z  jejich charakteristických rysů je, že chtějí jít dozadu a nevědí až kam. Máme jít k  roku 1918, k  roku 1938 nebo 1848?“ Jedním z  projevů tohoto názorového zmatení je snaha obnovovat pomníky, které jsme kdysi zlikvidovali, abychom demonstrovali rozloučení s  minulostí, jež tyto pomníky vyzdvihla. Míru tohoto zmatení charakterizuje i obnova pomníků Habsburků, jichž začínáme mít více, než bychom jich našli na území Rakouska. Ve Františkových lázních jsou na jednom čtverečním kilometru dokonce čtyři, František I. je tam hned dvakrát, jednou jako zakladatel lázní, podruhé na koni. Přičinliví františkolázeňští onu jezdeckou sochu odlili dvakrát, abychom ji měli také v  Praze na nábřeží uprostřed Krannerovy kašny, kde jsou dokola alegorie českých krajů. Karel Havlíček toto dílo kdysi popsal slovy: „… kolem českých krajů chlouba a uprostřed sedí trouba.“

Svého synovce Františka zhodnotil Josef II. těmito slovy: „svou povahou je spíš pomalý, pokrytecký a lhostejný, …žádné vlastní myšlenky. Ten kluk není k  ničemu, jen všecko zase zkazí.“ A měl pravdu, v  čase svého panování byl František I. loutkou kancléře Metternicha. Svému nejstaršímu synovi a následníku, slabomyslnému Ferdinandovi, odkázal František I. tuto radu: „Nehýbej ničím v  základech státní budovy, vládni a nic neměň.“

Aby nám Pražanům udělali ve Františkových lázních ještě větší radost, odlili nám i sochu Franze Josefa neboli „starého Procházky“. Tu jsem neviděl a doufám, že je pečlivě ukryta v  nějakém depozitáři, z  něhož se jí nepodaří vylézt. Ve Františkových lázních byli u jejího odhalení Otto Habsburk a Karel Schwarzenberg. Takže se už nedivím, že do sněmovních voleb jde Top09 společně s  obskurní stranou „Koruna česká“, jež hodlá u nás obnovit monarchii. A čtvrtou habsburskou sochou ve Františkových lázních (tu už v  Praze nemáme) je Josef II. Toho bychom mohli pro jeho osvícenství snad tolerovat, snad i jeho matku Marii Terezii, i když nechápu, jak v  Praze 6 přišli na nápad mít ji na Prašném mostě, a proč zrovna teď? Sotva mohou k  vysvětlení stačit slova starosty Prahy 6 Koláře: "Marie Terezie je jediná žena, která kdy usedla na český trůn, a proto si takový monument zaslouží." Pouhé usednutí na trůn velikou zásluhou není.

středa 23. srpna 2017

Z Nového Jičína do Přerova jsme utíkali v noci

Ordneři v plném boji
Rozhovor s Milanem Gerykem, členem Kruhu občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí
Milane, jaký rozdíl vidíš mezi poválečným odsunem Němců z českého pohraničí a vyhnáním Čechů z pohraniční oblasti tzv. Sudet?

Němci měli v Československé republice rovnoprávnost, a přesto pomáhali Hitlerovi v uskutečnění jeho plánů. Skoro všichni se nechali strhnout k fanatickému jednání. Věřili Hitlerovi, že jsou nadřazená rasa a ostatní rasy méněcenné a určené k vyhubení. Odsun Němců z Československa v souladu s Postupimskou dohodou vítězných mocností byl řešen zákonem a podle něho byl také prováděn. Nedá se vyloučit, že v prvním období odsunu došlo v některých případech k páchání bezpráví na občanech německé národnosti.

Projev prezidenta ČR, Žofínské fórum, 22. 4. 2017

Vážený pane Vaníčku, dámy a pánové,

předesílám, že toto téma jste mi předepsali vy, ne že bych si ho vymyslel sám. Nicméně, dobře víte, že jsem submisivní bytost, že podléhám vnějším tlakům, a že se nechám velmi snadno manipulovat. Takže jsem se nechal manipulovat i vámi a byl jsem samozřejmě přinucen o tomto tématu přemýšlet. Nechci tvrdit, že jsem měl připravené nějaké kategorické schéma, které bych Urbi et Orbi zjevil jako jasnou pravdu, a jak říkal Masaryk, myšlení bolí, takže díky vám jsem si prodělal určitou, nikoli příliš intenzivní, bolest.

Začal bych tím, že snad není zneužívanějšího pojmu, než je národní zájem. Každý politik, populista i nepopulista, se tímto pojmem zaklíná a někdy ani on sám neví, co to je, tím méně, aby to věděli jeho posluchači. Pokusme se proto, což vždy pozitivisté říkali, že je nejdůležitější definice pojmu, pokusme se definovat pojem národního zájmu a začněme ve vzdálené minulosti.

středa 26. července 2017

Chodská svatovavřinecká pouť

Naše členka paní Lenka Štajnarová nám poslala brožurku vydanou v r. 1945 s názvem Památníček ze slavné chodské pouti „Hu svatýho Vavrenečka“. Paní Štajnarové za ni děkujeme a pro čtenáře Zpráv z brožurky vyjímáme:


Národ, který ve své ohromné většině žil představou pomíjejícnosti nového německého řádu, díval se kol sebe a čekal. Čekal na gesto, které by vlilo naději do srdcí a dalo jasnou myšlenku víry. Víry v sebe sama, víry v dobré příští vlasti a národa!

čtvrtek 15. června 2017

Mnichov 1938 ve dvou dopisech

Vždy jsem byl toho názoru, že při každém hodnocení jakékoli historické události bychom měli znát pohled současníků této události. Ten není ovlivněn změnami hodnotících žebříčků, jimiž od té doby naše mysl prošla. Týká se to i té nejtragičtější události našich dějin, kterou bezesporu byl Mnichov 1938.
Vybral jsem si k tomu dopis poslance Ladislava Rašína (syn Aloise Rašína) prezidentu E. Benešovi (text je v knize Paměti od E. Beneše) a prezidentovu odpověď (ta je v knize Šest let exilu a druhé světové války). Myslím, že je dobře už to, že se oba texty ocitnou vedle sebe. 
JP

středa 7. června 2017

Minulost nezrušíme

Čeští uprchlíci 1938
Nedá mi, abych slova titulku nepřipomněl v souvislosti s aktivitou ministra Hermana, který se bezostyšně paktuje se zástupci landsmanschaftu. K historickým událostem ve státě by se mělo přistupovat s objektivním nadhledem. Nevidím nic špatného na tom, když se žáci ve škole dovědí, že vedení obce, či státu nebylo ani dobré ani mravné, a proto celý život byl někdy poplatný dobovým deformacím. I přes protesty menšiny těch slušných došlo k věcem a rozhodnutím, které dnes ke cti v rámci celostátní či obecní historie zrovna neslouží, nicméně staly se a zrušit je nelze. Žádné sebehalasnější RUŠENÍ nedokáže eliminovat událost, která se před x lety stala, to bych rád připomněl nejen panu ministrovi kultury.

Zpráva o činnosti Kruhu v r. 2016

V roce 2016 jsme se museli postarat o to, abychom vyhověli požadavkům, které na spolky klade nový občanský zákoník. Nové stanovy se příliš neliší od předchozích, s ohledem na rostoucí stáří našich členů jsme jen určili, že členská schůze je v každém případě usnášeníschopná. Nadále platí, že jsme spolkem politickým, ale nestranickým.

pondělí 13. února 2017

Konference v Bělehradu

Naše první cesta vedla do Kragujevce, města, jehož historie sahá až do středověku. Rozvíjet se město začalo až po osvobození od osmanské nadvlády v roce 1818, když ho Miloš Obrenovič ustanovil hlavním městem nového srbského státu. Kragujevac je pro Srby město, kde jsou kořeny srbského národa, ale i město nesmírného utrpení a odvahy obyvatel.

Když jsem já bejval kluk…

To už je dávno. Bydleli jsme spolu s rodiči ve Falknově – dnešním Sokolově, kde tatínek pracoval na hradle falknovského nádraží spolu s jedním Čechem a dvěma Němci. Vzpomínám si, že výpravčími byli dokonce tři Němci a jeden Čech, a všechno bylo bez problémů. Maminka chodila nakupovat do řeznictví, které patřilo Němci. A já si hrál s našimi českými dětmi i německými a vůbec nám nevadilo, že jsme mluvili každý jinak. Všechno bylo v pořádku a bez problémů, než začal sudetským Němcům mást Henlein s Hitlerem hlavy. Atmosféra na nádraží i mezi sousedy houstla. Také německý řezník již odmítl obsluhovat české zákazníky a tedy i moji maminku. A pak přišel osudný den – kráčel jsem s maminkou na falknovské nádraží, maminka obtěžkána různými zavazadly mi vysvětlila, že jedeme do Krupé k babičce. Ještě na nádraží jsme mluvili s otcem, který nám vysvětlil, že musí zůstat na hradle do doby, než se Němcům podaří obsadit jednotlivé posty svými lidmi. Za několik týdnů přijel a přivezl některé další věci z našeho bytu.

neděle 12. února 2017

Hromadné vraždění a EU


Naďa Čižmárová, rozená Kratochvílová, z jihočeské Soběslavi se v pondělí večer 19. prosince stala ve svých 35 letech jednou z náhodných obětí masového vraha, který na berlínském vánočním trhu ve jménu tzv. Islámského státu ukradeným náklaďákem hromadně pobíjel „nevěřící“. 

čtvrtek 2. února 2017

Ohlédnutí zpět

Kruh občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí nemá v letošním roce žádné kulaté výročí, to bylo naposledy v roce 2014. Není tedy důvod pro bilanci jeho dosavadní práce, a jestliže jsem se k ní přesto rozhodl, je to proto, že dvacáté výročí existence Kruhu jsme tehdy v našich Zprávách zmínili jen velmi stručně.

pondělí 30. ledna 2017

Komu patří omluva? Historická pravda o poválečných událostech


Tak se jmenuje sborník, který vychází jako soubor přednášek ze stejnojmenné konference, pořádané 25. května 2016 v Brně. Týká se denacifikačního odsunu Němců z Československa, ke kterému došlo na základě rozhodnutí vítězných mocností z druhé světové války. Pro Čechy znamenal odsun rozuzlení dávných i nedávných problémů a excesů a základ stability poválečného uspořádání Střední Evropy. Část odsunutých Němců však označila odsun jako bezpráví, katastrofu, zločin všech zločinů.