Á, Bé, Cé, Dé..., transport jede

Spousta Čechů se svými zkoušenými spoluobčany solidarizovala - někteří již pochopili, že dalšími obětmi germanizace se má stát český národ.

Adolf Hitler prohlásil 30. ledna 1939 v Říšském sněmu, že výsledkem budoucí světové války bude "zničení židovské rasy v Evropě". Myslel to doslova. Málokdo tomu věřil. 28.listopadu 1941 dal Hitler slib jeruzalemskému velkému muftímu Husseinovi, že jeho cílem je "vyhlazení Židů žijících v arabském prostoru pod ochranou britské moci" - jen co německé armády dorazí přes Kavkaz na Střední východ. (Velký muftí mu uvěřil. Měli stejný cíl.)

Na počátku okupace Československa se zdálo něco podobného opravdu nepravděpodobné. Ano, Němci decimovali stav českého Židovstva - ale nejdříve vyháněním z obsazeného území. Začalo to už na podzim roku 1938 po záboru českého pohraničí. Ze 30.000 původně zde žijících židovských občanů jich v květnu 1939 zůstalo pouze 2.373. (Ti, kteří neutekli, byli posláni do koncentráků.)

Souborné vydání vzpomínek na naše vyhnání z pohraničí

5. září vyšlo druhé doplněné vydání našich vzpomínek Vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938. Jde o souborné vydání dřívějších Vzpomínek, které tentokrát vyšlo u nakladatelství Toužimský& Moravec.

Knihu doplňuje historický přehled Jindřicha Marka a bohatá obrazová příloha Jaroslava Čvančary. Nakladatelství ji nabízí na svém e-shopu za 300 Kč, u knihkupců vyjde na 349 Kč.

Účastníkům členské schůze, která se koná v hotelu Legie (Sokolská 486/33, Praha 2, na rohu s náměstím I.P.Pavlova) v sobotu 13. října 2018 od 10:00 budou výtisky této knihy distribuovány zdarma.

Připomínáme, že se bude rozhodovat o možnosti  ukončení činnosti Kruhu.

Úcta před důstojností člověka

Pondělí 10. října 1938 je posledním dnem záboru československého pohraničí. Některé české obce se diví. Třeba Český Dub: V roce 1921 se k národnosti české hlásilo 2364 osob z 3429 obyvatel. Tento den je "osvobozen" útvarem SS-Germania a přičleněn k německé říši. Město se přejmenovalo na "Deutsch Aicha". Osvobozeno bylo až 9. května 1945.

Krušné chvíle

Teprve v neděli 9. října 1938 začíná demobilizace. Zatímco Němci rvou z těla republiky cáry 5. pásma, a zakusují se i hlouběji, podle vlastního uvážení, začíná na parníku "Zsófia“, který kotví u Komárna, československo-maďarské jednání o úpravě státní hranice. Vlastně slovensko-maďarské jednání, protože ho za Česko-Slovensko vede ministr pro správu Slovenska Josef Tiso (podle Slováků "predseda vlády autonómnej krajiny"). Tiso nakonec vyjednal, co vyjednal, co mohl vyjednat; smutné na tom je, že to dodnes pohrobci slovenského klerofašismu a české autorativní "Druhé republiky" vyčítají – Čechům.

Hoši, chraňte republiku!

Sobota 8. října 1938 je dnem, kdy začíná být obsazováno 5. pásmo, které sama Mnichovská dohoda nezmiňovala. Fakticky šlo o "území, v nichž má být provedeno lidové hlasování", a měl o tom rozhodnout Mezinárodní výbor. Ten však odkýval vše, co jeho německý předseda označil za "zbývající území převážně německého charakteru". To mělo být Němci obsazeno do 10. října. Protože ze "sporného území" 18 tisíc čtverečních kilometrů získalo Německo 17.250 km, bylo referendum zrušeno jako zbytečné. 750 km bylo velkoryse ponecháno "zbytkovému Česku", a místo (neexistujících) mezinárodních jednotek pokračovaly v záboru jednotky německé.

Vláda autonómnej krajiny

V pátek 7. října 1938 končí první týden zabírání pohraničí. Nejdříve je ještě posouváno II. pásmo: Zatímco podle přímky na mapě by měl Wehrmacht stát na čáře mezi Libercem a Kořenovem (severně od silnice Liberec, Tanvald, Harrachov), ve skutečnosti už předběžně sestupuje asi pět kilometrů jižněji a zabírá železniční trať od Tanvaldu do Desné. Paní Z. V. vzpomíná:

Jeden stát vystřídá druhého a to všechno bez jediného výstřelu

Čeští vyhnanci, říjen 1938

Čtvrtek 6. října 1938 je 12. mobilizačním dnem, šestým dnem plnění Mnichovského diktátu – a prvním dnem, kdy je po včerejší abdikaci Edvarda Beneše Československá republika bez prezidenta. Jeho pravomoce přebírá vláda, druhá vláda generála Jana Syrového. A ten právě dnes jmenuje nového ministra: Je jím římskokatolický kněz Jozef Tiso, předseda fašistické Hlinkovy slovenskej ľudovej strany (HSĽS). Tím se stal po nedávné (srpen 1938) smrti zakladatele partaje Andreje Hlinky. Tiso byl ještě dříve poslancem československého parlamentu a ministrem různých vlád. Tentokrát se stává "ministrem pro správu Slovenska".  A není to jeho poslední vzestup.

Opatrné zacházení s českou duší

5. října 1938 je pátým dnem záboru pohraničí německou Třetí říší. Wehrmacht dobírá III. pásmo, tedy karlovarský trojúhelník. Na západní frontě klid. Na severní s Polskem také. Zato na jihu vypuká válka s Maďarskem. Už před půlnocí pronikají honvédi na (česko-)slovenské území v prostoru hraniční obce Tachty jižně od Fiĺakova, okres Rimavská Sobota. Jsou však odraženi hlídkami Stráže obrany státu. Po čtvrté ráno se Maďaři vracejí se čtyřmi rotami, které silně ostřelují jednotky SOS v Jesenské, na půl cestě mezi státními hranicemi a Rimavskou Sobotou.

Velkoněmecká svoboda

Nejen Německo s Polskem rvou ČSR na kusy. 3. října 1938 dostává ministerstvo zahraničí ve 22:00 od maďarského velvyslance nótu, že jeho vláda pokládá za důležité, aby se jednání s námi konalo v "přátelském duchu". Proto jest nutno, aby některé podmínky byly předem splněny. Maďarská vláda požaduje, aby ČSR ihned propustila maďarské politické vězně, demobilizovala vojíny maďarské národnosti, odstoupila Maďarsku symbolicky dvě nebo tři pohraniční města, která by byla obsazena maďarským vojskem. Hodilo by se na západě Komárno, Parkán nebo Šahy, na východě pak Nové Město pod Šiatorem, Čop nebo Berehovo. Máme si vybrat. Vskutku "přátelský duch". Jednání má začít v Komárně už 6. října v 16 hodin. Končí den, začíná úterý 4. října, vlastně ještě probíhá mobilizace, její desátý den.

Velký Ádův den

3. října 1938 bylo pondělí. Podle Mnichovské dohody byl z těla Československa již včera odříznut kus masa I. pásma do hloubi 20-40 km na Šumavě (Volary, Kaplice, Český Krumlov) a kus v Jizerských a Lužických horách (Šluknovský a Frýdlantský výběžek). Toto II. pásmo na severu má být dnes do 14:00 obsazeno celé. Na mapě jde o čáru dle pravítka, která prochází Libercem, skutečnost je upravena dle tvářnosti krajiny:

Příjemná neděle 2. října 1938

Radost chebských německých mamin.

Před 75 lety připadl druhý den října na neděli. Rodinky s dětmi si vyjely na odpolední procházku do Chebu. Německé rodinky z německé říše, které přes nedalekou bývalou státní hranici přijely v malých opelech. Díky včerejší devalvaci koruny, která ji vůči marce třikrát zlevnila, vyžraly všechny cukrárny v širém okolí. Četníci už z Chebu pro jistotu zmizeli. Dopravu řídí dobrovolní hasiči z místního sudetoněmeckého sboru. Cheb se nalézal ve třetím pásmu, které se má začít obsazovat – podle předevčírem podepsané a přijaté Mnichovské dohody – až zítra. Ale už dnes se po Chebu producírují důstojníci SS, také na procházce, kteří jsou nadšeně vítáni místním obyvatelstvem.

První den druhé republiky

V sobotu 1. října 1938 začala být realizována Mnichovská dohoda, která byla přijata teprve včera v poledne, a její přijetí vyhlášeno až v pět hodin odpoledne v projevu premiéra vlády generála Jana Syrového. Jejím prvním stupněm bylo zabrání prvního pásma na Šumavě a na jižní Moravě.Ve 12:00 má být – dle "směrnice č. 1", kterou vydal náčelník nejvyššího velitelství německé branné moci generál Keitel 30. září večer – překročena "bývalá česko-německá hranice". (Stalo se tak až ve 14:00.) Fanatické davy sudetských Němců ječí: Zdravíme naše osvoboditele! V hustých špalírech lemují silnici, se zběsilým nadšením zdraví vojáky Wehrmachtu. Skandovaně řvou: Sieg Heil! Sieg Heil! Sieg Heil!