středa 23. srpna 2017

Z Nového Jičína do Přerova jsme utíkali v noci

Ordneři v plném boji
Rozhovor s Milanem Gerykem, členem Kruhu občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí
Milane, jaký rozdíl vidíš mezi poválečným odsunem Němců z českého pohraničí a vyhnáním Čechů z pohraniční oblasti tzv. Sudet?

Němci měli v Československé republice rovnoprávnost, a přesto pomáhali Hitlerovi v uskutečnění jeho plánů. Skoro všichni se nechali strhnout k fanatickému jednání. Věřili Hitlerovi, že jsou nadřazená rasa a ostatní rasy méněcenné a určené k vyhubení. Odsun Němců z Československa v souladu s Postupimskou dohodou vítězných mocností byl řešen zákonem a podle něho byl také prováděn. Nedá se vyloučit, že v prvním období odsunu došlo v některých případech k páchání bezpráví na občanech německé národnosti.


V době vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938 ti bylo šest roků, přesto se zeptám, vzpomínáš si na tuto dobu?

Docela dobře. Naše rodina žila ve dvojjazyčném městě Nový Jičín v rodinném domku, který si rodiče - odborní učitelé na české škole - postavili. 1. září 1938 mě tatínek poprvé zavedl do školy. Stálý rodičovský doprovod děti byl nutný, protože v ordnerském prostředí hrozilo dětem nebezpečí. Pochodující útvary ordnerů shazovaly klobouky do řeky všem, kteří nesmekli před hákovým křížem. Byla zdemolována městská synagoga. Němci jásali v očekávání německé armády a pokrývali celé fasády domů obrovskými prapory s hákovými kříži. Při mobilizaci tatínek narukoval.
Po oznámení, že naše republika přijala Mnichovskou dohodu, maminka plakala, sehnala taxíka, naložila nás tři děti a ještě v noci jsme odjeli do Přerova k její tetě Marii Kozánkové, které jsme byli vděčni za ubytování. Stejně pomohla i druhé rodině příbuzných z Ostravska.

Možnost vrátit se po válce zpět do Nového Jičína vás nelákala?

V roce 1945 jsme se chtěli vrátit, ale našli jsme tam zpustošené prostředí. Zmizeli sousedé Němci, které jsme znali. Jejich zapečetěné byty zlatokopové otevřeli a zřejmě vykradli zbytky majetku. Museli jsme bojovat o uznání vlastnictví našeho domku. V Přerově jsme si už zvykli.

Po listopadu 1989 se začalo hovořit o hromadném odsunu Němců na falešném základě jejich kolektivní viny. Vidíš to stejně?

Odsunuti nebyli všichni. Můj spolužák studoval na vysoké škole v roce 1951, přestože v mládí sloužil v Hitlerjugend. V roce 1955 pracoval na stavbě ve Štramberku německý mistr, který také nebyl odsunut. Někteří Němci však sami emigrovali z naší republiky po roce 1968.

Kruh se snaží o komunikaci s německým Landsmanschaftem. S jakým úspěchem?

V roce 1998 Landsmanschaft napadl tehdejšího premiéra Miloše Zemana s požadavkem zrušení Benešových dekretů, odsouzení vyhnání Němců a navrácení majetku sudetským Němcům. Ve svých 20 požadavcích Landsmanschaft dál pokračoval v roce 2001. Bylo nutné vytvářet protiváhu jeho požadavkům na české straně, a proto vznikl Kruh. Starý latinský název ORA SUDETA se nyní použil na naše severní pohoří a občas i na celé Čechy a Moravu. Kruh vydává dvakrát ročně Zprávy z Kruhu, kde informuje o stavu věci. Zástupci Kruhu se snaží jednat s Landsmanschaftem, ale jejich vystoupení na těchto srazech nejsou vítána. Kruh ve zpravodaji 2/2012 blahopřál svým členům s kulatými narozeninami 90, 85, 80 (je jich 96) a připomíná minulost mladší generaci, která není vedena k vlastenectví. Nesmí darovat dědictví otců, ať už jde o podniky, půdu nebo nerostné bohatství. Proti Landsmanschaftu jsou však i některé německé spolky, například Ackermanngemeide.

Rozmlouval Miroslav Rozkošný