středa 23. srpna 2017

Z Nového Jičína do Přerova jsme utíkali v noci

Ordneři v plném boji
Rozhovor s Milanem Gerykem, členem Kruhu občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí
Milane, jaký rozdíl vidíš mezi poválečným odsunem Němců z českého pohraničí a vyhnáním Čechů z pohraniční oblasti tzv. Sudet?

Němci měli v Československé republice rovnoprávnost, a přesto pomáhali Hitlerovi v uskutečnění jeho plánů. Skoro všichni se nechali strhnout k fanatickému jednání. Věřili Hitlerovi, že jsou nadřazená rasa a ostatní rasy méněcenné a určené k vyhubení. Odsun Němců z Československa v souladu s Postupimskou dohodou vítězných mocností byl řešen zákonem a podle něho byl také prováděn. Nedá se vyloučit, že v prvním období odsunu došlo v některých případech k páchání bezpráví na občanech německé národnosti.

Projev prezidenta ČR, Žofínské fórum, 22. 4. 2017

Vážený pane Vaníčku, dámy a pánové,

předesílám, že toto téma jste mi předepsali vy, ne že bych si ho vymyslel sám. Nicméně, dobře víte, že jsem submisivní bytost, že podléhám vnějším tlakům, a že se nechám velmi snadno manipulovat. Takže jsem se nechal manipulovat i vámi a byl jsem samozřejmě přinucen o tomto tématu přemýšlet. Nechci tvrdit, že jsem měl připravené nějaké kategorické schéma, které bych Urbi et Orbi zjevil jako jasnou pravdu, a jak říkal Masaryk, myšlení bolí, takže díky vám jsem si prodělal určitou, nikoli příliš intenzivní, bolest.

Začal bych tím, že snad není zneužívanějšího pojmu, než je národní zájem. Každý politik, populista i nepopulista, se tímto pojmem zaklíná a někdy ani on sám neví, co to je, tím méně, aby to věděli jeho posluchači. Pokusme se proto, což vždy pozitivisté říkali, že je nejdůležitější definice pojmu, pokusme se definovat pojem národního zájmu a začněme ve vzdálené minulosti.

středa 26. července 2017

Chodská svatovavřinecká pouť

Naše členka paní Lenka Štajnarová nám poslala brožurku vydanou v r. 1945 s názvem Památníček ze slavné chodské pouti „Hu svatýho Vavrenečka“. Paní Štajnarové za ni děkujeme a pro čtenáře Zpráv z brožurky vyjímáme:


Národ, který ve své ohromné většině žil představou pomíjejícnosti nového německého řádu, díval se kol sebe a čekal. Čekal na gesto, které by vlilo naději do srdcí a dalo jasnou myšlenku víry. Víry v sebe sama, víry v dobré příští vlasti a národa!

čtvrtek 15. června 2017

Mnichov 1938 ve dvou dopisech

Vždy jsem byl toho názoru, že při každém hodnocení jakékoli historické události bychom měli znát pohled současníků této události. Ten není ovlivněn změnami hodnotících žebříčků, jimiž od té doby naše mysl prošla. Týká se to i té nejtragičtější události našich dějin, kterou bezesporu byl Mnichov 1938.
Vybral jsem si k tomu dopis poslance Ladislava Rašína (syn Aloise Rašína) prezidentu E. Benešovi (text je v knize Paměti od E. Beneše) a prezidentovu odpověď (ta je v knize Šest let exilu a druhé světové války). Myslím, že je dobře už to, že se oba texty ocitnou vedle sebe. 
JP

středa 7. června 2017

Minulost nezrušíme

Čeští uprchlíci 1938
Nedá mi, abych slova titulku nepřipomněl v souvislosti s aktivitou ministra Hermana, který se bezostyšně paktuje se zástupci landsmanschaftu. K historickým událostem ve státě by se mělo přistupovat s objektivním nadhledem. Nevidím nic špatného na tom, když se žáci ve škole dovědí, že vedení obce, či státu nebylo ani dobré ani mravné, a proto celý život byl někdy poplatný dobovým deformacím. I přes protesty menšiny těch slušných došlo k věcem a rozhodnutím, které dnes ke cti v rámci celostátní či obecní historie zrovna neslouží, nicméně staly se a zrušit je nelze. Žádné sebehalasnější RUŠENÍ nedokáže eliminovat událost, která se před x lety stala, to bych rád připomněl nejen panu ministrovi kultury.

Zpráva o činnosti Kruhu v r. 2016

V roce 2016 jsme se museli postarat o to, abychom vyhověli požadavkům, které na spolky klade nový občanský zákoník. Nové stanovy se příliš neliší od předchozích, s ohledem na rostoucí stáří našich členů jsme jen určili, že členská schůze je v každém případě usnášeníschopná. Nadále platí, že jsme spolkem politickým, ale nestranickým.

pondělí 13. února 2017

Konference v Bělehradu

Naše první cesta vedla do Kragujevce, města, jehož historie sahá až do středověku. Rozvíjet se město začalo až po osvobození od osmanské nadvlády v roce 1818, když ho Miloš Obrenovič ustanovil hlavním městem nového srbského státu. Kragujevac je pro Srby město, kde jsou kořeny srbského národa, ale i město nesmírného utrpení a odvahy obyvatel.