pondělí 5. září 2016

Germanizovat a vysídlit

Pro Heydrichovu vládu v Protektorátu byla na jedné straně charakteristická vlna teroru v prvních měsících a další podřizování protektorátní vlády i správy jednotné linii. Kromě toho chtěl urychlit „kategorizaci obyvatelstva z hlediska rasově-národnostního“. Teprve její výsledky by podle jeho názoru umožnily rozhodnout, koho je třeba asimilovat, koho sterilizovat, koho „postavit ke zdi“ či vysídlit „na Východ“. Možnost takovéto deportace se domněle otvírala po vojenských úspěších během prvních měsíců válečného tažení proti Sovětskému svazu. Asi polovinu Čechů bude podle něho možné germanizovat, zbytek by měl být usazen na Sibiři, a obzvlášť nebezpeční intelektuálové měli být údajně donuceni k vystěhování do zámoří. Vezmeme-li ovšem v úvahu diskuse o „Generálním plánu pro Východ“ (Generalplan Ost), takováto vyjádření mohla spíše maskovat plánované masové vyvražďování.

Německý historik Detlef Brandes v knize „Germanizovat a vysídlit“, str. 302

Transporty a pochody smrti v českých zemích

Václav Kural
´Toto téma je určitým výsekem z celkové problematiky nacistického násilí a podle méhonázoru představuje svým způsobem ještě děsivější téma než tábory samé. Hned na začátku bych chtěl zodpovědět otázku, proč se jím ještě dnes, po tolika letech, vlastně zabýváme. Je tomu tak především proto, že patří do české a německé minulosti, v níž představuje určitý katastrofický prvek okupační politiky, která se týkala nejen Čechů, ale i Židů, Poláků, Francouzů, Nizozemců a dalších, včetně Němců – antifašistů, kteří se rovněž dostali do transportů.

pondělí 29. srpna 2016

Nové jevy v česko-sudetoněmeckých vztazích

Po přijetí česko-německé deklarace z roku 1997 (i když za vyváženou jsem ji nepovažoval, symetrii vzájemných omluv neodpovídá symetrie vzájemných provinění) se nějakou dobu zdálo, že deklarace přinesla určitý pokrok alespoň v té části, která se neobrací k minulosti, ale týká se budoucnosti. Diskuse o prezidentských dekretech se z médií začala vytrácet, závazek respektovat právní řád České republiky byl respektován.

Průvodce Muzeem

V Ivančicích byl restituován a obnoven Stříbrský mlýn. Jeho majitel, zahradní architekt Ing. Vojtěch Halámek, jej proměnil v soukromé „Muzeum bezpráví, povýšeného na zákon.“ V ruce máme tištěného průvodce po Muzeu, úhlednou publikaci na křídovém papíře, pěkně vypravenou, s mnoha obrázky, černobílými i barevnými, s fotodokumentací uváděných dějů. Jmenuje se „Wie kommt man da raus“ má 152 stran a vročení 2015. Z větší části je publikace psána německy, některé úryvky, citáty nebo vyhlášky jsou německy i česky. Celek dokumentuje historický vývoj, který předcházel 2. světové válce, zachycuje válku samu i to, jak postihla naše země, ústí do poválečného odsunu obyvatel německé národnosti z Československa a připomíná některé významné společenské změny u nás až do současnosti.

pondělí 22. srpna 2016

Zápis z členské schůze Kruhu konané 16. 4. 2016 v hotelu Legie a nové Stanovy

Přítomno 27 členů
Předseda přečetl zprávu o činnosti Kruhu za rok 2015
E. Šneberg přečetl zprávu o hospodaření Kruhu v r. 2015
Přítomní členové odsouhlasili nové stanovy spolku:

Zpráva o činnosti Kruhu v roce 2015

Hlavní náplní naší práce byla v minulém roce příprava a průběh setkání mezinárodního výboru tvořeného představiteli evropských organizací sdružujících oběti nacismu. Protože práce s tím spojené bylo mnoho, nemohli jsme zvládnout ve stejném roce i členskou schůzi, za což se našim členům omlouváme. Setkání se konalo ve dnech 16. a 17. května v Praze a náš Kruh měl tedy roli hostitele. Místem konání byl Dům armády v Dejvicích, 17. 5. jsme se zúčastnili terezínské tryzny a položili věnec. Díky spolupráci s ČSBS byl mezi námi také první místopředseda ČSBS Ing. Emil Kulfánek, který předal předsedkyni Mezinárodního výboru prof. I. Žnidaršič pamětní medaili. Z ministerstva zahraničních věcí (díky jeho finanční podpoře jsme mohli hostitelskou roli zvládnout) byla jednání přítomna Mgr. Hana Formánková. Vedle pořadatelské organizace se jednání zúčastnily delegace z Ruska, Ukrajiny, Polska, Srbska, Slovinska a Slovenska. Rád bych na tomto místě poděkoval všem, bez jejichž přispění bychom organizaci této akce nezvládli, panu Milanu Rejtharovi a Ing. Milanu Vlčkovi.

úterý 21. června 2016

Poznámky k diskusi na zasedání Mezinárodního výboru v Bratislavě v r. 2014

Vzhledem k tomu, že loni se nekonala členská schůze, měl bych se vrátit zpět a zmínit se o setkání Mezinárodního výboru v r. 2014 v Bratislavě. S diskusí, která tam proběhla, jsem nebyl spokojen, proto jsem se k ní z časových důvodů vyjádřil ještě dodatečně mailem všem účastníkům. Jeho znění zde uvádím beze změn: