sobota 21. července 2018

Zpráva o činnosti Kruhu v letech 2017 a 2018

Tentokrát nejsem schopen zprávu o činnosti napsat, aniž bych se vrátil dost daleko zpět. Jinak by z  ní nebylo možné pochopit, proč jsme v  situaci, z  níž už nenajdeme pokračování. Mezi našimi členy převažovali už od počátku pamětníci nešťastného osmatřicátého roku. Je přirozené, že nás ubývá. Proto jedenáct posledních čísel našich Zpráv z  Kruhu opakuje na své první stránce ve zvýrazněném rámečku výzvu mladým lidem, zejména synům a dcerám našich členů, aby nám pomohli v  naší práci.  Tyto výzvy přinesly jediný, byť významný výsledek. Výbor Kruhu získal pokladní (Jiřinu Kunštovou), bez níž by jinak musel ukončit činnost už před čtyřmi lety. I tak jsem ale vykonával vedle funkce předsedy, jednatele, redaktora Zpráv a dokonce i řidiče, který vyzvedával vytištěné Zprávy, vezl je k  člence výboru, jež zajišťovala jejich svazkování podle požadavků pošty, a od ní pak na poštu. Vedle toho jsem se v  případě potřeby staral o zajištění finančních prostředků, pokud nám nestačily dobrovolné příspěvky našich členů. 

Rok 1968

Věnovat se událostem roku 1968 není dost dobře možné bez delšího úvodu o tom, co předcházelo, a také aspoň krátké charakteristiky toho, co následovalo, tedy tzv. normalizace. Pro začátek je nutno se vrátit až do roku 1956, kdy Nikita S. Chruščov podrobil kritice Stalinův „kult osobnosti“, což bylo ovšem eufemistické označení pro jeho diktátorství. Tehdy se o tom dověděli jen komunisté, do širší veřejnosti pronikly tyto informace až v  r. 1958. Kdo se nad tím zamyslel hlouběji, pochopil: Stalin byl dosud téměř nedotknutelnou modlou, ještě trvala jeho gloriola vítěze nad nacismem, a jestliže je nyní možné pohledět na něj kriticky, bude samozřejmě moci být kritizováno i leccos jiného. A tak, i když to určitě nebylo Chruščovovým úmyslem, takovou kritiku už nebylo možno zastavit. I když se hovořilo o „deformacích“, nebylo možno umlčet samozřejmou otázku, proč k  takovým deformacím mohlo dojít, a těžko šlo zapudit odpověď, že příčinou byl nedostatek demokracie.

neděle 21. ledna 2018

Výzva našim členům

Začal rok plný významných kulatých výročí. Už delší dobu přemýšlíme, co bychom měli k těmto výročím říci my. Česká vláda se v dohodě se slovenskou usnesla na preferování následujících letopočtů: 1918, 1968, 1993. I když 100. výročí vzniku ČSR je jistě výročím nejvýznamnějším, pro nás bude nemožné smířit se s vynecháním roku 1938. Nemá význam jen pro nás, význam je celosvětový: nebýt zhoubné politiky appeasementu, bylo tehdy ještě možné zastavit Hitlera a odvrátit všechny hrůzy, jež přinesla druhá světová válka.

Proto jsme se nakonec rozhodli vrátit se k tomu nejlepšímu, co se za nám během naší více než dvacetileté činnosti podařilo, a tím bylo vydání tří svazků vzpomínek našich členů na jejich osudy v nešťastném osmatřicátém roce. Hodláme tuto publikaci vydat znovu, a to v nové, lepší podobě. Chceme zvýšit její poutavost doplněním fotografií z té doby.

sobota 20. ledna 2018

Masarykovo pojetí ČSR a evropské jednoty

Založení Československé republiky jako prvního státního útvaru, jenž před sto lety vznikl namísto nedemokraticky orientovaného Rakouska-Uherska, Masaryk chápal jako první nezbytný krok poválečné demokratické rekonstrukce a reorganizace středovýchodní Evropy a Evropy vůbec. Československá nezávislost a demokratická samostatnost byly v Masarykově zakladatelském pojetí prvořadým evropským úkolem.(1)

středa 17. ledna 2018

Rok osmatřicátý


V  letošním roce plným významných kulatých výročí nebude snadné věnovat všem minulým událostem takovou pozornost, jakou si zaslouží. Česká a slovenská vláda se dohodly věnovat více pozornosti letopočtům 1918,1968 a 1993. I když 100. výročí vzniku ČSR je jistě výročím nejvýznamnějším, pro nás není možné smířit se s  vynecháním roku 1938. Nemá význam jen pro nás, význam je celosvětový: nebýt zhoubné politiky appeasementu, bylo tehdy ještě možné zastavit Hitlera a odvrátit všechny hrůzy, jež přinesla druhá světová válka. Jde nám hlavně o historii orální. Vzpomínky pamětníků nejsou suchým výčtovým popisem událostí, jsou barevné a plastické, zahrnují v  sobě pocity našich dědů a otců z  nejhoršího úseku našich novodobých dějin.