Není tomu tak
dávno, kdy prezidentské volby rozdělily českou společnost
hlubokým příkopem. Nyní se zdá, že jakýkoli problém může
vyhloubit příkop nový: běženci nás rozdělili na xenofoby
(každého by nejraději poslali šupem tam, odkud přišel) a
xenofily (radí nám, abychom je s láskou vzali k sobě
domů, ač sami nikoho doma nemají). Pochválit mohu jen názory
premiéra Bohuslava Sobotky, jak je vyjádřil v Právu z 5.
září 2015, ale rád bych to hlavní řekl stručně vlastními
slovy.
pondělí 26. října 2015
Miloslav Bednář: Co podstatného vypovídá příval uprchlíků do Evropy
Vůdcovský
triumvirát Evropské unie (německá kancléřka, francouzský
prezident a lucemburský předseda Evropské komise) souvisle
předvádí společnou a vskutku solidární neschopnost pochopit
skutečnou příčinu a podstatu nynějšího přívalu Syřanů,
Afghánců, Iráčanů a Afričanů na jim nejbližší blahobytný a
hlavně zatím bezpečný Západ, tedy do Evropy. Místo takového,
pro skutečně zodpovědné rozhodování a jednání nezbytného
výchozího uchopení problému jen reaktivně zdůrazňují nutnost
pomáhat druhým v nouzi, a to hlavně nařizováním
uprchlických kvót členským státům EU, jak je nakonec ve středu
oficiálně vyhlásil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker.
Stanislava Kučerová: Připomínka demokracie ve střední Evropě
Za druhé světové války, obsazeni
německou armádou, žili jsme v t.zv. protektorátu Velkoněmecké
říše, v atmosféře strachu, fyzického i mentálního násilí.
Každá vzpomínka na předchozí samostatné Československo byla
trestána jako velezrada, trestem nejvyšším. Stalo se jednoho
večera v té době, že dospívající chlapec čirou náhodou
objevil pod vyšlapanými dřevěnými schody na půdu utajenou
nevelkou skrýši a v ní několik zakázaných prvorepublikových
tiskovin. Mezi nimi ho nejvíce upoutal nevelký spis T.G.Masaryka
„Nová Evropa. Stanovisko slovanské.“
Hoch se pustil do
listování v objevených stránkách a byl unesen neuvěřitelnou
silou odporu proti válečné politice, proti násilí, proti
podmaňování slabších. Zároveň pocítil odhodlání usilovat ze
všech sil za svobodu vlasti a národa, za svébytnost a vzájemnost
potlačených národů a států a za jejich společný boj proti
cizí nadvládě. To, co tehdy četl, bylo poselství hlavního
představitele prvního zahraničního odboje Čechů a Slováků
proti válčícím podmanitelským státům, Německu a
Rakousku-Uhersku a proti jejich ideologii. Nyní však všude kolem
zuřila již druhá válka světová. Doba byla jiná, ale poselství
lidskosti zůstalo trvale. Chlapec četl dychtivě, s úctou a
láskou. Tak jako kdysi čítávali zakázané spisy u nás tajní
evangelíci. A vydržel by číst s kapesní svítilnou až do
svítání.
Jiří Prokop: Setkání Mezinárodního výboru v Praze
Jako každoročně, konalo se i letos setkání mezinárodního výboru tvořeného představiteli evropských organizací sdružujících oběti nacismu. Tentokrát se konalo ve dnech 16. a 17. května v Praze a náš Kruh měl tedy roli hostitele. Místem konání byl Dům armády v Dejvicích.
600. výročí upálení Mistra Jana Husa
Zprávy z Kruhu vycházejí jen
dvakrát v roce, jejich rozsah málokdy umožňuje věnovat všem
kulatým výročím takovou pozornost, jakou si zaslouží, a tak
většinou musíme vystačit s citátem na titulní stránce a
s obrázkem na poslední. Tentokrát bych rád přidal alespoň
ještě dva citáty další, hodící se i dnes:
„Tak jako hejno
krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a
stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po
bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít
dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti
odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na
nebesa? A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné
chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své
kuběny kožichy drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl,
kde by hlavu složil.“
„Nemá býti
věřeno v církev, poněvadž není církev Bohem.“
jp
čtvrtek 8. října 2015
100 let lidických občanů Josefa Horáka a Josefa Stříbrného
Oba tito muži, občané Lidic byli v roce 1939 vyřazeni z Československé armády. Josef Horák jako poručík letectva, Josef Stříbrný jako poručík pozemního vojska. Následně se zapojili jako mnozí jiní a aktivně se účastnili odboje v Československé armádě v exilu, ve Franci a ve Velké Británii. Koncem války se oba sešli v 311. noční bombardovací peruti, se kterou se v srpnu 1945 vrátili do vlasti.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)