Připomeňme si stručně alespoň některé předchozí zářijové události. Československá vláda schvaluje 5. září „Návrh o postupu jednání ohledně úpravy národnostních otázek”, který vychází vstříc většině z nestydatých sudetoněmeckých požadavků „Karlovarského programu” z dubna 1938. Vůdce Sudetoněmecké strany Konrád Henlein však měl (dle Hitlerových pokynů) vést jednání s československou stranou tak, aby ztroskotala, a aby Hitler získal důvod zasáhnout na ochranu svých soukmenovců. Proto, po dalších jednáních Henleina s Hitlerem, vyprovokuje Sudetoněmecká partaj incident v MoravskéOstravě.
Toho je zneužito jako záminky k úplnému a konečnému přerušení jednání s prezidentem Edvardem Benešem i vládou. Dne 12. září 1938 vystupuje Adolf Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku s útočným projevem, který přenáší německá vysílačka ve Vratislavi, specializovaná pro vysílání do Československa. Toto je signál pro ozbrojený puč henleinovců. Do pohraničí vstupuje československá armáda, která puč v součinnosti s četnictvem během dvou dnů potlačí. Na poslance Henleina i další předáky SdP je vydán zatykač, a ti prchají do Německa.
Pokus o puč vede k tomu, že 13. září jsou na „zvláštní cvičení v míru” povoláni vybraní záložníci. Jedná se o předstupeň samotné mobilizace, stejný, jaký byl použit u květnové částečné mobilizace.
Ve čtvrtek 15. září 1938 přijíždí za Hitlerem do Berghofu britský ministerský předseda Neville Chamberlain. Hitler vyslovuje požadavek na připojení českého pohraničního území k Německu. Chamberlain „nemá námitek”, bude se však muset nejprve poradit s Francií a s lordem Walterem Runcimanem, který je již od 3. srpna 1938 na své „pražské misi”. 16. září odlétá lord Runciman z Prahy, aby na zasedání britského zahraničního výboru Chamberlaina podpořil.
V sobotu 17. září se náčelník hlavního štábu armádní generál Ludvík Krejčí obrací na prezidenta Beneše se žádostí o okamžité povolání dvou ročníků zálohy. Jednalo by se pokračování postupu z květnové mobilizace. Tento požadavek je podpořen informacemi zpravodajské služby, podle nichž se k hranicím ČSR stahují německé divize. Beneš Krejčího žádost nepřijímá, načež ten obratem podává demisi na svoji funkci. Ani tuto demisi prezident nepřijímá. Pod tlakem zpravodajců i armády nakonec vláda souhlasí alespoň s povoláním jednoho ročníku. K tomu dochází v 16:30 vyhlášením hesla „Tatry”. Československá armáda tím posiluje na stav půl milionu mužů.
Do činné služby jsou povoláni někteří generálové ve výslužbě, jejichž úkolem se stává průzkum ústupového obranného postavení na Českomoravské vrchovině a na Moravě. Do Brna se z Košic přesouvá generál Lev Prchala, který zde připravuje obranu prostoru jižní Moravy před nástupem Wehrmachtu z anektovaného Rakouska.
Generál Krejčí vidí, že je to stále málo. Proto naléhá na vládu, aby už nyní vyhlásila všeobecnou mobilizaci. Vláda se s touto žádostí obrací na Francii, která ji „rozhodně odmítá”, čemuž se čs. vláda podřizuje.
Velení armády alespoň vydává rozkaz všem dělostřeleckým útvarům, aby se jejich baterie, vyčleněné pro zajištění hranic, přesunuly do míst, odkud by byly schopny nejdéle do 3 hodin zaujmout palebná postavení
Mezitím Konrád Henlein z Berlína vyzývá české Němce v pohraničí k vytvoření „sudetoněmecké legie”, tedy Sudetoněmeckého freikorpsu (SdFK), jehož založení právě schválil Hitler. Velením SdFK je pověřen podplukovník Köchling. Proti ČSR má být okamžitě zahájen „ozbrojený boj”. Ve skutečnosti jsou tito diverzanti (v počtu až 23 tisíc) už nějakou dobu cvičeni na území Německa. Mají na naše území pronikat v síle jedné roty, udeřit, a pak se stáhnout. Tato taktika je založena na tom, že na německé území nesmějí příslušníci československých ozbrojených sil vstoupit, ba dokonce mají zakázáno tím směrem ani střílet.
Pohraničí od r. 1936 chrání jedotky Stráže obrany státu (SOS), složené původně z četnictva, finanční stráže, státní policie a „spolehlivých občanů”. V září 1938 jsou k nim přiřazováni příslušníci pravidelné armády. Jsou vyzbrojeni jen pistolemi, puškami, lehkými kulomety a granáty. Na plánované těžké kulomety se už včas nedostalo. Na hranicích stojí 30 praporů SOS, jeden sídlí v Praze. Tyto síly o počtu 30.000 mužů mají armádě poskytnout v případě útoku na hranice určitý čas na zaujetí obrany.
Tuto sobotu umírá v liberecké nemocnici na následky zranění, které mu předchozí den u Hrádku nad Nisou způsobili henleinovci, vojín v záloze Rudolf Zárybnický, posila SOS.
V neděli 18. září zveřejňuje v Mnichově oficiální deník NSDAP Völkischer Beobachter články s těmito titulky:
V pondělí 19. září probíhají na mnoha místech bojové a teroristické akce SdFK. V okrese Trutnov je vyhlášeno stanné právo.
Jednotky I. sledu dostávají rozkaz okamžitě vytyčit palebná postavení protitankových kanonů, minometů a kulometů, které nejsou součástí opevnění. Vytyčuje se systém zákopů, velitelé procházejí celé předpolí.
Ve 14:15 přicházejí společně britský a francouzský velvyslanec k prezidentu Edvardu Benešovi, aby mu předali anglo-francouzskou nótu, která vyzývá ČSR k odstoupení pohraničních oblastí s více než 50 % německého obyvatelstva Německu. (Jde tedy o procenta daná dávno zastaralým posledním rakouským sčítáním lidu v roce 1910, kdy se místo „národnosti” zapisoval „obcovací řeč”.) Oba pánové požadují ultimativně „okamžitou kladnou odpověď”, prezident to však odmítá. Žádá čas, aby mohl konzultovat s vládou a parlamentem.
Nejprve však konzultuje se sovětským vyslancem v Praze Sergejem Alexandrovským. Chce znát odpovědi na dvě otázky:
1. Poskytne SSSR Československu pomoc, jestliže tak učiní Francie?
2. Pomůže SSSR Československu jako člen Společnosti národů?
Večer jedná prezident s předsedou vlády Milanem Hodžou a ministrem zahraničních věcí Kamilem Kroftou, pak svolává celou vládu. Radí se od 21:00 až do 1:00. To už je
úterý 20. září.
SdFK útočí ve dvou vlnách na celnici Pomezní boudy. Ve tři ráno se naši ještě ubránili, v pět už podlehli. Celnice je vypálena, je zabit strážmistr četař Eduard Šiman, člen družstva SOS Malá Úpa.
Je přepaden celní úřad v Kunštátě a oddělení finanční stráže u Nové Vsi u Rokytnice v Orlických horách. Večer je vyhlášeno stanné právo v okrese Frýdlant.
Před půlnocí SdFK přepadne objekt lehkého opevnění nad Petříkovicemi poblíž železniční zastávky, které bránilo 6 členů SOS. Je zastřelen dozorce finanční stráže František Opočenský.
Na základě nočního zasedání vlády je připravena nóta, kterou vláda na svém dalším zasedání schvaluje. Britsko-francouzský plán je diplomaticky odmítnut. Místo toho se navrhuje použít československo-německou arbitrážní smlouvu z roku 1925. Kolem osmé večer předává ministr zahraničních věcí Kamil Krofta nótu francouzskému i britskému velvyslanci. V Paříži a v Londýně jsou velmi nemile překvapeni. V noci na to odpoví téměř obratem, ale to už je vlastně
středa 21. září. Ve dvě hodiny „ráno” se britský a francouzský velvyslanec dostaví na Hrad a začínají masírovat Beneše, aby Československo svůj drzý návrh vzalo okamžitě zpět a okamžitě poslechlo pondělní francouzsko-britskou nótu (vlastně ultimátum) k odstoupení pohraničí. Beneš pod nátlakem „spojenců” svolává zasedání politických ministrů. Přítomni jsou nejspíše i zástupci generálního štábu.
Schůze vlády začíná pak v 6:00 v Kolovratském paláci. Předseda vlády navrhuje přijetí britsko-francouzské nóty, což nakonec vláda udělá. Aby v tom nebyli ministři sami, pošlou ještě zprávu Stálému výboru poslanecké sněmovny.
SdFK přepadne Masarykovu chaty na Šerlichu. Vojín Josef Beran, postřelený včera na stráži na Babí na Trutnovsku, umírá v nemocnici v Trutnově.
Vojáci kapitulovat nechtějí. Po čtvrté hodině odpolední se u prezidenta koná porada se zástupci armády. Jsou na ní generálové Krejčí, Bláha, Fiala a Husárek. Kolem 16:30 přicházejí ještě generálové Prchala a Luža. Předpokládá se, že armáda se snažila Beneše přesvědčit, aby se kapitulace nepřijímala. Vojáci nakonec odjíždějí do budovy hlavního štábu, kde dále probírají situaci. Generál Krejčí opět navrhuje vyhlášení všeobecné mobilizace. Rozkol mezi vojenským a politickým vedením se prohlubuje.
V pět hodin odpoledne je faktická československá kapitulace ministrem Kroftou předána britskému a francouzskému velvyslanci.
V 19 hodin přečte v rozhlase herec Zdeněk Štěpánek oficiální informaci o přijetí britsko-francouzského návrhu a odstoupení pohraničních oblastí Německu.
Prakticky hned, co Štěpánek dočte, se už se se svými nároky hlásí Poláci: Jejich vyslanec předává nótu vypovídající část polsko-československé smlouvy z roku 1925. V „otázce polské menšiny” v ČSR požaduje přijmout „obdobné rozhodnutí”, jako se stalo v otázce menšiny německé. Také Maďaři ohlašují své územní požadavky. Ale ti s nimi počkají až do zítřejší deváté hodiny.
Ihned po rozhlasovém vysílání, ve kterém Štěpánek přednese naši kapitulaci, se ulice zaplní nespokojenými davy. Vojáci v Jaroměři a Hradci Králové žádají po návratu z vycházky zbraně, stejně jako mužstvo záložního praporu v Popovicích u Jičína.
čtvrtek 22. září. Je vyhlášena a probíhá generální stávka. V ulicích Prahy je čtvrt milionu lidí. V menším Hradci Králové deset tisíc. V pohraničním Náchodě jen 5.000 lidí, kteří hodlají bránit hranice před Freikorpsem sami.
V armádě se kvůli kapitulačním jednáním objevují první sebevraždy: V Hrušovanech u Brna spáchal sebevraždu vojín Miroslav Šilhan.
Freikorps stupňuje svoji činnost: V noci je vypálena celnice v Bartošovicích v Orlických horách.
V noci rovněž vypuklo povstání místního německého obyvatelstva v Hostinném a nejbližším okolí. Henleinovci se při přepadu železničářů zmocňují zbraní nádražní stráže. Je přerušeno telefonní vedení vojenské hlásky letecké signální služby. V 04:45 přijíždí do Hostinného jičínský četnický pohotovostní oddíl a vojenský asistenční oddíl 22. pochodového praporu se čtyřmi obrněnými automobily a obsazuje město, čímž povstání končí.
Ráno je zapálena lesovna v Luisině Dole poblíž Vrchlabí.
Je přepadena celnice v Libné u Adršpachu. Ozbrojené sudetoněmecké jednotky postupují dále přes Zdoňov, kde jsou po desáté hodině. Obsazují Horní i Dolní Adršpach, míří na Hodkovice nad Metují a k Teplicím nad Metují. Obsazují četnickou stanici v Adršpachu a nádraží Adršpach – Skály.
Proti pučistům je z Jičína do Trutnova vyslán pochodový pluk.
Nejrychleji je vždy zpraveno ministerstvo železnic. To hlásí, že v 20:45 zřejmě na naše území pronikly jednotky SdFK, které pronásledují ustupující hlídky SOS. Vypadá to, že henleinovci začali válku, ve které dnes padli:
Dnes bylo zaznamenáno 17 padlých a zavražděných československých vojáků a příslušníků SOS. (Celkem jich během sudeťáckého řádění bylo zabito 110. Dalších 2.029 jich bylo zajato a odvlečeno do Německa.)
Toto nezůstává bez odezvy. Velitel 13. divize vydává rozkaz: „Shovívavost vůči SdP a jejích členům není již dnes na místě. Je nutné zakročovat všemi prostředky, aby státní autorita za všech okolností byla udržena!“
Jan Syrový v.r.
(Další dny mobilizace: viz následující příspěvky na tomto webu.)
K zářijovým událostem r. 1938 viz i čtyřminutové video.
Hlavní prameny:
Boris Čelovský, So oder so (řešení české otázky podle německých dokumentů 1933-1945), vydalo r. 2002 nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy
Sydney Morell, Viděl jsem ukřižování, vydalo r. 1995 nakladatelství Jota, Brno
Web http://ropiky.net, který se primárně zabývá lehkým opevněním naší předválečné obranné linie.