úterý 24. září 2013

Mobilisace – den Nula

Před 75 lety zažil náš národ jeden ze svých hvězdných okamžiků. Všeobecná mobilisace! Po dlouhých měsících henleinovských provokací i ozbrojených útoků, řízených z Berlína, po nátlaku Hitlera i našich západních spojenců, vyhlásila vláda generála Syrového 23. září 1938 hodinu a půl před půlnocí všeobecnou mobilizaci. První záložníci jsou u svých útvarů už za hodinu, a to včetně dobrovolníků. Začíná neděle 24. září 1938, „nultý den” mobilizace.

Nadšení obránců vlasti však na mnoha místech naráží na to, že armáda není připravena na tak rychlý nástup. Před přijímacími komisemi se tvoří fronty, mnohde dokonce nebyly ani utvořeny! Někteří odvedenci tak stráví první noc svého nasazení na chodbách kasáren vsedě na svých kufřících…
Ti, kteří přicházejí na výzvu v rozhlase, a nečetli tedy mobilizační vyhlášku, nemají s sebou některé potřebné věci, jako jídelní potřeby nebo přikrývky, které byly výslovně zmíněny až v té vyhlášce. Tyto nedostatky přetrvávají po celou dobu mobilizace. Na konci dne, 24 hodin po vyhlášení branné pohotovosti, je však nicméně přijato 75 % záloh! Jen Němců tento den nastoupilo pouze asi 10 až 25 %.

Prezident republiky Edvard Beneš včera jmenoval velitelem Československé armády náčelníka hlavního štábu armádního generála Ludvíka Krejčího. Generální štáb se už v noci vydal do Vyškova na Moravě, Krejčí s vybranými důstojníky zakotvil prozatímně v klánovické škole, aby měl čas si promyslet konkrétní úkoly armády, chystající se k obraně. Jedním z nezbytných kroků je dokončit alespoň provizorně úseky obrany tam, kde ještě nejsou kompletní.

Zatímco muži odcházejí do boje, ženy absolvují jiné fronty: Kupují se žárovky s modrými žárovkami. Objevují se chytráčtí „podnikatelé” skupující jejich zásoby, a prodávající je pak za vyšroubované ceny. Ale největší fronty se stojí na plynové masky, jejichž nákup je pro civilisty povinný. Zde je ovšem cena pevně stanovena.

To, že je země na pokraji války je patrné i z toho, že kromě mezinárodního je přerušeno i meziměstské telefonní spojení. Byl vyhlášen příděl na benzin. Část nákladních i osobních vozů byla zrekvírována pro potřeby armády, taxíky téměř všechny. Pražské parky jsou rozkopány – zákopy slouží jako úkryt před bombardováním pro ty občany, v jejichž domě nejsou příslušně zajištěné sklepy.

Je zřízeno ministerstvo propagandy a zavedena cenzura. Konrád Henlein vyzývá prostřednictvím vratislavského (Breslau) rozhlasu své soukmenovce, aby nevstupovali do armády, a pokud už tam jsou, aby zběhli.

Proud uprchlíků z pohraničí sílí. Už od včerejška jezdí z Liberce nepřetržitý proud nákladních aut do Turnova.

Večer odjíždí z Masarykova nádraží první zvláštní vlak s evakuovanými příslušníky diplomatických sborů. Tyto vlaky pak následují i další dny. Míří do Polska, Maďarska a Rumunska.

Německý plukovník Alfred Jodl (později generál a náčelník operačního štábu německých ozbrojených sil) si zapisuje: „Varování diplomatických misí v Praze před prvním náletem je nemožné, i když by to mohlo mít vážné následky (např. smrt zástupců přátelských a skutečně neutrálních mocností).”

I dnešek si vyžádal oběti na životech: Při strážní službě na hranici je nešťastnou náhodou zastřelen vojín Viktor Volf.
Ve frýdlantské nemocnici umírá dozorce finanční služby Bohumil Hošek, zraněný předevčírem při přepadu celního úřadu v Srbské (Wünschendorf).
Při přepadu hlídky Stráže obrany státu u Vápenné (Zighartice) je henleinovci zastřelen dozorce FS Jaroslav Karhan.

(Další dny budou následovat. Viz i předcházející příspěvek na tomto webu.)

Hlavní prameny:
Boris Čelovský, So oder so (řešení české otázky podle německých dokumentů 1933-1945), vydalo r. 2002 nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy
Sydney Morell, Viděl jsem ukřižování, vydalo r. 1995 nakladatelství Jota, Brno

Web http://ropiky.net, který se primárně zabývá lehkým opevněním naší předválečné obranné linie. 


Jan Kovanic