(Jan Kovanic)
Dopis české veřejnosti
Proč budu v Evropském parlamentu hlasovat proti
Drazí čeští krajané,tento 9. duben je jedním z nejdůležitějších dnů evropské historie: Evropský parlament řekne Ano vstupu deseti nových členských států, mezi nimi České republice. Toto je také nový den, k jehož naplnění jsem pracoval již po celá desetiletí. Již jako školák jsem se zasvětil evropské integraci a jako Panevropan jsem vystupoval proti tehdejším tzv. "realistům", kteří chtěli komunismu a rozdělení Evropy propůjčit věčné hodnoty. Bojoval jsem za začlenění tehdy utlačovaných Středo- a Východoevropanů.
Po prvních volbách do Evropského parlamentu v roce 1979 jsme my Panevropané prosadili, že Evropský parlament symbolicky postavil do svého čela prázdnou židli coby symbol toho, že důležité součásti Evropy jsou od nás násilím odtrženy. V praktickém životě to znamenalo, že až do roku 1989 jsem se zasazoval za pronásledované bojovníky za lidská práva. Coby syn sudetoněmecké rodiny, jež žila po celá staletí v Čechách, jsem se zajímal hlavně o boj za svobodu Čechů.
Když v roce 1989 padla po Panevropském pikniku na rakousko-maďarské hranici železná opona, začal jsem bojovat za plnohodnotné členství Čechů a Slováků v Evropské unii a od roku 1994 jsem v tom pokračoval coby poslanec Evropského parlamentu. Dnes vítám skutečnost, že Česká republika patří do první řady kandidátů na vstup a že od 1. května 2004 budu mít v Evropském parlamentu české kolegy.
Mnozí Češi se mě ptají proč potom dnes v Evropském parlamentu hlasuji při vstupu České parlamentu proti? Toto Ne není Ne k rozšíření Evropské Unie, žádné Ne českému národu, nýbrž protestem proti tomu, že se českému státu zatím ještě nepodařilo odloučit se od nacionalistického dědictví tzv. Prezidentských dekretů, zvláště pak když se týkají sudetských Němců a všeho, co k tomu patří. Nikdy jsem nepatřil k těm, kteří zastávají nějaké maximalistické pozice a ani v budoucnu tak nebudu činit. Ale kolektivní zbavení práv a vyhnání více než tří milionů lidí kvůli mateřské řeči nebo původu, to nejsou jen bagately dané dobou, ale elementární otázkou lidských práv.
Patřím k těm, kteří se nikdy nesnažili zamlčet strašné zločiny proti lidskosti nacionálního socialismu anebo je relativovat. Naopak, já jsem prosil českou veřejnost o prominutí za sudetoněmecký podíl na těchto zločinech. V nespočetných rozhovorech s českými politiky jsem jasně vyjádřil, že národ se stane svobodným, pokud nalezne jasná slova k temným kapitolám své vlastní historie a vyrovná se s svou minulostí. Ty nejlepší hlavy českého národa byly stejného názoru jako já a často s odvahou zastávali tento názor proti různým proudům ve vlastní veřejnosti.
Často se mě tážou, co si představuji pod substančním gestem, ke kterému nakonec vyzval Evropský parlament české politiky. Má odpověď byla vždy tatáž: Je to ponejprve záležitost Čechů samotných vypracovat takový návrh. Vždy mi bylo signalizováno, že je možné o tom mluvit, ale že doba k tomu ještě není zralá. Vždy jsem na to jasně a čestně odpovídal, že při hlasování do Evropského parlamentu budu rád hlasovat Pro, ale při nejlepší vůli že tak nebudu moci učinit, pokud se do té doby alespoň něco nepohne.
Místo toho se stalo něco opačného: V dubnu minulého roku podpořil Český parlament údajně vyhaslé dekrety nepráva z tragické minulosti, o nichž jsme doufali, že budou překonány. A tak dnes stojíme i přes největší námahu prozíravých lidí na obou stranách s prázdnými rukami.
Proto evropští poslanci CSU rozhodli, že budou se svým hlasem Proti protestovat proti pokračování porušení lidského práva a tak jasně ukážou, že její odstranění je v zájmu obou stran. Nejde o to otevřít staré rány nebo předložit účty. Již kvůli budoucnosti Evropy se musí stát nesporným faktem, že každé vyhnání je zločinem a že nejen podle dnešních ale i tehdejších měřítek nelze ospravedlnit jeden zločin jiným zločinem a že se nesmí stát aby lidé byli degradovány na občany druhé třídy anebo aby ztratili svá práva. Nacionalismus a myšlení kolektivní viny musí patřit jednoznačně minulosti.
Pracovat k tomuto cíli bude ve sjednocené Evropě více než nyní úlohou obou národů. Těším se na spolupráci k tomuto cíli stejně tak jako i na brzkou spolunáležitost českého národa k EU.
S pozdravem jako soused sousedu.
Bernd Posselt, Člen Evropského parlamentu
Zahraničněpolitický mluvčí CSU v Evropském parlamentu a
Spolkový předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení
