pondělí 22. srpna 2016

Zpráva o činnosti Kruhu v roce 2015

Hlavní náplní naší práce byla v minulém roce příprava a průběh setkání mezinárodního výboru tvořeného představiteli evropských organizací sdružujících oběti nacismu. Protože práce s tím spojené bylo mnoho, nemohli jsme zvládnout ve stejném roce i členskou schůzi, za což se našim členům omlouváme. Setkání se konalo ve dnech 16. a 17. května v Praze a náš Kruh měl tedy roli hostitele. Místem konání byl Dům armády v Dejvicích, 17. 5. jsme se zúčastnili terezínské tryzny a položili věnec. Díky spolupráci s ČSBS byl mezi námi také první místopředseda ČSBS Ing. Emil Kulfánek, který předal předsedkyni Mezinárodního výboru prof. I. Žnidaršič pamětní medaili. Z ministerstva zahraničních věcí (díky jeho finanční podpoře jsme mohli hostitelskou roli zvládnout) byla jednání přítomna Mgr. Hana Formánková. Vedle pořadatelské organizace se jednání zúčastnily delegace z Ruska, Ukrajiny, Polska, Srbska, Slovinska a Slovenska. Rád bych na tomto místě poděkoval všem, bez jejichž přispění bychom organizaci této akce nezvládli, panu Milanu Rejtharovi a Ing. Milanu Vlčkovi.

Účastníci konference schválili dopisy předsedovi Evropského parlamentu Martinu Schulzovi a generálnímu sekretáři OSN Pan-Ki-Munovi, v nichž vyjádřili jednak poděkování za přijetí rezoluce OSN proti glorifikaci nacismu a nárůstu neofašismu, ale i nespokojenost s tím, že státy EU se zdržely hlasování při projednávání rezoluce OSN. Pro vysvětlení doplňuji, že návrh rezoluce podalo Rusko (vyvolala to zřejmě nelibost vůči pomníkům S. Bandery na Ukrajině a podobné jevy), pro hlasovalo 115 zemí, proti byla Ukrajina, USA a Kanada.

Dále byl z iniciativy našeho Kruhu schválen dopis Evropskému institutu odkazu šoa, z něhož vyjímám: „Máme za to, že péče o oběti nacismu není dostatečná. Zjistili jsme na příklad, že ačkoli v řadě zemí byly odškodněny oběti nucených prací, v některých zemích (Srbsko) se takového odškodnění nedočkaly“. 

Vycházel jsem z informací od srbských účastníků na předchozích setkáních. Jak se prof. Bednář dověděl od p. Sechtera, důvodem v případě Srbska bylo, že na výzvu Mezinárodní organizace pro migraci v Srbsku nereagovali včas. Evropský institut odkazu šoa (zkratka je ESLI – European shoa legacy institute) jsme zvolili po korespondenci s předsednictvem vlády, kde nám tento institut doporučili. Předchozí dopis o péči o oběti nacismu obecně, odeslaný ze setkání v Moskvě, byl adresován IHRA (International Holocaust Remembrance Association), a obdrželi jsme zamítavou odpověď. Od ESLI jsme dostali odpověď, jež byla příliš obecná, ale obsahovala informaci o pořádání konference „Důstojný život“ 26. -27. 5. v Černínském paláci. Rozhodl jsem se pro účast na ní. I když tam bylo stále slyšet, že Evropský institut odkazu šoa se věnuje péči o přeživší holocaust a ostatní oběti nacismu, o ostatních obětech se moc nemluvilo. 

Za zmínku stojí, že „ostatní oběti“ byly kdysi přidány zásluhou prof. Felixe Kolmera, přesto, že on sám byl v koncentračním táboře z důvodů rasových. Domluvil jsem na konferenci schůzku s Ing. J. Šitlerem, který bude nyní zmocněncem MZV pro holocaust a boj proti antisemitismu. Dostal jsem od něj text smlouvy mezi Rakouskem a ČR, v jejíž preambuli je zmíněna genocida slovanských národů. S představiteli ESLI jsem se dohodl na další spolupráci, protože pokládám za přinejmenším zvláštní, když se v Praze brzy po sobě konají dvě akce s podobným tématem, ale navzájem o sobě nevědí. Získal jsem od pí Anežky Nekovářové informaci o tom, že 8604 nuceně nasazených osob ze Srbska a Černé hory žádalo o odškodnění, 8472 osob je získalo. Obdržel jsem také seznam organizací, s nimiž je ESLI ve styku. Je mezi nimi ČSBS, Živá paměť i náš Kruh.

Pokud jde o činnost Kruhu v r. 2015, chci zmínit účast na konferenci v Brně. Měla tentokrát téma menšin, stále se ozývala kritika „anticiganismu“ (tak to pojmenovávali) v ČR. Přinutilo mne to vystoupit v diskusi a vysvětlit (i paní ombudsmance), že Romové v ČR jsou problémem sociálním, nikoli národnostním nebo dokonce rasovým.

A konečně chci zmínit navázání spolupráce s Centrem české historie. Podpořili jsme je částkou 15000 Kč, abychom tak přispěli na pamětní desku těm, kteří museli opustit své domovy po r. 1938, instalovanou nedávno na Masarykově nádraží. 

Jiří Prokop