Je řada
skutečností, souvisejících se záborem českého pohraničí r.
1938, které jsou naší veřejnosti (někdy mám pocit, že i části
veřejnosti odborné) málo známy.
Že v řadě
případů obsazovací vojska německého wehrmachtu překročila
hranici stanovenou Mnichovskou dohodou, se ví. Méně již je známo,
že definitivnímu stanovení hranice mezi sudetskými župami,
zřízenými na obsazeném území, a zbytkem státu, později tzv.
protektorátem, předcházely někde pokusy zvrátit daný stav.
Jedním
příkladem je zabrání české obce Střelice, ležící mezi
Uničovem (M. Neustadt) a Červenkou (rychlíková zastávka na trati
Olomouc-Česká Třebová-Praha). Celé okolí bylo zabráno v tzv.
pátém pásmu, nad rámec dohodnutého v Mnichově. V této obci
došlo k hnutí za vynětí ze záboru, jak dokládají dokumenty,
které lze dodnes prostudovat ve Vesnickém muzeu (Střelice jsou
dnes součástí Uničova). V muzeu jsou mj. vystaveny petiční
archy s podpisy občanů žádajících opětovné spojení s
nezabraným územím.
Žádost
vyřizoval vysokoškolský student Kuneš Sonntag ml. se svou matkou,
vdovou po bývalém ministru československé vlády Kuneši
Sonntagovi st., kteří zde vlastnili zemědělskou usedlost. Žádost
byla kladně vyřízena (na rozdíl od jiných, např. blízké obce
Šumvaldu), obec byla vyňata z jurisdikce nacistické Třetí říše
a wehrmacht se stáhl o 2-3 km blíže k Uničovu.
Bohužel,
obsazení zbytku Čech a Moravy v březnu 1939 způsobilo, že
výdobytek byl jen relativní a obec i hlavní hybatele dějů
postihl válečný osud. Kuneš Sonntag ml. byl jako student dva a
půl roku vězněn v koncentračním táboře Sachsenhausenu.
Zemědělskou usedlost rodičů zabrala Německá osidlovací
společnost pro německé přesídlence z Besarábie.
Jaroslava Čajová
