neděle 22. září 2013

V životě jsem neslyšel takovou sprostotu

Hitler a Henlein
Před pětasedmdesáti lety psal evropský a světový tisk o tom, jak je Němcům v Československu ubližováno. Tak například na začátku září 1938 uvrhli krutí Češi v Ostravě do vězení 82 aktivistů Sudetoněmecké strany pod průhlednou záminkou, že pašují zbraně. Tedy zbraně německé pro použití na území ČSR. Nikoli brokovnice na bažanty a kulovnice na medvědy, ale pušky, pistole, náboje, granáty a další pomůcky pro přípravu ozbrojeného povstání.

Každý vězeň má právo na to, aby se s ním slušně zacházelo. Toto zacházení se pak může kontrolovat nezávislými orgány. Delegace čtyř poslanců Sudeten deutsche Partei se dostavila ve středu 7. září do ostravské věznice, aby shlédla, jestli je to tam aspoň tak dobré, jako v Dachau. Před věznici je doprovázela demonstračka místních soukmenovců. Zatímco poslancové kontrolovali vězeňskou humanitu, vyřvávalo ono mírumilovné shromáždění variantu dnešního sloganu "Pusťte bratry!". Na demonstraci pak zaútočila jízdní policie, která bila do lidí. Poslanec Partaje zachytil koně jednoho zpupného policisty za uzdu a byl za to šlehnut bičíkem. Nato Henlein přerušil jednání s Benešem o svých požadavcích*, neboť bylo patrno, že i když československá vláda ustupuje jeho spravedlivým argumentům, nemá tu moc, aby ústupky prosadila u místních orgánů. Zpráva byla dána na vědomí zahraničním novinářům s tím, že druhý den bude tisková konference.

Ostravský policejní ředitel okamžitě bestiálního policistu vyhodil. Druhý den vyhodil ministerský předseda Hodža ostravského policejního ředitele a dal ho pro jistotu bez vyšetřování rovnou zatknout. Pro větší jistotu vyhodil i několik dalších zasahujících policistů.

Na půdě poslaneckého klubu SdP proběhla ve čtvrtek 8. září 1938 tisková konference. Všichni (zahraniční) novináři byli seznámeni s tím, jak už od roku 1918 Češi Němce neúnavně pronásledují a pošlapávají jejich práva (být vládnoucím národem).  Dověděli se o lidech, kteří mizí ze svých domovů bez jediné stopy, jen proto, že to jsou Němci. (Konference samozřejmě probíhala v budově československého parlamentu.) Uslyšeli, jak mírumilovní pašeráci zbraní trpí strašlivými podmínkami ve vězení. Osmdesát dva chudáků bylo zavřeno, aby nemohli politicky pracovat pro svobodu svého národa. Byli spoutáni, biti, hladověli. Takové věci se dějí na celém území sudetských Němců!, pravili předáci, nebudeme více jednati s Čechy o našich podmínkách.

Novináři dostali tiskovou zprávu na dokonalém papíře a dokonale připravenou, jako vždy. Češi, jako vždy, nejdříve vyšetřovali a vydali svou zprávu druhý den. To však již nikoho nezajímalo. Včerejší noviny si už přečetli všichni Britové a všichni Francouzi, dnes je zajímá další český zločin, o kterém chtějí být co nejdříve informováni.

Proč dali Němci své zprávy novinářům dříve než Češi? Nemohlo za to jen české lemplovství. Tyto české zločiny se připravovaly v berlínských pracovnách říšských propagandistů. Často byla napsána tisková zpráva dříve, než se popisovaná událost stala. Jak se stala? Přece tak, jak to bylo v novinách!

Večer 8.9. promluvil v rozhlase prezident Beneš. Vyzval všechny Čechoslováky ke klidu a rozvaze. Česky - a aby rozuměli rovněž jeho "teuere Mitbürger" - i německy. "Chceme přispět k vytvoření dobrých vztahů ke všem svým sousedům, zejména Němcům."

"Velký německý národ je vydán nestoudnému týrání a pronásledování. Češi trýzní Němce, snaží se je zničit a vydávají je procesu pozvolného vyhubení. Pronásledují je jako divou zvěř jen proto, že nosí bílé punčochy a používají pozdravu, který jim vyhovuje," pravil ve svém rozhlasovém projevu v pondělí 12. září pan Hitler. "Děj se co děj, nebudu již věčně jen klidně snášet další útisk německých soukmenovců v Československu..."

Zotročený národ, povzbuzen slovy svého fýrera, defiloval pak v pochodňovém průvodu před lordem Runcimanem: "Lieber Lord/ mach´ uns frei/ von der Tscheko/ slowakei!" Pohnula se masa německých úderníků v českém pohraničí. Pašované zbraně promluvily. Například v Habartově u Sokolova, kde jimi byla 13. září 1938 vystřílena četnická stanice. (Tři habartovští četníci patří do seznamu 110 lidí, včetně civilistů, zavražděných v průběhu následujících dvou týdnů. Tyto vraždy nebyly dosud vyšetřeny. Ostatně - dodnes se na ně vztahuje "Hitlerův dekret" o chvályhodnosti takových činů...)  Evropa byla rozhořčena: Četníci si dovolili palbu opětovat a zabili i některé Němce! Dokonce i ty, kteří byli viditelně označeni rudou páskou se zkratkou legální strany S.D.P. (Na rubu té pásky byl hákový kříž. Nebo to byl líc?) Český imperialismus dokonce sáhl k vyhlášení stanného práva v osmi okresech na Chebsku. Klid ve městech zajistila až přítomnost vojenských kolon.

15. září vykřikuje Henlein z Německa, kam uprchl: "Soukmenovci, jako nositel vaší důvěry a vědom si své odpovědnosti konstatuji před celou světovou veřejností, že systém utlačování ze strany českého národa dosáhl svého vrcholu použitím kulometů, obrněných vozů a tanků proti bezbranným sudetským Němcům. Tím český národ ukázal celému světu s konečnou platností, že je nemožné žít s ním v jednom státě." (Tanky stály na náměstích - stály, čili "byly použity...")

"Jak se zdá, česká státní policie a četnictvo byly náhle zachváceny krvežíznivostí, nastolily ve všech obcích hrůzovládu, vraždily bezbranné bratry, trýznily ženy a děti. V životě jsem neslyšel takovouto sprostotu," poznamenal si anglický novinář Sydney Morell, který své svědectví později vydal v knížce "Viděl jsem ukřižování" (JOTA, Brno 1995).

Pak přišla marná mobilizace, mnichovský diktát a zbytek moderních českých dějin. Jak budou pokračovat? Zdá se mi, že se našemu státu opět připravují hřeby, tentokrát ve formě restituce nacistických majetků. A kladivo podávají české ruce!

Psáno v Praze 13. září 2003, v den habartovského výročí. Poprvé vyšlo na Neviditelném psu 16. září 2003. Při převodu textu dne 22. září 2013 byly posunuty hodinky jen o deset let dopředu.

* Poznámka: Požadavky, které Němci v Čechách vznášeli na československou předválečnou vládu byly nejpřesněji definovány v "Osmi karlovarských bodech", jak je veřejně pronesl Konrád Henlein na sjezdu SdP 24. dubna 1938 v Karlových Varech:

1. sjednání úplné rovnoprávnosti a rovnocenosti pro německou národní skupinu s českým národem v Československé republice

2. uznání sudetoněmecké národní skupiny jako právní osobnosti, aby její rovnoprávnost ve státě mohla být zachráněna

3. stanovení a uznání německého národního území

4. vybudování německé samosprávy v německém národním území ve všech oborech veřejného života, pokud se jedná o zájmy a záležitosti německého národního tělesa

5. vytvoření zákonných ochranných opatření pro ty státní příslušníky, kteří bydlí vně rámce uzavřeného území jejich národnosti

6. odstranění bezpráví, které se stalo sudetskému němectví od roku 1918, a reparace hmotných škod, jež tím bezprávím byly učiněny

7. uznání a provedení zásady, že v německém území mají být jen němečtí veřejní zaměstnanci

8. úplná svoboda přiznání se k německé národnosti a k německému světovému názoru (míněn nacismus - pozn. JK.)

Tyto požadavky československá vláda pod tlakem událostí 5. září 1938 vpodstatě přijala. To ale nebylo vhod ani Henleinovi, ani Hitlerovi - ti nechtěli domluvu, ale území celého Československa. Pro začátek své celosvětové expanze. Proto už za pouhé dva dny přišla ostravská provokace, poté přerušení jednání ze strany Henleina a rozhlasový projev Hitlera, který vyprovokoval ozbrojený puč.

(Je zajímavé srovnat 8 karlovarských bodů a současné stanovisko politického dědice SdP, totiž Sudetoněmeckého landsmanšaftu, vyjádřené v dodud platných  "20 bodech" z roku 1961.)

Jan Kovanic