pondělí 2. září 2013

Dvacet let Kruhu

28.10.2013 uplyne 20 let od doby, kdy proběhla za pomoci ČSBS ustavující schůze Kruhu občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí. Nastal tedy čas ohlédnout se zpět a provést bilanci výsledků naší práce.

 Důvodem pro založení Kruhu byl sílící tlak ze sudetoněmeckých organizací volajících po revizi výsledků druhé světové války, zejména článku XIII Postupimské dohody. Po rozpadu Československa, o němž se členové sudetoněmeckých organizací domnívali, že potvrzuje jejich představy o našem státu jako o „chybné konstrukci“, tlak zesílil. V médiích se rozběhly na toto téma diskuse, v nichž jsme ovšem častěji viděli představitele landsmanšaftu, zatímco nám se jen málokdy podařilo do médií proniknout. Hlavním naším úkolem bylo účastnit se probíhajícího česko-německého dialogu a snažili jsme se o to všude, kde to bylo možné: v domě Petra Parléře, který byl tehdy vlastnictvím německé menšiny, v Goethe-Institutu, na konferencích pořádaných Českou mírovou společností, na konferencích v Jihlavě a později v Brně, které se konají dodnes. V začátcích naší existence jsme spolupracovali i s Kruhem přátel česko-německého porozumění a dosud existují členové obou těchto sdružení.

Od samého začátku vydáváme pravidelně dvakrát ročně „Zprávy z Kruhu“, jejichž vysokou úroveň jak po stránce obsahové tak po stránce formální se daří udržovat přesto, že mají už v pořadí třetí redakci. Na tomto místě musím vzpomenout dlouholetou a úspěšnou činnost Antonína Michálka a později Karla Zeleného.

K nejvýznamnějším výsledkům naší činnosti patří tři svazky Vzpomínek, jejichž editorem byl rovněž
Karel Zelený, a také publikace „Opožděná svědectví“ E.Ovčáčka. Hodnota této práce je zvýšena tím, že dnes už by nemohla být uskutečněna – pamětníci bohužel umírají. V letošním roce vyšla vědecká práce Jana Bendy s názvem „Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939“, kde jsou zmíněné publikace uvedeny v literatuře a v textu často citovány. Autor nám 1 výtisk věnoval, takže dárek ke dvacátým narozeninám máme.

V posledních letech se můžeme pochlubit dobře vedenými webovými stránkami (zásluhou Jana Kovanice) a spoluprací s evropskými organizacemi podobného zaměření. Důležitým výsledkem této spolupráce bude letos dokončená expozice v Muzeu slovinských vyhnanců na hradě Rajhenburg u Brestanice ve Slovinsku. Ve spolupráci se slovinskou organizací Sdružení slovinských vyhnanců a Národním muzeem jsme v minulém roce představili v Národním památníku výstavu o vyhnání Slovinců a násilí nad ostatními evropskými národy. Z Prahy výstava putovala do Banské Bystrice na Slovensku.

Zdá se, že s bilancí naší činnosti bychom mohli být spokojeni. Musím se bohužel zmínit i o smutnějších skutečnostech. Protože členská základna je tvořena převážně pamětníky r. 1938, zmenšila se za dvacet let na polovinu a průměrný věk našich členů je více než 80 let. Tento vývoj je ovšem přirozený a nelze ho zastavit. Musíme najít způsob, jak získat nové členy mezi mladými, a to bude obtížné. 40 let života v totalitním systému odnaučilo naše lidi politickému myšlení a mladí se nemají od koho tomu naučit. Bude ale nutné tento úkol splnit.
Jiří Prokop