neděle 24. února 2013

Nezapomeneme


Stalo se bohužel smutnou skutečností, že na první stránce Zpráv se velmi často s některým z členů našeho výboru loučíme. Tentokrát naše řady opustil Karel Zelený, který ve výboru Kruhu občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí pracoval od jeho vzniku a patřil k našim členům nejvýznamnějším. Zesnul 9. února 2013 ve věku 93 let.

Narodil se 17. listopadu 1919 v Hradci Králové, matka zemřela nedlouho po porodu a výchovy se ujala jeho babička. Dětství a mládí prožité v letech první Československé republiky, vliv rodiny, školy, Skautu a Sokola, to vše bylo bezpochyby tím, co jej vychovalo k vlastenectví, k takovému, které se projevuje činy, nikoli slovy. Nedokázal se proto smířit s Mnichovem v r. 1938, tím méně s okupací v r. 1939 a zapojil se do odboje. Když mu hrozilo totální nasazení na práci do Říše, vyhnul se mu vstupem do vládního vojska, s nímž se v červnu 1943 vydal do severní Itálie, kde se pak připojil k místním partyzánům. Tato skupina později uposlechla výzvu londýnského vysílání, přešla po strastiplné cestě přes Alpy do Švýcarska a tam byla přiřazena k transportu repatriovaných britských zajatců. S nimi odcestovala na jih Francie, pak lodí přes Neapol, severní Afriku, Gibraltar a Skotsko do Southend-on-Sea v hrabství Essen.

Tam se Karel Zelený připojil v r. 1944 k Náhradnímu pluku pozemní československé armády, kde působil jako instruktor vojáků, pak byl převelen k letecké výcvikové jednotce a absolvoval v londýnské Meteorological Office meteorologický kurs, na jehož základě pak zastával místo vedoucího meteorologa u squadrony.

Po skončení války se vrátil do osvobozeného Československa, byl jmenován podporučíkem a sloužil na ruzyňském letišti. V r.1946 požádal o aktivaci, začal studovat meteorologii, ale po vyzvání ke vstupu do komunistické strany požádal o demobilizaci. Vrátil se do nakladatelství J. Otto, kde pracoval už před válkou a vedle zaměstnání začal na filozofické fakultě studovat srovnávací literaturu u Václava Černého. Když profesor Černý musel po únoru 1948 z politických důvodů fakultu opustit, chtěl Karel Zelený dokončit svou diplomovou práci na katedře anglistiky. Nebylo mu to umožněno, protože neprošel studentskou prověrkou a byl z fakulty vyhozen (předválečné studium skončilo uzavřením českých vysokých škol).

Nakladatelství J.Otto bylo po čase sloučeno s vydavatelstvím Naše vojsko a Karel Zelený mohl vykonávat pouze běžnou korektorskou práci, protože nadále odmítal vstoupit do komunistické strany. Odmítl to i při prověrce zaměstnanců po srpnové okupaci a byl opět vyhozen. Po dlouhém hledání našel místo v Pedagogickém nakladatelství, kde pracoval u hospodářské správy (mj. i jako topič) a jako fakturant až do odchodu do důchodu.

Nikdy nebyl členem žádné politické strany, ale po r.1989 se věnoval velmi aktivně práci v mnoha organizacích. Byl místopředsedou a později předsedou ČSBS v Praze 5, byl členem Společnosti Edvarda Beneše, Společnosti Milady Horákové, Svazu letců ČR, Masarykovy společnosti a Svazu zahraničních letců. Nejvýznamnější výsledky práce našeho Kruhu jsou spojeny s jeho jménem: byl editorem dvou svazků vzpomínek pamětníků r. 1938, po řadu let redaktorem Zpráv z Kruhu, často přednášel žákům a studentům škol .

Člověk, který se dobrovolně stal účastníkem války, aby bránil svou vlast, by mohl odpočívat s pocitem dobře vykonané a záslužné práce, zejména když dosáhl i poměrně vysokého věku. Práci pro Kruh se ale začal věnovat v době, kdy mu už bylo 73 let a pokračoval v ní, dokud mu to dovolovalo zdraví – až do devadesáti let. Proto byl a bude pro nás vzorem, proto mu budeme vděčni a nikdy na něj nezapomeneme.

Výbor Kruhu