Je smutné, že 70.výročí lidické tragédie bude poznamenáno sporem o špatný projekt s názvem „Rozeznění“. Sporem, v němž nemohu stát jinde než na straně pamětníků a občanů Lidic.
V té souvislosti si vzpomínám na událost z doby asi před deseti lety: na americkém velvyslanectví v Praze byl promítán film vytvořený ženou, jež byla jedním z lidických dětí a dnes žije ve Spojených státech. Po promítnutí filmu si diváci vyslechli dva projevy věnované otázce, máme-li si minulost připomínat, a když ano, tedy jak mají být minulé události vyprávěny, nemají-li jitřit emoce, jak se jeden z přednášejících, profesí psycholog, snažil dokazovat dlouhým řečněním s demagogickým využíváním argumentů z jeho oboru. Ve druhém projevu zazněl názor opačný: bez připomínání historie bychom ji nakonec zapomněli. Pak následovala diskuse, v níž se diskutující se klonili tu k jednomu, tu k opačnému názoru, až nakonec zaznělo tvrzení, které uzavřelo nejen tuto diskusi, ale které může být i v budoucnu závěrem všech diskusí podobných: příběhy mají být vyprávěny tak, jak se staly. Záměry tvůrců sporného projektu bohužel tuto samozřejmou pravdu nerespektují. K čemu je pokus o obraz života obce před tím, než byla nesmyslně a brutálně zničena? Každý přece ví, že i v těch nejhorších podmínkách se lidé snaží žít a přežít, že pracují, starají se o děti a snaží se využít volných chvil k zábavě, sportu nebo oddechu. Nerad bych Sonosféru a pana Viléma Faltýnka podezíral z toho nejhoršího, totiž z podpory sudetoněmeckého názoru, že Češi si vlastně žili za Protektorátu dobře. Ale i když je z toho podezírat nechci, musím připomenout, že by sudetoněmecké organizace takto jejich projekt nepochybně zneužily.
Nemohu se také ztotožnit s představou, že se přece už dávno všechno ví a není třeba to opakovat. V německé učebnici dějepisu pro střední školy se cituje z úředního výnosu: „… dospělí muži budou zastřeleni, ženy dopraveny do koncentračních táborů a děti dány na převýchovu. Domy budou srovnány se zemí a jméno obce vymazáno“. Ale čtenář učebnice se nikde nedoví, že 82 dětí z Lidic bylo odvezeno do polského Chelmna a tam zavražděno výfukovými plyny.
Na závěr: občanské sdružení „Kruh občanů ČR vyhnaných v r.1938 z pohraničí“ stojí na straně občanů Lidic a vyjadřuje jim svou podporu. Vysoce hodnotíme také postoj ředitele Památníku Lidice M. Červencla, který názory pamětníků i obyvatel obce respektuje
Ing. Jiří Prokop,
místopředseda Kruhu
