čtvrtek 13. března 2014

Úcta před důstojností člověka

Pondělí 10. října 1938 je posledním dnem záboru československého pohraničí. Některé české obce se diví. Třeba Český Dub: V roce 1921 se k národnosti české hlásilo 2364 osob z 3429 obyvatel. Tento den je "osvobozen" útvarem SS-Germania a přičleněn k německé říši. Město se přejmenovalo na "Deutsch Aicha". Osvobozeno bylo až 9. května 1945.



Opakuji: Právě zábor 5. pásma je důvodem, proč v zabraném pohraničí zůstalo odhadem až milion Čechů, ačkoli asi 170.000 jich prchlo do vnitrozemí. Z pátého pásma totiž nikdo neprchal. Ani nemohl: Například Liberecku byla ve 14:00 byla uzavřena hranice pod Hodkovicemi nad Mohelkou.

Probíhá 2. den první etapy demobilizace. Poslední obránci hranice odcházejí z Rokytnice v Orlických horách, těsně před tím, než ji obsadí německé ozbrojené síly. Polská armáda obsazuje Karvinnou, Orlovou, Doubravu a celou Suchou.

Na Slovensku pokračuje válka s Maďarskem. Čtvrt hodiny po půlnoci velká skupina horthyovců překročuje státní hranici, prochází řídkým zajištěním SOS a zaútočilí na železniční most a nádraží v Boržavě na jižní hranici s Maďarskem na Podkarpatské Rusi. Silnou palbou je napaden přijíždějící osobní vlak, v němž je zabit průvodčí Hošek. V zastaveném vlaku jsou zajati četnický strážmistr Jaroslav Šubčík a nejmenovaný nadporučík čs. armády. Za stahujícími se Horthyovci se vydává pohotovostní oddíl s příslušníky beregovské četnické pátrací stanice. Při střetu je Velkého Mužijeva zraněn a na místě brutálně ubit strážmistr Ondřej Rigan. Tato bitka měla odlákat pozornost od přechodu početných maďarských jednotek v prostoru Beregova a Šalanek. Ty jsou obklíčeny 11. října v lesním masívu u Šalanek.

K již jmenovaným dnešním obětem patří i vojín v záloze Antonín Melichar (posila SOS), který se opozdil s odchodem a byl zastřelen Němci na již zabraném území u Rudoltic. Obětí záboru je i vojín Maxmilián Langer, který spáchal sebevraždu v Dobroticích (Strakonice).

Měl to být poslední den záboru. Ve skutečnosti ještě v listopadu 1938 skončila vídeňská arbitrážní jednání o československo-maďarské hranici. Ve dnech 5.-10. listopadu muselo Československo odstoupit část jižního a východního Slovenska, a také téměř polovinu Podkarpatské Rusi Maďarsku. Republika tak přišla o 41 098 km2 a 4.879.000 obyvatel!

Evropa slavila diplomatický úspěch, který zabránil krvavé válce. Jenže Hitler už měl naplánován další zábor - před 75 lety spolkl celé "zbytkové Česko". Skončila tak nešťastná "Druhá republika". Západ, který měl garantovat její existenci jen přičumoval. On fakticky přičumoval i v den napadení Polska, tedy 1. září 1939, kteréžto datum je bráno jako začátek Druhé světové války. Západní státy však začaly bránit svobodu svých spojenců až tehdy, kdy na jejich vlastní města začaly dopadat německé bomby!

Ale to pondělí 10. října 1938 bylo pro naše, vlastně už říšské Němce, sváteční: Na kopcích zaplály vatry vítězství.

Jeřmanický kronikář spokojeně zaznamenává: "Žádné hádky mezi politickými stranami." (Za chvíli nebudou možné, až bude existovat jediná Strana). "Z naší vesnice ze strachu nikdo neuprchnul, vždyť každý ve vsi zná toho druhého a uctil jeho přesvědčení." (Netýká se místních Čechů, kteří tady přece jen museli být, když uprchnul i český učitel.) "Někteří opozičníci museli sice čistit kvartýry vojska, práce však jim byla zaplacena, to také již bylo vše." (Zatím.) "Nikomu se ani vlas nezkřivil.

A to bylo to hezké v těchto rozčilených dobách, úcta před důstojností člověka!"

No, takzvaní sudetští historici vidí tu 75 let starou historii dodnes stejně. Zapomínají na to, jak se velmi brzo naši bývalí Němci divili, když jim byly zrušeny krom politických stran i tělovýchovné jednoty a kulturní spolky. No a potom jim začaly chodit pozvánky do Wehrmachtu.

Ale to už je jiná historie. Jiná, ale stejná: její strom vyrůstal ze shnilých kořenů Mnichova.

Psáno v Praze dne 13. března 2014

(Viz i předcházející příspěvky na tomto webu, které začínají vyhlášením mobilisace dne 23. září 1938 a dnešním dnem končí.)

Jan Kovanic

Hlavní prameny: Boris Čelovský, So oder so (řešení české otázky podle německých dokumentů 1933-1945), vydalo r. 2002 nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy Jaroslav Kokoška,
Plán „Grün”, vydalo r. 1968 Naše vojsko/ Svaz protifašistických bojovníků v Praze
Sydney Morell, Viděl jsem ukřižování, vydalo r. 1995 nakladatelství Jota, Brno Jan Němeček a kol.,
Cesta k dekretům a odsunu Němců, vydala Litera Bohemica ve spolupráci s nakladatelstvím Baronet, Praha 2002
Vyhnání Čechů z pohraničí, vydal Ústav mezinárodních vztahů ve spolupráci s Kruhem občanů České republiky, vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, Praha 1996
Pamětní kniha obce Jeřmanice (překlad z němčiny pořídil Ervín Šolc)
Web http://ropiky.net, který se primárně zabývá lehkým opevněním naší předválečné obranné linie.