středa 8. května 2013

Devátý květen 1945


Devátý květen byl den, který se čtyřicet pět let slavil jako den osvobození, den konce války. 9. května 1945 skončilo také Pražské povstání. Trvalo pět dní a čtyři noci:

"Noc první, růžová, vám polštář čechrala z kamení dlažeb. Kosi zpívali a kaštan nesl svícny obřadně, když se už stmívalo. Noc druhá, zelená, kdy padal teplý déšť na vaše helmice, ta byla plná hvězd, jak bývávají noci májové. Noc třetí sršela však jiskrami, čtvrtá noc měla příchuť popela a páchla po kouři jak rozbořený krb." Tak popisuje události Jaroslav Seifert ve své básni Květnové noci.

Nejhorší chvíle povstání skutečně nastaly čtvrtý den, 8. května. (Ruští osvoboditelé Prahy - Vlasovci - již odešli směrem na západ, komunistům v ČNR se zdáli být "politicky neúnosní".) Povstalcům dochází munice do ručních zbraní, jiné vlastně ani nejsou. I pancéřové pěsti, "revoluční dělostřelectvo", jsou z valné části spotřebovány. Na ostřelovaných barikádách nemají bojovníci mnohdy ani jídlo a pití. Kolem Prahy se stahuje smrtonosný nacistický val. Na Smíchov postupují SS jednotky generála von Kleina. Vraždí v Chuchli, Lahovičkách, Lahovicích i na Zbraslavi. Zlíchov je zdrží. Praha je bombardována, ostřelována. Granáty padají na Bulovku i na sanatorium německých důstojníků na Smíchově - červený kříž je pro tyto barbary vítaným cílem. Těžká děla od Jinonic střílí mezi 16.-17. hodinou na budovu rozhlasu ve Vinohradské. Esesáci útočí na Jezerku, Spořilov, Modřany i Hodkovičky. Ostřelují hasiče, střílejí po sestrách Červeného kříže. Ve vnitřní Praze útočí ze svých hnízd na právnické a filozofické fakultě. Hoří Staroměstská radnice, střílí se na Václaváku.

Tohle není a nemůže být historický přehled. Jde jen o ilustraci k tomu, jak v Praze vypadala "úplná a bezpodmínečná kapitulace německých vojsk" podepsaná 7. května 1945. 8. května směla trvat jen "obranná opatření vojsk". Londýn tančí a zpívá už při podpisu smlouvy, Praha prožívá nejtěžší den povstání. Schörner kapitulaci neuznává. Nevědouce, proč Američani nepostupují, neznajíce, že Rusové postupují, nemajíce se čím bránit, podepisují Česká národní rada a vojenské velení Prahy (gen. Kutlvašr) 8. 5. ve čtyři hodin odpoledne dohodu o kapitulaci německých vojsk v Praze. Německý zplnomocněnec generál Toussaint slibuje, že vlastní mocí potlačí odpor německých jednotek, které by boj nezastavily. Němci si ponechávají zbraně, Pražané jim uvolňují průchody v barikádách, aby mohli odjet na západ. Po šesté hodině večer odchází z Prahy německá posádka i němečtí civilisté. Všechno, jen ne ruské zajetí!

Přitom na mnoha místech Němci řádí dál. Na Pankráci a v Krči mučí Němci ženy a děti. Moje žena Ivana slyšela jako dítě vyprávět místní pamětnice o ženách s uřezanými prsy... Barikády se opět uzavírají. Munice je ale poskrovnu. Ve 23:00 středoevropského času vstupuje v platnost celoněmecká kapitulace a "je zastaveno nepřátelství". Válka v Evropě skončila. Dobře si toho povšiml pan poslanec Miloš Zeman a už na jaře 1990 navrhl slavit Den vítězství 8.5. Téměř všichni poslanci (mnozí dlouholetí) Parlamentu to schválili a tak jsme se zbavili té "bolševické lži" o devátém a svátek ctíme historicky korektně.

Začíná "první den míru". Do "prakticky již osvobozené Prahy" přijíždějí první ruské tanky Rudé armády Sovětského svazu. Od 6. 5. se probíjejí tři ukrajinské fronty od Berlína směrem ku Praze. Pražská operace byla o den urychlena. Už ráno 6. 5. bylo dobyto drážďanské letiště, takže rozkaz velitele SS v Čechách Carla von Pücklera ("hodně zápalných bomb, celé hnízdo musí hořet") z 5. 5. již nebylo možno splnit. (Toto je reálná, ačkoli nezmiňovaná, záchrana Prahy Rudou armádou!)

V noci ze 7. na 8. překročily sovětské tanky krušnohorské průsmyky. V půl čtvrté byly v Mostě, v devatenáct v Lounech. Pospíchaly, za sebou zanechávaly pěchotu. Ve 23:45 byly ve Slaném, 9.5. ve čtyři ráno před vokovickou vozovnou u první barikády. Byly to stroje 4. tankové Leljušenkovy brigády. Do Dejvic se rozeběhly spojky s pokynem: "Razit průchody v barikádách, jedou sovětské tanky!" Povstalci ukazují cestu. Dva tanky odbočují k dejvické technice, kde je zlomen německý odpor po šesté hodině. Jednu tankovou četu vede por. v z. ing. Ibl přes Ořechovku na Hrad. Hlavní síla se probíjí přes Vítězné náměstí a Prašný most ke kadetce. Dejvice jsou ještě plné esesáckých hord. Střílí. Nevzdávají se. Po rozdrcení prchají do vnitřního města. Před osmou hodinou hlásí příchod Rudé armády do Prahy rozhlas. To už jsou obsazeny Hradčany. Před desátou hodinou sjíždějí tři tanky na Malostranské náměstí. Velitel barikády por. v z. ing. Kotrba tanky na Karlův most nepouští - je podminován! Chotkovou ulicí sestupují další tři tanky zajistit Mánesův most. Na Klárově v dělostřeleckém souboji je zničen historický Gončarenkův tank č. I-24. Zbylé dva přejedou podminovaný most a zajistí předmostí před Rudolfinem. Přes vyčištěný Mánesův most se sem přesunují i tanky z Malé Strany. Cestou likvidují hnízda odporu. Dále pokračují po nábřeží ke Karlovu mostu z druhé strany. Ten je mezitím odminováván. Po desáté hodině pronikají tanky z Gončarenkovy roty na Staroměstské náměstí. Kulometem sestřelí odstřelovače z věže Týnského chrámu. Velitel čety Burakov dojíždí se svým tankem až na Václavské náměstí. Pražané ho vášnivě vítají.

Je středa 9. května dopoledne. Americké tanky mohly dorazit dříve. Ale nepřijely a dnes víme proč. V 11:15 je hlášen útok německých letadel na Nymburk, Mladou Boleslav, Kralupy a Mělník. (Ve skutečnosti to jsou sovětská letadla, která ničí komunikace, aby se Němci nedostali do amerického zajetí. Odhaduje se, že počet obětí sovětských náletů v posledních hodinách války byl 1.300, hlavně v řadách německých i českých civilistů.) Ve 12:30 je dokonce hlášen falešný letecký poplach pro Prahu. Ve městě pořád řádí odstřelovači. Rozstřílené děti na pískovišti si Drda nevymyslel, jen opisoval ze skutečnosti. Pak teprve nastaly ty hrůzy, kvůli nimž prý Pražané celé povstání zinscenovali: Němci (esesáčtí odstřelovači) polití benzinem a zapálení, rozšlapaní davem na kaši...

Do středu Prahy od Proseka přes Libeň míří tankisté Rybalkovy 3. gardové tankové armády. Také dosáhnou Václaváku a také jsou přivítáni. Když mezi druhou a třetí dorazí z východu od Ždírce na Můstek osm tanků z 1. československé samostatné tankové brigády pod velením kapitána Buršíka, nemůže se pro jásající davy dostat ani "pod vocas" koně sv. Václava, ani nikam jinam.

Na Zlíchově se stále tvrdě bojuje. Zde vkládám vzpomínku pamětníka:

"Byli jsme tři osmnáctiletý kluci. Až na konci Povstání se nám podařilo zorganizovat dvě pistole. Já byl nejmladší - už se na mě nedostalo. Devátýho května jsme ještě běželi na Zlíchov bojovat s esesáky. Jenže nějak jsme se zamotali a Němci nás chytili. Seděli jsme tam na stráni, já uprostřed. U kamarádů našli ty pistole. Tak ten esesák, co nás kontroloval udělal bum vlevo a bum vpravo - a zůstal jsem tam sedět sám..."

Klein postupuje z Radotína, kde se v noci soustředilo asi 500 esesáků s 20 tanky. Od 12:30 útočí Němci směrem od Žvahova, chtějí se probít přes Smíchov do Dejvic. Neúspěšně zasahují povstalecké tanky. Situaci zvrátí až ve tři hodiny odpoledne pancéřový vlak "Blaník". Ve čtvrt na šest večer po útoku dvou povstaleckých tanků nacisti ustupují, spíše však vlivem očekávání příchodu Rudé armády. Před sedmou hodinou večerní přijíždí konečně rota sovětské pěchoty a Němci vyklizují pole. (Ještě pořád bylo 9. května.)

"Noc pátá poté byla bílým dnem."

K ránu 10. 5. 1945 opustili Němci Zbraslav. Tak skončila válka v Praze.

(Psáno v Praze dne 9. května 1998, poprvé vyšlo jako příloha internetového deníku Neviditelný pes © - Týden od 11. do 18. května 1998)
Jan Kovanic

Použitá literatura:

Ota Holub: Smrt na prahu vítězství, vydal Magnet, Praha 1975
Miloslav Disman: Hovoří Praha, 2. upravené vydání, Svoboda, Praha 1985
Pavel Augusta - František Honzák: Dějiny v obrazech, Československo
1938-1945, vydal Albatros, Praha 1995
Josef Buršík: Nelituj oběti, vydalo Naše Vojsko, Praha 1992
Jan Gebhart - Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, vydalo nakladatelství Themis, Praha 1996
Jaroslav Seifert: Květnové noci, ze sbírky Ještě jednou jaro, pro členy Klubu přátel poezie vydal Československý spisovatel, Praha 1961
Jan Drda: Němá barikáda
TV magazín Mladé fronty Dnes, 7.5.1998
web: Hloubkaři

V záhlaví použito foto z webu PRAŽSKÉ POVSTÁNÍ   5.–9. KVĚTNA 1945, Boj o Staroměstské náměstí a o radniční budovy