Cesta k 17. listopadu

17 listopad 1939 – Den národní ukázněnosti a klidu


15. března 1939 vstoupila německá vojska do bezbranného zbytku Česko-Slovenska. Pro mého tátu, jehož rodina byla půl roku předtím vyhnaná z Liberce, bylo překvapením, že jsou Pražáci překvapení. Pro vnitrozemce to byl šok – vždyť přece Hitler slíbil, že chce jenom sjednotit Němce, tak proč porušuje Mnichovskou dohodu a nenechá nás být? Cožpak nedbá mezinárodních garancí?

Inu – nedbal. A zase mu to prošlo.

Po prvním umrtvujícím otřesu se v českém národě vzmáhala potřeba "něco udělat". To "něco" mělo zprvu hlavně charakter vyjádření protestu. Nebudu psát o odbojových skupinách, kdy bývalí čs. vojáci plánovali ozbrojené povstání, ani o ostudném postoji kolaborujících novinářů. Zmíním se pouze o spontánních náladách ve společnosti.

Vítejte v autoritativní demokracii

Republika nám zůstala, druhá. Malá – ale naše. A kdo není náš, pryč s ním!

Celé září až do 10. října jsem psal o hrdinné odvaze československých občanů, již byli připraveni brániti svou vlast a za její svobodu a demokracii též padnouti. Ta vlast, na kterou můžeme být hrdí skončila na podzim roku 1938. Pak nastala doba hnusné Druhé republiky. Největší naší národní ztrátou nebyla ztráta území, průmyslové a surovinové základny, opevnění, obyvatel, avšak ztráty morální.  Po počátečním šoku, po zmařeném vzepětí hrdinného odhodlání zářijové mobilizace, přišla kocovina. Po prvních záchranných aktivitách na pomoc uprchlíkům nastoupilo poznání vlastní bezmocnosti. Beznaděj a zklamání byly nezměřitelné. Začali se hledat viníci.

Á, Bé, Cé, Dé..., transport jede

Spousta Čechů se svými zkoušenými spoluobčany solidarizovala - někteří již pochopili, že dalšími obětmi germanizace se má stát český národ.

Adolf Hitler prohlásil 30. ledna 1939 v Říšském sněmu, že výsledkem budoucí světové války bude "zničení židovské rasy v Evropě". Myslel to doslova. Málokdo tomu věřil. 28.listopadu 1941 dal Hitler slib jeruzalemskému velkému muftímu Husseinovi, že jeho cílem je "vyhlazení Židů žijících v arabském prostoru pod ochranou britské moci" - jen co německé armády dorazí přes Kavkaz na Střední východ. (Velký muftí mu uvěřil. Měli stejný cíl.)

Na počátku okupace Československa se zdálo něco podobného opravdu nepravděpodobné. Ano, Němci decimovali stav českého Židovstva - ale nejdříve vyháněním z obsazeného území. Začalo to už na podzim roku 1938 po záboru českého pohraničí. Ze 30.000 původně zde žijících židovských občanů jich v květnu 1939 zůstalo pouze 2.373. (Ti, kteří neutekli, byli posláni do koncentráků.)

Souborné vydání vzpomínek na naše vyhnání z pohraničí

5. září vyšlo druhé doplněné vydání našich vzpomínek Vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938. Jde o souborné vydání dřívějších Vzpomínek, které tentokrát vyšlo u nakladatelství Toužimský& Moravec.

Knihu doplňuje historický přehled Jindřicha Marka a bohatá obrazová příloha Jaroslava Čvančary. Nakladatelství ji nabízí na svém e-shopu za 300 Kč, u knihkupců vyjde na 349 Kč.

Účastníkům členské schůze, která se koná v hotelu Legie (Sokolská 486/33, Praha 2, na rohu s náměstím I.P.Pavlova) v sobotu 13. října 2018 od 10:00 budou výtisky této knihy distribuovány zdarma.

Připomínáme, že se bude rozhodovat o možnosti  ukončení činnosti Kruhu.

Úcta před důstojností člověka

Pondělí 10. října 1938 je posledním dnem záboru československého pohraničí. Některé české obce se diví. Třeba Český Dub: V roce 1921 se k národnosti české hlásilo 2364 osob z 3429 obyvatel. Tento den je "osvobozen" útvarem SS-Germania a přičleněn k německé říši. Město se přejmenovalo na "Deutsch Aicha". Osvobozeno bylo až 9. května 1945.

Krušné chvíle

Teprve v neděli 9. října 1938 začíná demobilizace. Zatímco Němci rvou z těla republiky cáry 5. pásma, a zakusují se i hlouběji, podle vlastního uvážení, začíná na parníku "Zsófia“, který kotví u Komárna, československo-maďarské jednání o úpravě státní hranice. Vlastně slovensko-maďarské jednání, protože ho za Česko-Slovensko vede ministr pro správu Slovenska Josef Tiso (podle Slováků "predseda vlády autonómnej krajiny"). Tiso nakonec vyjednal, co vyjednal, co mohl vyjednat; smutné na tom je, že to dodnes pohrobci slovenského klerofašismu a české autorativní "Druhé republiky" vyčítají – Čechům.

Hoši, chraňte republiku!

Sobota 8. října 1938 je dnem, kdy začíná být obsazováno 5. pásmo, které sama Mnichovská dohoda nezmiňovala. Fakticky šlo o "území, v nichž má být provedeno lidové hlasování", a měl o tom rozhodnout Mezinárodní výbor. Ten však odkýval vše, co jeho německý předseda označil za "zbývající území převážně německého charakteru". To mělo být Němci obsazeno do 10. října. Protože ze "sporného území" 18 tisíc čtverečních kilometrů získalo Německo 17.250 km, bylo referendum zrušeno jako zbytečné. 750 km bylo velkoryse ponecháno "zbytkovému Česku", a místo (neexistujících) mezinárodních jednotek pokračovaly v záboru jednotky německé.

Vláda autonómnej krajiny

V pátek 7. října 1938 končí první týden zabírání pohraničí. Nejdříve je ještě posouváno II. pásmo: Zatímco podle přímky na mapě by měl Wehrmacht stát na čáře mezi Libercem a Kořenovem (severně od silnice Liberec, Tanvald, Harrachov), ve skutečnosti už předběžně sestupuje asi pět kilometrů jižněji a zabírá železniční trať od Tanvaldu do Desné. Paní Z. V. vzpomíná:

Jeden stát vystřídá druhého a to všechno bez jediného výstřelu

Čeští vyhnanci, říjen 1938

Čtvrtek 6. října 1938 je 12. mobilizačním dnem, šestým dnem plnění Mnichovského diktátu – a prvním dnem, kdy je po včerejší abdikaci Edvarda Beneše Československá republika bez prezidenta. Jeho pravomoce přebírá vláda, druhá vláda generála Jana Syrového. A ten právě dnes jmenuje nového ministra: Je jím římskokatolický kněz Jozef Tiso, předseda fašistické Hlinkovy slovenskej ľudovej strany (HSĽS). Tím se stal po nedávné (srpen 1938) smrti zakladatele partaje Andreje Hlinky. Tiso byl ještě dříve poslancem československého parlamentu a ministrem různých vlád. Tentokrát se stává "ministrem pro správu Slovenska".  A není to jeho poslední vzestup.

Opatrné zacházení s českou duší

5. října 1938 je pátým dnem záboru pohraničí německou Třetí říší. Wehrmacht dobírá III. pásmo, tedy karlovarský trojúhelník. Na západní frontě klid. Na severní s Polskem také. Zato na jihu vypuká válka s Maďarskem. Už před půlnocí pronikají honvédi na (česko-)slovenské území v prostoru hraniční obce Tachty jižně od Fiĺakova, okres Rimavská Sobota. Jsou však odraženi hlídkami Stráže obrany státu. Po čtvrté ráno se Maďaři vracejí se čtyřmi rotami, které silně ostřelují jednotky SOS v Jesenské, na půl cestě mezi státními hranicemi a Rimavskou Sobotou.

Velkoněmecká svoboda

Nejen Německo s Polskem rvou ČSR na kusy. 3. října 1938 dostává ministerstvo zahraničí ve 22:00 od maďarského velvyslance nótu, že jeho vláda pokládá za důležité, aby se jednání s námi konalo v "přátelském duchu". Proto jest nutno, aby některé podmínky byly předem splněny. Maďarská vláda požaduje, aby ČSR ihned propustila maďarské politické vězně, demobilizovala vojíny maďarské národnosti, odstoupila Maďarsku symbolicky dvě nebo tři pohraniční města, která by byla obsazena maďarským vojskem. Hodilo by se na západě Komárno, Parkán nebo Šahy, na východě pak Nové Město pod Šiatorem, Čop nebo Berehovo. Máme si vybrat. Vskutku "přátelský duch". Jednání má začít v Komárně už 6. října v 16 hodin. Končí den, začíná úterý 4. října, vlastně ještě probíhá mobilizace, její desátý den.

Velký Ádův den

3. října 1938 bylo pondělí. Podle Mnichovské dohody byl z těla Československa již včera odříznut kus masa I. pásma do hloubi 20-40 km na Šumavě (Volary, Kaplice, Český Krumlov) a kus v Jizerských a Lužických horách (Šluknovský a Frýdlantský výběžek). Toto II. pásmo na severu má být dnes do 14:00 obsazeno celé. Na mapě jde o čáru dle pravítka, která prochází Libercem, skutečnost je upravena dle tvářnosti krajiny:

Příjemná neděle 2. října 1938

Radost chebských německých mamin.

Před 75 lety připadl druhý den října na neděli. Rodinky s dětmi si vyjely na odpolední procházku do Chebu. Německé rodinky z německé říše, které přes nedalekou bývalou státní hranici přijely v malých opelech. Díky včerejší devalvaci koruny, která ji vůči marce třikrát zlevnila, vyžraly všechny cukrárny v širém okolí. Četníci už z Chebu pro jistotu zmizeli. Dopravu řídí dobrovolní hasiči z místního sudetoněmeckého sboru. Cheb se nalézal ve třetím pásmu, které se má začít obsazovat – podle předevčírem podepsané a přijaté Mnichovské dohody – až zítra. Ale už dnes se po Chebu producírují důstojníci SS, také na procházce, kteří jsou nadšeně vítáni místním obyvatelstvem.

První den druhé republiky

V sobotu 1. října 1938 začala být realizována Mnichovská dohoda, která byla přijata teprve včera v poledne, a její přijetí vyhlášeno až v pět hodin odpoledne v projevu premiéra vlády generála Jana Syrového. Jejím prvním stupněm bylo zabrání prvního pásma na Šumavě a na jižní Moravě.Ve 12:00 má být – dle "směrnice č. 1", kterou vydal náčelník nejvyššího velitelství německé branné moci generál Keitel 30. září večer – překročena "bývalá česko-německá hranice". (Stalo se tak až ve 14:00.) Fanatické davy sudetských Němců ječí: Zdravíme naše osvoboditele! V hustých špalírech lemují silnici, se zběsilým nadšením zdraví vojáky Wehrmachtu. Skandovaně řvou: Sieg Heil! Sieg Heil! Sieg Heil!

Mnichov – den Jedna

Gen. Jan Syrový

Před 75 lety zažil náš národ jeden ze svých hvězdných okamžiků. Všeobecná mobilisace! Skončil trpkou deziluzí. Krátce po půlnoci, první okamžiky 30. října 1938, podepisují pánové A. Hitler, Ed. Daladier, Mussolini a Neville Chamberlain ostudnou Mnichovskou dohodu.

Občané a vojáci!

Spoléháme na vás – vy důvěřujte nám.

(Plné znění projevu předsedy československé vlády gen. Jana Syrového k vojsku a národu, odvysílaného rozhlasem 30. září 1938 po přijetí Mnichovské dohody.)

Dohoda mezi Německem, Spojeným královstvím, Francií a Itálií, které se sešly v Mnichově 29. září 1938

 Originál Mnichovské dohody

Německo, Spojené království, Francie a Itálie se se zřetelem k dohodě o odstoupení sudetoněmeckého území, které bylo v podstatě dosaženo, shodly na těchto podmínkách a způsobech tohoto odstoupení a na opatřeních, která je třeba pro to učinit a prohlašují, že podle této dohody je každý jednotlivě odpověden za kroky, které je třeba učinit, aby bylo zajištěno její provedení.

Husitsko-bolševický teror české soldatesky

Zatímco Čechoslováci napjatě čekají, kdy se rozhoří skutečný boj, slétají se do Mnichova zástupci evropských velmocí, aby pomohli Hitlerovi naporcovat do chřtánu ještě živou oběť. Je čtvrtek 29. září 1938, čs. armáda zažívá pátý mobilizační den. Den, na který je naplánován konec mobilizace.

To už není jen zrada

Ještě než se přehoupne čas do čtvrtého mobilizačního dne, středu 28. září 1938, v den, kdy má podle Hitlera začít válka proti Československu, předává britský vyslanec v Praze v půl desáté večer ministru zahraničí Kroftovi další „mírový plán”. Zrodil se za dělné spolupráce německých a britských vyslanců a je znám pod názvem „time-table”. Vpodstatě zcela kopíruje německé podmínky odstupu pohraničí, včetně termínů, hlavní změna je ta, že při předávání území má asistovat – Britská legie. „Spojenecký” vyslanec Newton prohlašuje s brutální razancí:

Sváry lidí ve vzdálené zemi

Mobilisace – den Tři
 
Přes všechny obavy nedochází k masivnímu ozbrojenému útoku ani v průběhu třetího mobilizačního dne v úterý 27. září 1938. Hitler jedná s Chamberlainem. Zatím vyčkává s útokem. Československo je na něj připraveno.

Mobilisace – den Dva

E. Beneš s gen. Lužou při cvičení 1936

Před 80 lety zažil náš národ jeden ze svých hvězdných okamžiků. Všeobecná mobilisace! Přece jen se budeme Hitlerovi bránit. V pátek 23. září 1938 večer ve 22:30 vyhlásil v rozhlase generál Syrový všeobecnou mobilizaci. V neděli večer, pouhých 48 hodin poté, na konci prvního mobilizačního dne, je už většina povolanců u svých útvarů. Nastává druhý mobilizační den, pondělí 26. září 1938.

Mobilisace – den Jedna

Před 80 lety zažil náš národ jeden ze svých hvězdných okamžiků. Všeobecná mobilisace! Přece jen se budeme Hitlerovi bránit. Po dlouhých měsících ustupování a přijímání různých ultimativních požadavků, se pod tlakem veřejnosti ustanovila vláda generála Jana Syrového. V pátek 23. září dopoledne složili ministři slib, a už večer ve 22:30 vyhlásil v rozhlase premiér Syrový všeobecnou mobilizaci. První mobilizační den byl stanoven na neděli 25. září 1938.

Mobilisace – den Nula

Před 80 lety zažil náš národ jeden ze svých hvězdných okamžiků. Všeobecná mobilisace! Po dlouhých měsících henleinovských provokací i ozbrojených útoků, řízených z Berlína, po nátlaku Hitlera i našich západních spojenců, vyhlásila vláda generála Syrového 23. září 1938 hodinu a půl před půlnocí všeobecnou mobilizaci. První záložníci jsou u svých útvarů už za hodinu, a to včetně dobrovolníků. Začíná neděle 24. září 1938, „nultý den” mobilizace.

Mobilisace!

Před 80 lety zažil náš národ jeden ze svých hvězdných okamžiků. Všeobecná mobilisace! Po dlouhých měsících henleinovských provokací i ozbrojených útoků, po dlouhodobém Hitlerově úsilí, uvést ve skutek svůj plán, který představil už r. 1932 v Mnichově („Češi musí opustit střední Evropu”), vyhlásila vláda republiky Československé 23. září 1938 za den vstupu státu Československého do branné pohotovosti.

Československo nezhyne

Z projevu prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše, kterým československému lidu oznamoval demisi vlády Milana Hodžy a vznik nové úřednické vlády generála Jana Syrového.

Je čtvrtek 22. září 1938, 19.00:

Zářijové události 1938

Freikorps nastupuje

Letošní historické vzpomínání na slavné osmičky se poněkud vyhýbá osudnému a ostudnému roku 1938. Jó, Mnichov, tam jsme se vzdali. Oni, naši vůdci se vzdali. Naši spojenci nás zradili. Hanba, hanba. Raději nevzpomínat.

Právě naopak, vzpomínat! V září 1938, ještě než přišel Mnichov, zažil náš národ hvězdný okamžik zářijové mobilizace. Mládež naše, ba ani mladší senioři nejsou obeznámeni s událostmi, které se před jejím vyhlášením odehrály, proto se je pokusím připomenout alespoň ve stručnosti tak, jak z kalendáře padaly listy.

Nedoceněná humanita Edvarda Beneše

Před sedmdesáti lety, 3. září 1948, zemřel Edvard Beneš, jedna z velkých osobností našich dějin. Člověk mnoha zásluh a mnoha omylů. V první světové válce pomáhal Masarykovi stvořit Československo, ve druhé ho dokázal obnovit. Bez Beneše by náš stát neexistoval. Snad i proto mu nadávali komunisti i nacisti.

Pamatuji se, jak nám ve škole vykládali o jeho poraženectví v době Mnichova, kdy odmítl vést národ do nerovného boje. Kdoví, co bylo tenkrát lepší. Ale když jsem prožíval srpen 1968, pomyslel jsem si tehdy: A proč vy, komunisti, kteří jste třicet let neustále vyčítali Benešovi jeho kapitulanství, proč jste nevydali armádě rozkaz k vojenské obraně? Neměla smysl, viďte, tak přestaňte už žvástat o Benešově zbabělosti! Demokraté zas byli naštváni na Benešův postup v únoru 1948, když mu přitom sami připravili bezvýchodnou situaci.

Našim členům

Co říci při této příležitosti, při níž se bohužel setkáváme naposledy? Jak už jste pochopili ze zprávy o činnosti Kruhu v  poslední době, neexistuje možnost dalšího pokračování naší činnosti v  podobě, na niž jste byli zvyklí. Co bych měl tedy říci: především bych chtěl velice poděkovat všem, kteří nás v  naší práci podporovali, ať jakýmkoli způsobem. Bez nich by naše činnost nebyla možná. Bilanci naší činnosti jsem se věnoval ve Zprávách 1/2017, a nemusím to opakovat. Rád bych ale připomněl všechny naše členy, kteří věnovali Kruhu mnoho svého času, spoustu práce, a nyní už mezi námi bohužel nejsou.

Živá paměť

Kontaktní  centra  pro  oběti  nacismu  a  mezigenerační  dialog společnosti Živá paměť

Dovolujeme si Vám představit aktivity obecně prospěšné společnosti Živá paměť ve prospěch přeživších nacistické perzekuce v  České republice. Nejprve několik slov k  společnosti samotné. Živá paměť byla založena v  roce 2003 pracovníky Kanceláře pro oběti nacismu Česko-německého fondu budoucnosti. Posláním společnosti Živá paměť je péče o společný odkaz osob pronásledovaných nacistickým režimem, a s tím související informační, vzdělávací a dokumentační činnost. V  současné době organizujeme po České republice putování výstavy „Paměť tváře/ Tváře paměti …nejen nuceně nasazených“, která připomíná životní příběhy obětí nacismu. U příležitosti  jednotlivých vernisáží probíhají setkání odborné veřejnosti s  pamětníky nacismu.  Na internetových stránkách www.nucenaprace.cz tak dále naleznete příběhy obětí nacismu, které byly natočeny a didakticky zpracovány pro výuku na školách. Poradna pro oběti nacismu, kterou provozuje naše společnost, sídlí v  Praze, ale působí po celé republice. Pomůže Vám při řešení problémů v oblasti sociálního zabezpečení, bytové problematiky či jakémkoli jednání s úřady. Pracovníky poradny zastihnete v  pracovních hodinách na telefonních číslech 224 872  100 a 774 643 545.

Zpráva o činnosti Kruhu v letech 2017 a 2018

Tentokrát nejsem schopen zprávu o činnosti napsat, aniž bych se vrátil dost daleko zpět. Jinak by z  ní nebylo možné pochopit, proč jsme v  situaci, z  níž už nenajdeme pokračování. Mezi našimi členy převažovali už od počátku pamětníci nešťastného osmatřicátého roku. Je přirozené, že nás ubývá. Proto jedenáct posledních čísel našich Zpráv z  Kruhu opakuje na své první stránce ve zvýrazněném rámečku výzvu mladým lidem, zejména synům a dcerám našich členů, aby nám pomohli v  naší práci.  Tyto výzvy přinesly jediný, byť významný výsledek. Výbor Kruhu získal pokladní (Jiřinu Kunštovou), bez níž by jinak musel ukončit činnost už před čtyřmi lety. I tak jsem ale vykonával vedle funkce předsedy, jednatele, redaktora Zpráv a dokonce i řidiče, který vyzvedával vytištěné Zprávy, vezl je k  člence výboru, jež zajišťovala jejich svazkování podle požadavků pošty, a od ní pak na poštu. Vedle toho jsem se v  případě potřeby staral o zajištění finančních prostředků, pokud nám nestačily dobrovolné příspěvky našich členů. 

Rok 1968

Věnovat se událostem roku 1968 není dost dobře možné bez delšího úvodu o tom, co předcházelo, a také aspoň krátké charakteristiky toho, co následovalo, tedy tzv. normalizace. Pro začátek je nutno se vrátit až do roku 1956, kdy Nikita S. Chruščov podrobil kritice Stalinův „kult osobnosti“, což bylo ovšem eufemistické označení pro jeho diktátorství. Tehdy se o tom dověděli jen komunisté, do širší veřejnosti pronikly tyto informace až v  r. 1958. Kdo se nad tím zamyslel hlouběji, pochopil: Stalin byl dosud téměř nedotknutelnou modlou, ještě trvala jeho gloriola vítěze nad nacismem, a jestliže je nyní možné pohledět na něj kriticky, bude samozřejmě moci být kritizováno i leccos jiného. A tak, i když to určitě nebylo Chruščovovým úmyslem, takovou kritiku už nebylo možno zastavit. I když se hovořilo o „deformacích“, nebylo možno umlčet samozřejmou otázku, proč k  takovým deformacím mohlo dojít, a těžko šlo zapudit odpověď, že příčinou byl nedostatek demokracie.

Výzva našim členům

Začal rok plný významných kulatých výročí. Už delší dobu přemýšlíme, co bychom měli k těmto výročím říci my. Česká vláda se v dohodě se slovenskou usnesla na preferování následujících letopočtů: 1918, 1968, 1993. I když 100. výročí vzniku ČSR je jistě výročím nejvýznamnějším, pro nás bude nemožné smířit se s vynecháním roku 1938. Nemá význam jen pro nás, význam je celosvětový: nebýt zhoubné politiky appeasementu, bylo tehdy ještě možné zastavit Hitlera a odvrátit všechny hrůzy, jež přinesla druhá světová válka.

Proto jsme se nakonec rozhodli vrátit se k tomu nejlepšímu, co se za nám během naší více než dvacetileté činnosti podařilo, a tím bylo vydání tří svazků vzpomínek našich členů na jejich osudy v nešťastném osmatřicátém roce. Hodláme tuto publikaci vydat znovu, a to v nové, lepší podobě. Chceme zvýšit její poutavost doplněním fotografií z té doby.

Masarykovo pojetí ČSR a evropské jednoty

Založení Československé republiky jako prvního státního útvaru, jenž před sto lety vznikl namísto nedemokraticky orientovaného Rakouska-Uherska, Masaryk chápal jako první nezbytný krok poválečné demokratické rekonstrukce a reorganizace středovýchodní Evropy a Evropy vůbec. Československá nezávislost a demokratická samostatnost byly v Masarykově zakladatelském pojetí prvořadým evropským úkolem.(1)

Rok osmatřicátý

V  letošním roce plným významných kulatých výročí nebude snadné věnovat všem minulým událostem takovou pozornost, jakou si zaslouží. Česká a slovenská vláda se dohodly věnovat více pozornosti letopočtům 1918,1968 a 1993. I když 100. výročí vzniku ČSR je jistě výročím nejvýznamnějším, pro nás není možné smířit se s  vynecháním roku 1938. Nemá význam jen pro nás, význam je celosvětový: nebýt zhoubné politiky appeasementu, bylo tehdy ještě možné zastavit Hitlera a odvrátit všechny hrůzy, jež přinesla druhá světová válka. Jde nám hlavně o historii orální. Vzpomínky pamětníků nejsou suchým výčtovým popisem událostí, jsou barevné a plastické, zahrnují v  sobě pocity našich dědů a otců z  nejhoršího úseku našich novodobých dějin.