Zpráva o činnosti Kruhu v letech 2017 a 2018

Tentokrát nejsem schopen zprávu o činnosti napsat, aniž bych se vrátil dost daleko zpět. Jinak by z  ní nebylo možné pochopit, proč jsme v  situaci, z  níž už nenajdeme pokračování. Mezi našimi členy převažovali už od počátku pamětníci nešťastného osmatřicátého roku. Je přirozené, že nás ubývá. Proto jedenáct posledních čísel našich Zpráv z  Kruhu opakuje na své první stránce ve zvýrazněném rámečku výzvu mladým lidem, zejména synům a dcerám našich členů, aby nám pomohli v  naší práci.  Tyto výzvy přinesly jediný, byť významný výsledek. Výbor Kruhu získal pokladní (Jiřinu Kunštovou), bez níž by jinak musel ukončit činnost už před čtyřmi lety. I tak jsem ale vykonával vedle funkce předsedy, jednatele, redaktora Zpráv a dokonce i řidiče, který vyzvedával vytištěné Zprávy, vezl je k  člence výboru, jež zajišťovala jejich svazkování podle požadavků pošty, a od ní pak na poštu. Vedle toho jsem se v  případě potřeby staral o zajištění finančních prostředků, pokud nám nestačily dobrovolné příspěvky našich členů. 

    Dalším členem výboru se stal plk. Emil Šneberg, bez jehož pomoci by se asi nezdařilo uskutečnit setkání mezinárodního výboru v  Praze v  r. 2015. Zároveň jsme doufali, že se podaří najít nové členy výboru mezi členy ZO ČSBS v  Praze. Toto očekávání se bohužel tak zcela nenaplnilo. Zbavil jsem se jen funkce řidiče, ale s  tím, že tyto služby platíme.

    V  roce 2017 se setkání mezinárodního výboru (MV) uskutečnilo v  rakouském Celovci (Klagenfurt). Měl jsem určité pochybnosti o způsobu práce MV už dříve, snažil jsem se proto přesměrovat kontakty místo IHRA na ESLI, protože první organizace se věnuje výlučně holokaustu, druhá deklarovala zaměření na všechny oběti nacismu. Bohužel svou činnost ukončila ještě před setkáním v  Celovci, důvodem prý bylo ukončení finanční podpory z  USA. Proto jsem ve svém vystoupení už byl kritický, chtěl jsem, aby činnost byla celoroční a neomezovala se jen na pravidelná setkávání, jež by se mohla konat řidčeji, třeba jen jednou za dva roky, už kvůli úspoře financí. Všichni další mě přehlasovali. Jediným nečekaným a neplánovaným potvrzením mého názoru se tak stal mail od paní předsedkyně Žnidaršič, v  němž sdělovala, že na žádný z  dopisů odeslaných z  Celovce jsme nedostali odpověď.

    Rok 2018, rok mnoha významných výročí, nezačal pro mě nejlépe, strávil jsem většinu času v  nemocnicích a jiných léčebných zařízeních. S  konečným výsledkem, že jsem sice doma, ale 16 hodin denně musím dýchat vzduch z  koncentrátoru (je obohacen o kyslík) a mohu se vzdálit jen na dobu, která zbývá.

    Zprávy 1/2018 vyšly bohužel pozdě, tím se výzva našim členům, aby poslali kromě vzpomínek na rok 1938 i fotografie, dostala pozdě. Naším hlavním projektem připravovaným k  výročí roku 1938 bylo nové a lepší vydání vzpomínek Čechů vyhnaných z  pohraničí. Pozdní vydání Zpráv ke kvalitě nepřispělo, přesto očekáváme, že výsledek bude dobrý. Na práci se podíleli Dr. Těšínský, p. Čvančara a p. Moravec z  nakladatelství. Peníze jsme získali díky p. Dr. Hradílkovi z  MZV a z  pokladny Kruhu. Koordinaci jsem zajišťoval během pobytu v  Thomayerově nemocnici, která bohužel nemá WIFI připojení.

    Členskou schůzi se pokusíme svolat přibližně začátkem  října, kdy můžeme účastníkům nové vydání Vzpomínek věnovat.

  Nemá smysl si nalhávat, že by se teď mohlo podařit to, co jsme nebyli schopni vyřešit za řadu let, omládnout nemůžeme a počet našich členů, snížený za léta existence z  1500 na 600, se asi nezvětší. Jediná možnost je důstojné ukončení naší činnosti. Našim členům doporučíme (pokud si to budou přát), aby se stali členy buď organizace Živá paměť, nebo ČSBS.

Jiří Prokop