„Československá vláda si musí uvědomit, že nebude-li moci být tento plán uskutečněn, je jedinou další alternativou vpád a násilné rozkouskování této země. I když by to mohlo vést k všeobecnému konfliktu s nepředstavitelnými ztrátami, na jeho konci, ať by dopadl jak chtěl, by nemohlo být Československo obnoveno ve svých současných hranicích.”
To už není jen zrada, ale vyhrožování.
V půl jedenácté večer si Chamberlain čte další Hitlerův dopis, tentokrát „nečekaně umírněný”. Německý kancléř v něm zaručuje – po zabrání pohraničí, což je pouhé „bezpečnostním opatření” – další existenci zbytkové ČSR. Chamberlain píše před půlnocí Hitlerovi další nabídku k mírové konferenci velmocí, která by mohla ke kýženému výsledku dojít během týdne. Apeluje na něj:
„Nemohu věřit, že kvůli několikadennímu odkladu v řešení tohoto dlouhotrvajícího problému chcete vzít na sebe odpovědnost za rozpoutání světové války, která by mohla znamenat konec civilizace.”
Ještě před tímto apelem se zaručuje: „Nechť jakkoli nedůvěřujete záměrům pražské vlády, nemůžete pochybovat o tom, že vlády britská a francouzská mají moc, aby se postaraly o správné, úplné a okamžité splnění slibů.”
Toto není jen zrada, toto je otevřená spolupráce s Hitlerem, kde aktivním nepřítelem proti Československu není Německo – ale Británie s Francií!!!
V noci brodí příslušníci polského „dobrovolnického sboru” říčku Olši, rozdělující město Těšín a Český Těšín. Jsou však ještě ve vodě odhaleni. Naházejí tedy granáty, které měli u sebe, na nejbližší objekt na nábřeží – kavárnuAvion (dnes Noiva).
Je na ně zahájena palba z kulometu, jeden z útočníku je zastřelen. Dobrovolníci ustupují. Polské vojsko čeká na dnešní německý útok, samostatné akce se neodváží.
Hlavní štáb nařizuje zostřenou pohotovost čs. armády. Přes všechny nadšené novinové články teprve dnes prvosledové útvary čs. armády dosahují bojové pohotovosti. Záloha (jednotky „B“) končí mobilizaci a odchází do nástupových prostorů, kde je zatím asi polovina jednotek.
Velitel 1. armády generál Vojcechovský vydává osobní a tajnou instrukcí č. 1: „1. armáda má uhájiti Čechy. Hlavní důraz kladu na zajištění styku se 4. armádou na jihu a na zajištění směru Č. Lípa - Mladá Boleslav a směru libereckého.“
V 11 hodin velitel armády generál Krejčí posiluje obranu jižních Čech a jihozápadní Moravy. Začíná se vypouštět Vranovská přehrada.
Zatímco se přeskupují československé branné síly, dochází k dalšímu diplomatickému jednání za našimi zády. Do zrady se zapojují Francouzi. Jejich vyslanec v Berlíně François-Poncet nese Hitlerovi další ponížený návrh. U Hitlera je v 11:15. S návrhem, který zanedbatelní „Češi” zatím neakceptovali. Nikdo jim ho totiž ani nepředložil, přestože jde nad rámec „time-table”. Vyslanec se opravdu snaží:
„Jste přirozeně přesvědčen, že válku vyhrajete, stejně jako my věříme, že můžeme porazit nás. Ale proč riskoval, když mohou být vaše podstatné požadavky splněny bez války?”
Hitler přitom není „přirozeně přesvědčen” o vítězství. Tedy jeho generálové. Za předpokladu, že se se do ní vloží Francie s Británií v zádech. Ale teď má potvrzeno, že Francie bojovat nechce – a nebude. Tak proč by se snažil?
Snaží se jiní: Před polednem Hitler tuto schůzky přerušuje – do kancléřství za ním přiběhl italský vyslanec Attolico. Nese Mussoliniho radu, aby odložil „mobilizaci” o 24 hodin. (Všichni vědí, že Wehrmacht je už na hranicích, ale diplomaté dodržují fikci, že nevědí o dávno proběhlé německé mobilizaci.) Duce oznamuje, že přijal nabídku ke zprostředkování sudetoněmecké otázky od britské vlády. Hitler po vteřinovém uvažování přijme.
Zítra tedy začne v Mnichově jednání, které povede k „Mnichovské dohodě” (či spíše diktátu). A vyvolal ji britský premiér Neville Chamberlain!
Ten zahajuje ve 14:45 zasedání Dolní sněmovny, aniž ví, jak dopadli pobíhající francouzští, britští a italští diplomaté. V 16:15 je mu k řečnickému pultu donesena zpráva, kterou vítězoslavně přečte: „Pan Hitler mi právě sděluje, že mě zve, abych se s ním zítra ráno setkal v Mnichově. Pozval také signora Mussoliniho a monsieura Daladiera. Signor Mussolini již pozvání přijal a já nepochybuji, že přijede také monsieur Daladier. Jak zní moje odpověď vám asi nemusím říkat.”
Sněmovna jásá, rozléhají se ovace „jaké tato budova ještě nezažila”. Nejásají jen někteří přítomní, třeba vyslanec Jan Masaryk. Na britském ministerstvu zahraničí pro něj ministr Halifax nemá moc času. Oznámí, že Československo ani Sovětský svaz nejsou ke konferenci přizvány, to byla Hitlerova podmínka k tomu, aby byl ochoten jednat. Zdrcený, ale pevný Jan Masaryk mu odpoví stručně a kruciálně, jak to umí jen on:
„Jestliže jste obětoval můj národ, abyste udrželi mír, budu první, kdo s tím bude souhlasit. Jestliže ale ne, pak vám pomáhej Bůh!”
Ne všichni zradili.Odpoledne přijíždí na hlavní velitelství československé armády francouzský generál Louis Faucher, aby nabídl své osobní služby. Už vlastně není generál – na protest proti postupu své vlády se vzdal hodnosti a vrátil vyznamenání.
Nejen naši politici jsou zdrceni. Sebevraždu dnes spáchali plukovník Ladislav Vysušil (velitel pluku v Košicích) a poručík Zikmund Schreiber.
Je zastaveno vypouštění Vranovské přehrady. Dnes tedy válka nevypukne. Pokračuje jen ta válka, kterou v předpolí Hlavního obranného pásma vedou proti jednotkám Stráže obrany státu henleinovci. Střílejí ze zálohy hlídky SOS, vraždí zajaté. Dnes padli tito hrdinní obránci našich hranic, pánové Chamberlaine a Daladiere:
V Železné svobodník v záloze Bohumil Mayer (voj. posila SOS), ve Vyšším Brodě vojín v záloze Petr Sládek, u Horních Loman dozorce finanční stráže (OFS Hazlov), u Švarcavy dozorce FS Josef Oczko. U Pavlova Studence je zavražděn henleinovci četnický strážmistr četař Ladislav Mráz (čet. st. Svojšín).
(Další dny mobilizace budou následovat. Viz i předcházející příspěvky na tomto webu.)
Obrázek v úvodu převzat ze stránky „Dopisy Lidušce” na www.valka.cz.
Hlavní prameny:
Boris Čelovský, So oder so (řešení české otázky podle německých dokumentů 1933-1945), vydalo r. 2002 nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy
Jaroslav Kokoška, Plán „Grün”, vydalo r. 1968 Naše vojsko/ Svaz protifašistických bojovníků v Praze
Sydney Morell, Viděl jsem ukřižování, vydalo r. 1995 nakladatelství Jota, Brno
Web http://ropiky.net, který se primárně zabývá lehkým opevněním naší předválečné obranné linie.
Jan Kovanic
