Ministr zahraničí Krofta vidí možnost začít jednat s Maďary kolem 13. října nejpozději. Stěžuje si: "Ani Němci, ani Poláci nedomáhali se jejich splnění před obecnou dohodou. Jsme ochotni k přímému jednání a vésti je v duchu nejlepší vůle tak, aby se dospělo k přímé dohodě v době tří měsíců."
Krofta také dostává znepokojivé zprávy z Berlína, kde jedná mezinárodní delimitační komise o V. pásmu. Britští a francouzští zástupci dávají německému předsedovi této komise státnímu tajemníkovi německého ministerstva zahraničí Ernstu von Weizsäckerovo zcela volné ruce. Krofta posílá vyslanectvím ČSR ve Velké Británii a Francii naléhavý telegram:
"V jednání komise berlínské se postupuje tak, že se nám staví otázka okresů kol Svitavy a hrozí nám přerušení všech komunikací a zasazení smrtelné rány ve spojení Čech a Moravy. Je třeba, je-li to vůbec možno, docílit, aby oba velvyslanci, francouzský i anglický, v Berlíně dostali hned instrukce, postavit se na naši stranu a pomoci nám ke snesitelnému řešení. Šlo by o to, aby okresy Lanškroun, Svitavy, Mohelnice a Moravská Třebová byly dány nám a nějak to nahraženo ať přemístěním obyvatelstva, ať finančně, ať jinou dohodou. Sami se také obracíme v Berlíně i na vyslance i na vládu. Prosím, hned zakročte. Je to krajně důležité. Krofta"
Ale naše spojence už nezajímáme. Jen ať je ta trapná záležitost s Československem nějak odbyta!
Další jednání se zahraničními žraloky už nebude Kroftova starost. Dnes je zvolena nová vláda, vláda Česko-Slovenska. Vede ji opět Jan Syrový, ale funkci ministra zahraničí dostává František Chvalkovský, ze kterého se vbrzku vyklube zrádce a kolaborant s Němci.
Poláci doobsazují "své" území : Jablunkov, Oldřichovice, Hrádek. Polské vojsko dostává v (Českém) Těšíně posilu: přijíždí obrněný vlak a ještě další vlak s polskými vojáky míří pro posílení vojsk v Třinci.
Wehrmacht zabírá druhý dnem západní III. pásmo, do Karlových Varů vstupuje v devět hodin ráno. Těsně před tím opouští město poslední čs. jednotky. Hitler v té době vyjíždí z bavorského Hofu, kde si odpočinul po včerejší triumfální návštěvě Chebska a pospíchá do druhého největšího města zabíraného pohraničí. Cestou sice prší, ale kolem poledne přestává. Hitlerova kolona staví za Loktem, kde polní kuchyně připravila chutnou krmi. Pro vůdce samozřejmě vegetariánskou stravu – zeleninové pyré obložené ovocem, které bylo nasbíráno přímo v okolí Lokte.
V Karlových Varech proběhlo opět vítězné divadlo, včetně vojenské přehlídky. Hitlerova delegace napochoduje na balkon divadla ve 14:00. Jako předřečníci vystoupí Paul Tschörner (krajský fýrer NSDAP) a K.H.Frank, dříve karlovarský knihkupec, poslanec v čs. parlamentu za SdP, nyní gauleiter regionální pobočky NSDAP v Sudetech (a není to konec jeho kariéry). Slavnost se koná pod heslem "K našemu návratu z dvacetiletého poddanství do svobody Velkoněmecké říše.“ Hitler vystupuje až jako třetí. poděkuje sudetským Němcům za pomoc a připomíná: Tak, jako o oni jsou hrdi na Velkoněmeckou říši, tak i toto Německo je hrdé na sudetské Němce.
Slavnost končí písněmi a provoláváním hesel ve 14:45. Je poměrně zima a sychravo, třebaže už neprší. Hitler se svým doprovodem pak míří přes Jáchymov a Boží Dar k Oberwiessenthalu. V Sasku už na ně čeká vůdcův zvláštního vlak, který je odveze do Berlína.
U Liberce dochází k dočištění linie 2. pásma: Je zabrána Stráž nad Nisou a také dnešní liberecké čtvrtě Pavlovice s Ruprechticemi. Německé vojsko stojí dva kilometry na sever od liberecké radnice. Liberečtí Němci to berou velmi úkorně. Už by také chtěli být "osvobozeni". Takto se alespoň vyžívají v "živém obchodě s hákovými kříži" a vyvěšování nacistických vlajek.
Ačkoliv ještě není "Velký Liberec" administrativně sjednocen, je již dávno sjednocen tramvajovými a autobusovými linkami, a hlavně hospodářsky. Linie záboru je na okraji libereckého katastru, ve skutečnosti však rozděluje město, a lidé ji musí denně přecházet při cestě do práce a z práce. Pamětník si zapisuje:
"V Pavlovicích čekali ordneři na mého strýce, až se vrátí z práce. Se želízky. Byl varován a nevrátil se z nádražních dílen, rodina utekla." Jiný liberecký Čech, pracující v Horním Růžodole byl také varován, že vrátí-li se domů, do Ruprechtic, bude pověšen. Ne německou armádou. Německou svoločí.
Ta svoloč měla mnoho odrůd. O Freikorpsu jsme psali v minulých dílech. Existoval však i za republiky oficiální ochranný sbor Sudetoněmecké partaje, takzvaní "ordneři", kteří měli své uniformy, a často byli ozbrojeni obušky či noži. Novinka v září a říjnu 1938 byla, že někteří nosili veřejně i pistole. Označeni byli bílou páskou na rukávě s rudými písmeny S.D.P. Na rubu té pásky byl pak rudý hakenkrajc…
Další údernou sílu tvořili "turneři", tedy členové německých tělocvičných spolků. Ordneři i turneři byli základem Freikorpsu, ale působili někdy i samostatně. Dnes jsou v klidu, vždyť již zvítězili! Naše armáda si zaznamenává jen jednu jejich oběť: Umírá četař Jaroslav Turek z Prahy na následky dřívějšího postřelení henleinovci.
Protože je pevnostní pásmo na hřebenech Jizerských hor již opuštěno a čs. armáda se již většinou stáhla z Liberce, nikdo z československé strany nezadržel frýdlantské uprchlíky, německé opozičníky. Shromáždili se na libereckém náměstí za radnicí před divadlem, dav s nimi smýká sem a tam. Žádají od československé policie, která má v městě ještě udržovat pořádek, peníze a autobusy, aby mohli odjet do vnitrozemí. Nic však nedostanou. Platí přece nařízení z 1. října: Neopouštějte svá bydliště! Za žádných okolností nelze připustiti, aby se obyvatelstvo stěhovalo do zázemí. Všichni uprchlíci budou vráceni zpět do svých domovů.“ Zejména Němci. Ti Němci, kteří nechtějí být v Německu, a kterých je na území ČSR už několik set tisíc z dřívější doby, kdy utíkali z Třetí říše. Antifašisté, Židé.
Za posměchu přihlížejících a nezájmu československých orgánů se se jejich skupinka vrací zpátky do Frýdlantu. Domů, do velkoněmecké svobody – a vraždění.
Psáno v Praze dne 8. října 2013
Další dny 75 let staré historie budou následovat. Viz i předcházející příspěvky na tomto webu.
Hlavní prameny:
Boris Čelovský, So oder so (řešení české otázky podle německých dokumentů 1933-1945), vydalo r. 2002 nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy
Jaroslav Kokoška, Plán „Grün”, vydalo r. 1968 Naše vojsko/ Svaz protifašistických bojovníků v Praze
Sydney Morell, Viděl jsem ukřižování, vydalo r. 1995 nakladatelství Jota, Brno
Jan Němeček a kol., Cesta k dekretům a odsunu Němců, vydala Litera Bohemica ve spolupráci s nakladatelstvím Baronet, Praha 2002
Vyhnání Čechů z pohraničí, vydal Ústav mezinárodních vztahů ve spolupráci s Kruhem občanů České republiky, vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, Praha 1996
Pamětní kniha obce Jeřmanice (překlad z němčiny pořídil Ervín Šolc)
Web http://ropiky.net, který se primárně zabývá lehkým opevněním naší předválečné obranné linie.
