pátek 8. ledna 2021

Adventní projev Bernda Posselta

Bernd Posselt, mluvčí sudetoněmecké "etnické skupiny"
(Přeložil Jan Schwippel)

Bernd Posselt, mluvčí sudetoněmecké "etnické skupiny", se v adventní době dopustil svého dalšího milostiplného projevu. Jeho rozbor z pera autorek Jany Bobošíkové a Hany Lipovské si můžete přečíst v odkazu na stránky Institutu svobody a demokracie v článku "Deset vánočních drzostí Bernda Posselta", odkud pochází i úvodní fotografie. Zde uvádíme bez vlastního komentáře samostatně text onoho adventního poselství. Užijte si!

pondělí 9. listopadu 2020

Konec Kruhu občanů vyhnaných v r. 1938 z pohraničí

Čas běží rychle, a tak  ubývá zvolna i těch, kteří si pamatují, co se u nás dělo začátkem devadesátých let, a i starším je vhodné osvěžit paměť. Pád komunismu, rozpad Československa i nedomyšlená omluva Václava Havla, to vše utvrzovalo sudetoněmecké organizace, že konečně nastaly podmínky pro splnění jejich cílů, a tím hlavním bylo navrácení majetku zabaveného po válce na základě Pařížské reparační dohody. Do sporu s vítěznými velmocemi se jim nechtělo, a tak se snažili udělat hlavního viníka z prezidenta Beneše.

sobota 26. září 2020

Válečné hřbitovy USA

Když jsem se chystal odjet za prací do německých Cách, věděl jsem, že by mi tamní pobyt mohl umožnit navštívit krátce Belgii nebo Holandsko. V knihkupectvích jsem toho moc nenašel, nakonec jsem zakoupil dvě útlé publikace, Holandsko a Belgie a Lucembursko, obě od autorské dvojice Hana  Sopouchová, Jaromír Sopouch, obě vydané v r. 1999. V knížce o Belgii jsem zalistoval ještě doma a našel jsen v ní na str. 90 udivující tvrzení: „Jeden z památníků je u obce Henri Chapelle, kde je pohřbeno 17.320 amerických a 10.007 německých vojáků“. Nedovedl jsem si představit, že po válce, která odhalila všechna německá zvěrstva, mohli by Američané být ochotni sdílet s Němci společný hřbitov, a umínil jsem si, že zjistím, jak to je.   

pondělí 10. srpna 2020

Pomníky a zapomníky

Přiznávám se hned, že slovní spojení použité v nadpisu jsem si nevymyslel, nýbrž vypůjčil od historičky paní Evy Hahnové. Paní Hahnová si je vypůjčila taky, jenže už jsem zapomněl, od koho. Proč to chci připomenout? Protože svět se kromě jiných hloupostí pustil do velkého přehodnocování, které pomníky si zaslouží trvat nadále a které by raději neměly být. Nelibosti neušel ani pomník Winstona Churchilla, i když tam by kolemjdoucí měli spíše smeknout. Vždyť byl svého času v čele země, která jako jediná v Evropě odolávala největšímu zločinci všech dob až do okamžiku, kdy se zločinec rozhodl zopakovat Napoleonův memoriál „k Moskvě a zpět“. 

pondělí 11. května 2020

Vlaky smrti


Ze všeho, co televize uvedla v roce 75. výročí konce 2. světové války, byl film Vlak smrti tím nejvýznamnějším. Proto jsem radě ČT poslal následující text:

Musím pochválit Radu České televize za uvedení filmu Vlak smrti (8. května v 17:00) na ČT2. Pochvala patří samozřejmě i tvůrcům filmu, nečekal bych, že se tématu budou věnovat v Německu. Bylo by velmi dobré, kdyby v příštím roce byl film uveden znovu. U nás bohužel málo lidí o vlacích smrti (bylo jich více) ví, myslím,že jediným zdrojem informací byla kniha Václava Kurala. 

(Film trvá 44 minut a lze jej celý shlédnout do 23. 5. 2020 na tomto odkazu:  https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12336446407-vlak-smrti/.)

středa 26. června 2019

Muži na hranici

Informujeme:
Nakladatelství Toužimský & Moravec, které loni vydalo první knihu o českém pohraničí v roce 1938 - Vyhnání Čechů z pohraničí... připravuje nyní druhý titul: Muži na hranici. Ve čtrnácti příbězích přiblíží utrpení našich statečných ochránců hranic, které jim způsobili sudetoněmečtí teroristé. Příběhy (Habartov, Bublava, Liptaň, Třemešná, Cheb, Varnsdorf, Bílá Voda, Vidnava, Chomutov, Krajková, Vejprty, Srbská, Vyšší Brod, Znojemsko - Hnanice).


Kniha bude úpravou, formátem i graficky hodně shodná s prvním titulem. Vydavatel chce, aby knihy patřily k sobě. I v této druhé knize bude obrazová příloha Jaroslava Čvančary a bude obsahovat i seznam více než sto padesáti jmen českých padlých a těžce zraněných v roce 1938. Takový soupis myslím dosud nebyl publikován. Těšíme se.
 
Ing. Emil Šneberg
předseda KRUHU

pátek 16. listopadu 2018

Cesta k 17. listopadu

17 listopad 1939 – Den národní ukázněnosti a klidu


15. března 1939 vstoupila německá vojska do bezbranného zbytku Česko-Slovenska. Pro mého tátu, jehož rodina byla půl roku předtím vyhnaná z Liberce, bylo překvapením, že jsou Pražáci překvapení. Pro vnitrozemce to byl šok – vždyť přece Hitler slíbil, že chce jenom sjednotit Němce, tak proč porušuje Mnichovskou dohodu a nenechá nás být? Cožpak nedbá mezinárodních garancí?

Inu – nedbal. A zase mu to prošlo.

Po prvním umrtvujícím otřesu se v českém národě vzmáhala potřeba "něco udělat". To "něco" mělo zprvu hlavně charakter vyjádření protestu. Nebudu psát o odbojových skupinách, kdy bývalí čs. vojáci plánovali ozbrojené povstání, ani o ostudném postoji kolaborujících novinářů. Zmíním se pouze o spontánních náladách ve společnosti.