Před 80 lety zažil náš národ jeden ze svých
hvězdných okamžiků. Všeobecná mobilisace! Po dlouhých měsících
henleinovských provokací i ozbrojených útoků, řízených z
Berlína, po nátlaku Hitlera i našich západních spojenců,
vyhlásila vláda generála Syrového 23. září 1938 hodinu a půl
před půlnocí všeobecnou mobilizaci. První záložníci jsou u
svých útvarů už za hodinu, a to včetně dobrovolníků. Začíná
neděle 24. září 1938, „nultý den” mobilizace.
Nadšení obránců vlasti však na mnoha místech
naráží na to, že armáda není připravena na tak rychlý
nástup. Před přijímacími komisemi se tvoří fronty, mnohde
dokonce nebyly ani utvořeny! Někteří odvedenci tak stráví první
noc svého nasazení na chodbách kasáren vsedě na svých
kufřících…
Ti, kteří přicházejí na výzvu v rozhlase, a
nečetli tedy mobilizační vyhlášku, nemají s sebou některé
potřebné věci, jako jídelní potřeby nebo přikrývky, které
byly výslovně zmíněny až v té vyhlášce. Tyto nedostatky
přetrvávají po celou dobu mobilizace. Na konci dne, 24 hodin po
vyhlášení branné pohotovosti, je však nicméně přijato 75 %
záloh! Jen Němců tento den nastoupilo pouze asi 10 až 25 %.
Prezident republiky Edvard Beneš včera jmenoval
velitelem Československé armády náčelníka hlavního štábu
armádního generála Ludvíka Krejčího. Generální štáb se už
v noci vydal do Vyškova na Moravě, Krejčí s vybranými důstojníky
zakotvil prozatímně v klánovické škole, aby měl čas si
promyslet konkrétní úkoly armády, chystající se k obraně.
Jedním z nezbytných kroků je dokončit alespoň provizorně úseky
obrany tam, kde ještě nejsou kompletní.
Zatímco muži odcházejí do boje, ženy absolvují
jiné fronty: Kupují se žárovky s modrými žárovkami. Objevují
se chytráčtí „podnikatelé” skupující jejich zásoby, a
prodávající je pak za vyšroubované ceny. Ale největší fronty
se stojí na plynové masky, jejichž nákup je pro civilisty
povinný. Zde je ovšem cena pevně stanovena.
To, že je země na pokraji války je patrné i z toho,
že kromě mezinárodního je přerušeno i meziměstské telefonní
spojení. Byl vyhlášen příděl na benzin. Část nákladních i
osobních vozů byla zrekvírována pro potřeby armády, taxíky
téměř všechny. Pražské parky jsou rozkopány – zákopy slouží
jako úkryt před bombardováním pro ty občany, v jejichž domě
nejsou příslušně zajištěné sklepy.
Je zřízeno ministerstvo propagandy a zavedena
cenzura. Konrád Henlein vyzývá prostřednictvím vratislavského
(Breslau) rozhlasu své soukmenovce, aby nevstupovali do armády, a
pokud už tam jsou, aby zběhli.
Proud uprchlíků z pohraničí sílí. Už od
včerejška jezdí z Liberce nepřetržitý proud nákladních aut do
Turnova.
Večer odjíždí z Masarykova nádraží první
zvláštní vlak s evakuovanými příslušníky diplomatických
sborů. Tyto vlaky pak následují i další dny. Míří do Polska,
Maďarska a Rumunska.
Německý plukovník Alfred Jodl (později generál a
náčelník operačního štábu německých ozbrojených sil) si
zapisuje: „Varování diplomatických misí v Praze před prvním
náletem je nemožné, i když by to mohlo mít vážné následky
(např. smrt zástupců přátelských a skutečně neutrálních
mocností).”
I dnešek si vyžádal oběti na životech: Při
strážní službě na hranici je nešťastnou náhodou zastřelen
vojín Viktor Volf.
Ve frýdlantské nemocnici umírá dozorce finanční
služby Bohumil Hošek, zraněný předevčírem při přepadu
celního úřadu v Srbské (Wünschendorf).
Při přepadu hlídky Stráže obrany státu u Vápenné
(Zighartice) je henleinovci zastřelen dozorce FS Jaroslav Karhan.
(Další dny budou následovat. Viz i předcházející příspěvek na tomto webu.)
Hlavní prameny:
Boris Čelovský, So oder so (řešení české otázky podle německých dokumentů 1933-1945), vydalo r. 2002 nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy
Sydney Morell, Viděl jsem ukřižování, vydalo r. 1995 nakladatelství Jota, Brno
Web http://ropiky.net, který se primárně zabývá lehkým opevněním naší předválečné obranné linie.
Jan Kovanic