Památník v Plzni připomínající rok 1938

22. září byl za účasti asi 250 lidí v Plzni odhalen památník občanům Československa vyhnaným v roce 1938 z pohraničí. Zasloužila se o něj plzeňská organizace ČSBS s p. Bukovským. Přinášíme obrazovou dokumentaci a jeden z pronesených projevů:

Pamětní deska na nádraží v Jeseníku

8. listopadu byla na nádraží v  Jeseníku odhalena pamětní deska připomínající dramatické podzimní dny roku 1938. Deska vznikla z  iniciativy Kruhu občanů ČR vyhnaných v  r. 1938 z  pohraničí a je naší milou povinností poděkovat starostovi města Jeseník panu Ing. Adamu Kalousovi za jeho podporu a pochopení, i radě města Jeseník za finanční podporu. Velký dík patří také členu našeho spolku panu Milanu Rejtharovi i jeho paní, kteří s  projektem měli mnoho starostí i práce.

Germanizovat a vysídlit

Pro Heydrichovu vládu v Protektorátu byla na jedné straně charakteristická vlna teroru v prvních měsících a další podřizování protektorátní vlády i správy jednotné linii. Kromě toho chtěl urychlit „kategorizaci obyvatelstva z hlediska rasově-národnostního“. Teprve její výsledky by podle jeho názoru umožnily rozhodnout, koho je třeba asimilovat, koho sterilizovat, koho „postavit ke zdi“ či vysídlit „na Východ“. Možnost takovéto deportace se domněle otvírala po vojenských úspěších během prvních měsíců válečného tažení proti Sovětskému svazu. Asi polovinu Čechů bude podle něho možné germanizovat, zbytek by měl být usazen na Sibiři, a obzvlášť nebezpeční intelektuálové měli být údajně donuceni k vystěhování do zámoří. Vezmeme-li ovšem v úvahu diskuse o „Generálním plánu pro Východ“ (Generalplan Ost), takováto vyjádření mohla spíše maskovat plánované masové vyvražďování.

Německý historik Detlef Brandes v knize „Germanizovat a vysídlit“, str. 302

Ukázky z knihy jsou dostupné na stránkách internetového knihkupectví Kosmas.

Transporty a pochody smrti v českých zemích

Václav Kural

´Toto téma je určitým výsekem z celkové problematiky nacistického násilí a podle méhonázoru představuje svým způsobem ještě děsivější téma než tábory samé. Hned na začátku bych chtěl zodpovědět otázku, proč se jím ještě dnes, po tolika letech, vlastně zabýváme. Je tomu tak především proto, že patří do české a německé minulosti, v níž představuje určitý katastrofický prvek okupační politiky, která se týkala nejen Čechů, ale i Židů, Poláků, Francouzů, Nizozemců a dalších, včetně Němců – antifašistů, kteří se rovněž dostali do transportů.

Nové jevy v česko-sudetoněmeckých vztazích

Po přijetí česko-německé deklarace z roku 1997 (i když za vyváženou jsem ji nepovažoval, symetrii vzájemných omluv neodpovídá symetrie vzájemných provinění) se nějakou dobu zdálo, že deklarace přinesla určitý pokrok alespoň v té části, která se neobrací k minulosti, ale týká se budoucnosti. Diskuse o prezidentských dekretech se z médií začala vytrácet, závazek respektovat právní řád České republiky byl respektován.

Průvodce Muzeem

V Ivančicích byl restituován a obnoven Stříbrský mlýn. Jeho majitel, zahradní architekt Ing. Vojtěch Halámek, jej proměnil v soukromé „Muzeum bezpráví, povýšeného na zákon.“ V ruce máme tištěného průvodce po Muzeu, úhlednou publikaci na křídovém papíře, pěkně vypravenou, s mnoha obrázky, černobílými i barevnými, s fotodokumentací uváděných dějů. Jmenuje se „Wie kommt man da raus“ má 152 stran a vročení 2015. Z větší části je publikace psána německy, některé úryvky, citáty nebo vyhlášky jsou německy i česky. Celek dokumentuje historický vývoj, který předcházel 2. světové válce, zachycuje válku samu i to, jak postihla naše země, ústí do poválečného odsunu obyvatel německé národnosti z Československa a připomíná některé významné společenské změny u nás až do současnosti.

Zápis z členské schůze Kruhu konané 16. 4. 2016 v hotelu Legie a nové Stanovy

Přítomno 27 členů

Předseda přečetl zprávu o činnosti Kruhu za rok 2015

E. Šneberg přečetl zprávu o hospodaření Kruhu v r. 2015

Přítomní členové odsouhlasili nové stanovy spolku:

Zpráva o činnosti Kruhu v roce 2015

Hlavní náplní naší práce byla v minulém roce příprava a průběh setkání mezinárodního výboru tvořeného představiteli evropských organizací sdružujících oběti nacismu. Protože práce s tím spojené bylo mnoho, nemohli jsme zvládnout ve stejném roce i členskou schůzi, za což se našim členům omlouváme. Setkání se konalo ve dnech 16. a 17. května v Praze a náš Kruh měl tedy roli hostitele. Místem konání byl Dům armády v Dejvicích, 17. 5. jsme se zúčastnili terezínské tryzny a položili věnec. Díky spolupráci s ČSBS byl mezi námi také první místopředseda ČSBS Ing. Emil Kulfánek, který předal předsedkyni Mezinárodního výboru prof. I. Žnidaršič pamětní medaili. Z ministerstva zahraničních věcí (díky jeho finanční podpoře jsme mohli hostitelskou roli zvládnout) byla jednání přítomna Mgr. Hana Formánková. Vedle pořadatelské organizace se jednání zúčastnily delegace z Ruska, Ukrajiny, Polska, Srbska, Slovinska a Slovenska. Rád bych na tomto místě poděkoval všem, bez jejichž přispění bychom organizaci této akce nezvládli, panu Milanu Rejtharovi a Ing. Milanu Vlčkovi.

Poznámky k diskusi na zasedání Mezinárodního výboru v Bratislavě v r. 2014

Vzhledem k tomu, že loni se nekonala členská schůze, měl bych se vrátit zpět a zmínit se o setkání Mezinárodního výboru v r. 2014 v Bratislavě. S diskusí, která tam proběhla, jsem nebyl spokojen, proto jsem se k ní z časových důvodů vyjádřil ještě dodatečně mailem všem účastníkům. Jeho znění zde uvádím beze změn:

Zpráva o činnosti Kruhu v roce 2015

Hlavní náplní naší práce byla v minulém roce příprava a průběh setkání mezinárodního výboru tvořeného představiteli evropských organizací sdružujících oběti nacismu. Protože práce s tím spojené bylo mnoho, nemohli jsme zvládnout ve stejném roce i členskou schůzi, za což se našim členům omlouváme. Setkání se konalo ve dnech 16. a 17. května v Praze a náš Kruh měl tedy roli hostitele. Místem konání byl Dům armády v Dejvicích, 17. 5. jsme se zúčastnili terezínské tryzny a položili věnec. Díky spolupráci s ČSBS byl mezi námi také první místopředseda ČSBS Ing. Emil Kulfánek, který předal předsedkyni Mezinárodního výboru prof, I. Žnidaršič pamětní medaili. Z ministerstva zahraničních věcí (díky jeho finanční podpoře jsme mohli hostitelskou roli zvládnout) byla jednání přítomna Mgr. Hana Formánková. Vedle pořadatelské organizace se jednání zúčastnily delegace z Ruska, Ukrajiny, Polska, Srbska, Slovinska a Slovenska. Rád bych na tomto místě poděkoval všem, bez jejichž přispění bychom organizaci této akce nezvládli, panu Milanu Reitherovi a Ing. Milanu Vlčkovi.

Milena Jesenská: Přišli

(Ke květnové mobilizaci 1938, z článku v týdeníku Přítomost ze dne 1.6.1938)

Nikdy jsem si nedovedla představit, že by bylo něco takového možné: ale viděla jsem to na vlastní oči. Kraj změnil svou tvářnost přes noc a lidé změnili náladu. protože přes noc přišlo československé vojsko.

Jubilanti

V roce 2015 se dožili

pětadevadesáti let: Aloisie Hofmanová, Dr. Břetislav Nový, Josef Kutílek, Antonín Zárybnický, Libuše Ceéová, Jaroslav Schnirch, Jaroslav Šípek, Antonín Pich, prof. Dr. František Hejl, Miroslav Horák, Jan Kleisl, Milada Nebeská, MUDr. Bořivoj Dvořáček

devadesáti let: PhDr. Karla Kvasničková, doc. Ing. Stanislav Cais, Ing. Otta Henyš, RNDr. Ivan Soudek, Jiří Zábranský, Ing. Václav Majer, CSc, Ing. Jiří Sobotka, CSc, Eva Balíková, Ing. Miroslav Brož, Jaroslav Janata, Mgr. Alena Pavezová, Jaroslav Kosina, PhDr. Miroslav Dědič, Ladislav Bureš, Jiří Pažout, Vlastimila Vyskočilová, Marie Skalická, Libuše Bílková, Josef Bradáč, Ludmila Šimková, Ing. Miloslav Najman, CSc, Vladimír Visnar, František Viktora

Stanislava Kučerová: 15. březen 1939

V mém dětském památníčku se mezi barevnými obrázky a průpovídkami, opisovanými z památníků maminek a babiček, najde jedna stránka výrazně odlišná. Je na ní jednoduchá kresba černou tuší: u cesty, vedoucí někam za obzor, se ve větru naklání skupinka stromů, vítr lomcuje jejich korunami a rve jim listí, které ve vzduchu bezmocně poletuje. A pod obrázkem stojí dětským písmem: Na památku dnešního dne, 15. března 1939.

Stanislava Kučerová: 17. listopad 1939

Málem jsme tehdy oslavili 20. výročí vzniku samostatné Československé republiky, blížil se 28. říjen 1938. Ale mnichovský diktát nás o měsíc předešel (29.-30. září 1938). Byl to čas truchlivý, atmosféra bezmoci, zklamání, zrady a křivdy. Postoupili jsme nacistickému Německu pohraničí, na které si činila nárok německá menšina. Ztratili jsme 1/3 území, 40% průmyslu, 250 000 Čechů přišlo v pohraničí o své domovy. President Beneš odešel pod nátlakem do exilu, místo něj byl zvolen JUDr. Emil Hácha. Do dějin vstoupila „druhá republika“. Její představitelé odmítli veškeré vlastenecké tradice a horlili pro „odvěkou“ a „blahodárnou“ podřízenost českých zemí německé říši. Přestože velmoci slíbily garantovat zmenšené území Československa v nových hranicích, Hitlerův režim pokračoval v rozbíjení i okleštěné republiky. 15. března 1939 zaplnily ulice našich měst nekonečné kolony motorizovaných jednotek německé armády. Šel z nich strach a hrůza. Lidé trnuli na chodnících. Děti se dověděly, že to je okupace. A tak jsme od 15. března 1939 žili v bezprávné okupované zemi.

Bohumír Blížkovský: Dočkáme se humanitní demokracie nebo despocie?

„ Jedinou cestou z krize je návrat k opravdové morálce a demokracii.“ (T. G. Masaryk)

„To, že skončila vláda jedné strany, bylo vítězství. To, že jsme nedokázali nic lepšího,

je naše prohra.“ (Táňa Fischerová, 17. listopadu 2013)

Pokusím se o zhodnocení polistopadového čtvrtstoletí. Přitom se soustředím na hlavní Masarykův odkaz, humanitní demokracii. Její projekt a jeho uskutečňování v ČSR před druhou světovou válkou dosáhly světového uznání. Dnes však už je taková duchovní bída, že o tom ví málokdo. Je třeba odhalit příčiny a vymezit směrodatné principy k nápravě. Uvedu jich deset. (Navazuji na naši knihu „Živé hodnoty Masarykova Československa pro 21. století. Polistopadové bilance a výhledy. (CCB,Brno 2012, 2014, 327 s.) Za šíření dotisku k 100. výročí vzniku ČSR budeme vděčni. Dík vzácným podporám stojí kniha jen 100 Kč.)

Nezapomeneme

Ing. Zdeněk Aloy

16. června 2015 zemřel také Ing. Zdeněk Aloy, aktivní člen výboru místní organizace v Plzni. Spolupracoval s místní organizací Českého svazu bojovníků za svobodu. Výsledkem bylo položení základního kamene pro pomník občanům Československa, které mnichovská dohoda a její důsledky přinutily k
opuštění jejich domovů. Na jeho práci pro Kruh i na něj samého uchováme vděčnou vzpomínku.

Nezapomeneme

Ing. Jaroslav Liška

Začínáme si bohužel zvykat na to, že téměř v  každém čísle našich Zpráv se s  někým z  našich řad definitivně loučíme. 23. listopadu 2015 nás opustil Ing. Jaroslav Liška, dlouholetý člen Kruhu a po mnoho let také člen výboru Kruhu. Přispíval nejen do našich Zpráv, ale byl i přispěvatelem do Českých národních listů. Pomáhaly mu v  tom novinářská zkušenost i úctyhodné znalosti jazykové (ovládal šest jazyků).
Byl členem Českého svazu bojovníků za svobodu, Svazu legionářů, a byl také sportovcem (získal za svůj život asi 150 medailí). Snad i to přispělo k  tomu, že svou práci vykonával až do svých 93 let.

Členská schůze 2016

Členská schůze bude v sobotu 16. dubna 2016 v  9 hodin v  hotelu Legie. V  hotelu bude zajištěn oběd, po něm plánujeme společnou návštěvu muzea parašutistů v  Resslově ulici. Doufáme ve vaši hojnou účast.

Výbor Kruhu