Ten den byl nevlídný,
studený, záblo a zalézalo za nehty, poletoval drobný bodavý
sníh. Ulicemi našeho města se od rána valily motorizované
jednotky německé armády. Zdálo se, že jsou bez konce. Šel
z nich strach a hrůza. Lidé ochromeně strnuli na chodnících.
My děti jsme se dověděly, že je to okupace.
Zlověstnému 15.
březnu předcházely události vynucené mnichovským diktátem
29.-30. září 1938. Byl to čas truchlivý, žili jsme s pocity
bezmoci, zklamání, zrady, křivdy, opuštěnosti. Postoupili jsme
nacistickému Německu pohraničí, na které si činila nárok
německá menšina. Ztratili jsme 1/3 území, 40% průmyslu, 250.000
Čechů přišlo v pohraničí o své domovy, president Beneš
odešel do emigrace, místo něj byl zvolen JUDr. Emil Hácha. Do
dějin vstoupila „druhá republika“. Odmítla Masarykův a
Benešův ideový odkaz, demokratické tradice českých dějin,
úspěchy uplynulých 20 let, zásluhy legionářů, Sokolů,
vlastenců. Její mluvčí horlili pro „odvěkou“ a „blahodárnou“
podřízenost českých zemí německé říši. Přestože velmoci
slíbily garantovat zmenšené území Československa v nových
hranicích, Hitlerův režim pokračoval v rozbíjení i
okleštěné republiky. Všemožně podporoval slovenské separatisty
a jejich spory s pražskou vládou. Dne 14. března, po
návštěvě J. Tisa, hlavního představitele slovenských
separatistů, bylo Slovensko odtrženo a prohlášeno samostatným
státem pod Vůdcovou ochranou. Téhož dne se na Hitlerův příkaz
dostavil do Berlína i president E. Hácha a – „ na naléhavé
Hitlerovo přání – vložil osud českých zemí“ také do
Vůdcových rukou. Zkáza byla dokonána, nacistická armáda se dala
na pochod, aby obsadila, co ještě z bývalého Československa
zbývalo. Hitler triumfoval, podařila se mu kýžená revanš,
„napravil“ nenáviděné důsledky porážky Německa v l.
světové válce, zlikvidoval Československo, anuloval versailleské
smlouvy. Při dělení Československa Hitler využil osvědčenou
imperialistickou zásadu „divide et impera“. Zatímco Slovákům
přes jejich koloniální postavení rafinovaně poskytl zdání
samostatného státu s vlastním presidentem Tisou v čele
a se zřízením vlastních policejních Hlinkových gard, budovaných
po vzoru nacistických úderných oddílů, pro bezprávné Čechy
zřídil ponižující Protektorát Čechy a Morava, kde byl
skutečným vládcem nikoli president, ale dosazený říšský
protektor, nejdříve K. Neurath, pak R. Heydrich v čele
bezohledného aparátu útlaku a násilí. Státním tajemníkem se
stal horlivý nepřítel češství K. H. Frank. Likvidaci a okupaci
bývalého Československa odůvodnil Hitler nutností zabezpečit ve
střední Evropě klid a mír. |
| Skica německého vpádu (Wikipedie) |
Hlavní nápor „převýchovy“
vedli naši novodobí vládci proti československé kultuře. Jen
heslovitě vyjmenujeme: omezování školství všech stupňů,
omezování a přímý represivní dozor v kulturních
institucích, dvojjazyčné nápisy /němčina první/ na směrovkách,
názvech, vyhláškách, plakátech, úředních spisech, ba i na
školních vysvědčeních. Výuka dějepisu zrušena, zeměpis
omezen jen na území Velkoněmecké říše. Každodenní popravy
vlastenců, Sokolů, legionářů, komunistů, židů, universitních
profesorů a docentů, spisovatelů a umělců. Zrušeny vysoké
školy. Veřejné propagandistické překrucování dějin.
Vzpomínka na samostatný stát trestána jako velezrada. Je bezpočet
příkladů zločinného pronásledování občanů a kultury
našeho národa, které se začaly odvíjet od neblahého data
15.března 1939. A přece – ten den znamená i konec předstírání
mnichovanů a lží druhorepublikových kolaborantů. Konečně bylo
jasno, ukázalo se, že jde o bytí a nebytí. A že pocity malomoci
nejsou na místě. Odpor sílí a národ se tiše šikuje a znovu se
organizuje odboj /tentokrát již druhý/ doma i za hranicemi. A
znovu se opakuje prvorepublikové heslo „věrni zůstaneme“ a
jeho aktuální význam: s násilným stavem se nikdy nesmíříme
a učiníme vše, abychom jej zase zvrátili. Za svobodu a
demokracii, za Československo T.G.Masaryka a E.Beneše.
Stanislava Kučerová
