Při likvidaci
Československa Hitler nezapomněl na osvědčenou imperialistickou
zásadu „divide et impera“. Koloniální postavení Slovákům
rafinovaně zastřel zdáním samostatného státu s presidentem
Tisem v čele a s podporou Hlinkových gard, budovaných po
vzoru nacistických úderných oddílů. Pro Čechy zřídil
ponižující Protektorat Böhmen und Mähren, v němž
skutečným vládcem nebyl president, ale dosazený říšský
protektor, nejdříve K.Neurath, po něm R.Heydrich. Vlivným státním
tajemníkem se stal K.H.Frank. Likvidaci a okupaci bývalého
Československa odůvodnil Hitler nutností zabezpečit ve střední
Evropě klid a mír. Byl to ovšem hitlerovský mír: Všude byly
rozmístěny bdělé jednotky německé okupační armády, dělníci
v továrnách pracovali pro potřeby Říše, děti ve školách
se učily německy a o „Nové Evropě“ pod německou nadvládou.
Blížilo se 21. výročí vzniku
ČSR. Okupovaný národ mlčí, ale pod povrchem to doutná.
Scházejí se ilegální odbojové skupiny, šíří se ilegální
tiskoviny. V Praze i na venkově se množí letáky, svolávající
na 28. říjen velkou manifestaci za národ, za osvobození. Ten
den je pracovní, ale lidé se strojí svátečně a připínají si
na oděv národní stužky /trikolory/ a černé pásky. Pražští
vysokoškoláci vycházejí ze svých seřadišť do ulic a
provolávají slávu 28. říjnu, symbolu naší svobody a
samostatnosti, Československé republice, oběma
presidentům-zakladatelům. Přidávají se desetitisíce lidí.
Tehdy se ozvou německé zbraně. Česká policie nezakročila, a tak
jednotky SS za pomoci ostré střelby nemilosrdně dav rozhánějí.
Asi 400 lidí zatýkají. V 18.30 klesá na křižovatce ulice
Žitné a Mezibranské na dlažbu medik Jan Opletal. Přes všechnu
péči lékařů svému zranění 11. listopadu podlehl. Pohřeb byl
stanoven na 15. listopad. Stal se tichou, žalující manifestací
studentstva. Všichni to vědí a všichni to cítí. Smrt Jana
Opletala není věc jednoho medika. Není to ani věc všeho
studentstva. Je to věc celého národa.
. Gestapo si vyžádalo revers od
studentské samosprávy Hlávkovy koleje, že zaručí klidný průběh
pohřbu. Vystavení rakve a smuteční obřady proběhly za
naprostého klidu, až při ukládání rakve do pohřebního vozu
zazpívali přítomní celou československou hymnu, nikoli jen
povolenou část „Kde domov můj.“ Vůz s rakví pak odjel
na nádraží a odtud byla rakev převezena do Nákla na Moravě,
rodiště Jana Opletala. Rodinný pohřeb se neobešel bez velkých
bezpečnostních opatření. Po odjezdu vlaku s rakví z Prahy
studenti postávali v hloučcích na Karlově a na Václavském
náměstí, zpívali (celou) hymnu, provolávali slávu presidentům
Masarykovi a Benešovi, hanbu Hitlerovi. Došlo k srážkám
s policií a s muži SS, bylo zatčeno asi 20 studentů.
Den po pohřbu se
konala v sídle nacistické vlády v Berlíně mimořádná
porada o pražských událostech. Nahněvaný Hitler nařídil: „
Uzavřít české vysoké školy na tři roky. Jakékoli demonstrace
ihned potlačit. Neostýchat se do ulic postavit třeba i děla. Do
každého hloučku střílet kulomety. Bude-li ještě nějaká
demonstrace, bude Praha srovnána se zemí…“ Ukázalo se, že
Opletalův pohřeb a manifestace po něm jsou vítanou příležitostí
pro okupační moc, aby důrazně zakročila a české obyvatelstvo
zastrašila. První rozsáhlá masová akce německého vyhlazovacího
boje proti českému národu zasáhla studenty jako nejradikálnější
jeho složku a příští vedoucí intelektuální sílu. Stalo se to
2 dny po Opletalově pohřbu, 17. listopadu. Už v noci se
začaly ku Praze stahovat německé oddíly a brzy po půlnoci
obsadilo gestapo budovu Vysokého učení technického na Karlově
náměstí. Před čtvrtou hodinou ranní obklíčila německá
policie s puškami a kulomety Masarykovu kolej a bez výstrahy
začala střílet do otevřených oken. Hlávkova kolej byla
přepadena o čtvrté hodině, o půl šesté byla obsazena kolej na
Letné a v sedm hodin Švehlova kolej na Žižkově. Gestapo a
muži SS do dveří stříleli, rozbíjeli je pažbami, studenty
vyvlékali za vlasy, políčkovali je a kopali cestou k nákladním
autům, jež je odvezla do dělostřeleckých kasáren v Ruzyni.
Odvlečených bylo 1850. V Ruzyni byli studenti mladší 21 let
a příslušníci cizích států vyhnáni na dvůr, museli sborově
poděkovat a za hrozeb a nadávek byli propuštěni. V kasárnách
zůstalo 1200 vysokoškoláků, kteří byli odvlečeni na Ruzyňské
nádraží, aby byli transportováni do koncentračních táborů
v Sachsenhausenu a v Oranienburgu. ( Nebyly to přímo
vyhlazovací tábory, ale byla to místa nevýslovných útrap a
mučení.) Před odjezdem jim bylo oznámeno, že jejich vůdcové
byli zastřeleni pro „spojení s židem Benešem“. Skutečně
proběhla surová poprava devíti funkcionářů studentských
spolků, bez viny, bez soudu. Jen pro zastrašení ostatních. Básník
Viktor Fischl, tehdy v exilu v Londýně, na ně vzpomněl
svým „ Rekviem nad devíti chlapci“.(„Těch devět chlapců,
devět listů lip, krvavých listů, zrudlých od plamene. A lípa
stojí dál a každá větev šíp, šíp vámi kalený, vy ohně
neproměnné.“)
Persekuce českého
vysokoškolského studentstva vyvolala v celém světě mocný
ohlas. V Londýně byla utvořena Mezinárodní studentská
rada, která vydala toto prohlášení: „ My studenti Velké
Británie, všech jejích dominií a Indie, Severní a Jižní
Ameriky, Sovětského svazu, Belgie, Československa, Francie, Řecka,
Číny, Nizozemska, Norska, Polska, Jugoslávie a všech svobodných
zemí, abychom uctili památku popravených a umučených studentů,
kteří jako první zvedli svůj hlas na znamení odporu proti
nacistickým utlačovatelům roku 1939, prohlašujeme 17. listopad
Mezinárodním dnem studentstva.“ A tak od r. 1941 je den persekuce
studentů uznáván a ctěn po celém světě, i jako památka na
československé studenty.
Když nastoupil na Pražský hrad
Reinhard Heydrich, oznámil českým představitelům, že české
vysoké školy zůstanou uzavřeny již navždy. Vše, co bylo cenné,
sbírky, přístroje, knihovny, laboratoře, bylo konfiskováno pro
německé školy a instituce. Zmizely i drahé kovy, insignie a
zakládací listiny. Také nejvzácnější umělecké památky byly
dílem zničeny, dílem se ztratily. Popraveno bylo nebo útrapám
věznění podlehlo 62 universitních profesorů a docentů.
Události 17.
listopadu měly podstatný význam pro vztahy Čechů a Němců.
V hlášeních domácího odboje se již před nimi objevovaly
názory, že soužití Čechů a Němců v jednom státě nebude
možné. Po 17. listopadu domácí odboj s ohledem na smýšlení
obyvatelstva možnost dalšího soužití zcela vyloučil.
Státem uznaný svátek 17.
listopadu inspiroval manifestační hnutí studentů znovu roku
1989. To však je jiná historie a
neměli bychom připustit, aby kvůli ní byl původní odkaz 17.
listopadu překryt a zapomenut.
Stanislava Kučerová
