Již
na první pohled upoutá rozsáhlá a obsažná heuristická
základna. Zahrnuje prameny z různorodých archivů a fondů,
jejichž význam je prvořadý, ale také dovolují dostatečně
dokládat dobové tendence a zpřesňovat interpretaci. Také použitá
literatura dokládá autorovu snahu uchopit danou problematiku v celé
šíři, ve které mu neunikají ani sebemenší souvislosti a
zmínky.
Už v úvodu J. Benda provedl rozbor pramenů a literatury,
stanovil si metodologické postupy, jejichž uplatnění směřovalo
k naplnění základních cílů práce. Na podkladě dochovaných
situačních zpráv, vzpomínek pamětníků i dobového tisku
zaznamenává řadu důvodů k opuštění domovů (národnostní
konflikty, pronásledování, hospodářské i kulturní motivy). Na
straně druhé rozebírá a hodnotí sociální a zdravotní péči o
uprchlíky ze strany státu a řady pomocných organizací ve
„vnitrozemí“ druhé republiky. V té době skutečně docházelo
k hromadnému, etapovému přesídlování. Evakuovala se armáda,
odcházeli státní zaměstnanci a s nimi i část ostatního
obyvatelstva. Úřady se pokoušely prostřednictvím některých
nařízení zejména v zářijové vlně bránit emigraci, avšak
migrační tlak v pomnichovských měsících nezadržitelně sílil
a uprchlíci nacházeli postupem doby základní pomoc i ze státních
prostředků. Právě kapitoly o formách a podobách péče i pomoci
uprchlíkům, o jejich životních osudech vytvářejí základní a
nejpřínosnější části disertace.
Práci autor strukturoval,
kromě obsažné úvodní a závěrečné části, do sedmi hlavních
kapitol. Postupně se na stránkách publikace rozevírají problémy,
jejichž řešení nejednou přerůstala možnosti státních úřadů
a dalších podpůrných organizací. Přesto je možné říci, že
přese všechny peripetie se situace časem ustálila a zcela jiné
okolnosti nastaly po okupaci zbylých části Čech a Moravy v
polovině března 1939.
PhDr. Jan Benda ve své publikaci dokázal
měrou vrchovatou, jak obeznale umí pracovat s archivními prameny v
nejširším slova smyslu a odbornou literaturou, analyzovat,
syntetizovat a interpretovat získaná fakta.
(Z recenzního posudku: PhDr. Jan Gebhart, DrSc.)
(Z recenzního posudku: PhDr. Jan Gebhart, DrSc.)
Stěžejním
tématem předloženého rukopisu je pohyb obyvatelstva, k němuž
došlo po odtržení pohraničních oblastí Československa po
mnichovské dohodě na podzim roku 1938, mezi pohraničními oblastmi
a vnitrozemím ČSR. Zahrnuty jsou rovněž oblasti odstoupené
Polsku na základě ultimata, zejména Těšínsko.
Úvodní kapitoly jsou věnovány hledání kořenů migračních pohybů a z nich plynoucího uprchlického problému, který se rodil ve své úvodní fázi zejména jako důsledek rostoucího antisemitismu, jak se projevoval v druhé polovině třicátých let v důsledku nástupu nacistické rasistické ideologie v sousedním Německu.
Úvodní kapitoly jsou věnovány hledání kořenů migračních pohybů a z nich plynoucího uprchlického problému, který se rodil ve své úvodní fázi zejména jako důsledek rostoucího antisemitismu, jak se projevoval v druhé polovině třicátých let v důsledku nástupu nacistické rasistické ideologie v sousedním Německu.
Předzvěstí
tragického vývoje byla v květnu 1938 vyhlášená akce ostrahy
hranic provázená částečnou mobilizací čs. armády a zářijový
henleinovský pokus o puč. Tyto události provázené stále
intenzivnější nacistickou propagandou domácí páté kolony a
říšských centrál dávaly tušit zejména židovskému
obyvatelstvu Sudet, ale také sociálním demokratům a komunistům v
německy mluvících oblastech, že jejich osudy jsou bezprostředně
ohroženy. Cílem henleinovského teroru byli jak němečtí
demokraté, tak představitelé čs. státu, vojáci, úředníci,
četnictvo, železničáři aj.
Za velice cenný považuji přístup
autora, který shromáždil velké množství nového archivního
materiálu k problému uprchlictví, který prezentuje na pozadí
dobového kontextu. Přesvědčivě evokuje „ducha doby“
prezentací hojných citací dobového tisku. Dokázal využít
faktografickou základnu agendy Ústavu pro péči o uprchlíky
(včetně výsledků rozsáhlého dotazníkového šetření
prováděného mezi uprchlíky), která umožnila rekonstruovat
uprchlickou situaci v působivých i autentických detailech. Obdobně
pracuje s původním výzkumem J. Bartoše. Pramenná základna
zahrnuje edici dokumentů Protifašistický a národně osvobozenecký
boj českého a slovenského lidu 1938-1945, ale také zprávy
německé exilové sociální demokracie SoPaDe. Detailně jsou
uvedeny aktivity útvarů Republikanische Wehr, které se jednoznačně
postavily na obranu republiky v kritickém období její existence.
Poměrně je rozsáhlý je rovněž vlastní archivní výzkum
autora, což v úhrnu umožňuje posunout poznání pohybů
obyvatelstva na území ČSR po mnichovské dohodě.
Jakkoliv
Benda vychází, podobně jako dosud většina autorů z „klasické“
Šímovy práce Českoslovenští přistěhovalci, jde mnohem dále v
upřesnění objemu migrujících osob, jejich sociální struktury i
motivů. Přitom polemizuje s některými tendenčními, nepřesnými
a v mnoha případech vylhanými pracemi F. Bohmanna, F. P., Habela a
dalšími. Současně zahrnuje nejnovější studie českých i
německých autorů, kteří posouvají poznání vpřed: V.
Zimmermann, R. Gebel, J. Bartoš, J. W. Bruegel, J. Kuklík, J.
Gebhart, Z. Radvanovský aj. Ve svých závěrech dospívá k
poznatku, že tvrzení o masovém vyhánění Čechů a Židů ze
záborového území má zcela opodstatnění, neboť k němu
docházelo v mnohem větším měřítku, než se předpokládalo.
Verze, o de facto „přátelském převzetí čs. pohraničí“
třetí říší, je dílem především nacistické propagandy,
která usilovala o udržení dobrého obrazu záboru především
vůči veřejnosti západních demokratických mocností.
V
průběhu vojenské okupace čs. pohraničí wehrmachtem a
následující evakuace čs. branné moci i civilistů z řad českého
a německého obyvatelstva došlo k řadě konfliktů a násilných
činů, zejména z řad nacistických ordnerů a bojůvek FS.
Bezprostředně po okupaci omezila restriktivní opatření německé
moci život obyvatel v nově zřízené „sudetské župě“. Řada
německých demokratů, Čechů a Židů se stala předmětem
násilných akcí, včetně věznění a deportace do koncentračních
táborů a vypovídání do „zbytkového“ Česko-Slovenska. Život
v okupovaném území přinesl řadu omezení v oblasti osobních
svobod. Zcela zakázán byl český tisk a činnost nakladatelství,
české zábavy, plesy, divadelní produkce a sportovní akce. České
firmy se staly cílem bojkotu a hospodářského znevýhodňování.
Studie přináší k tomu konkrétní příklady v autentické podobě
dokumentů a výňatků dobového tisku.
Migrace velkého množství
obyvatel zkomplikovala život v tzv. druhé republice, přičemž
finanční pomoc, tzv. britská půjčka, řešila problém jen
zčásti. Současně byl uprchlický problém podroben ostré
mezinárodní kontrole, jakoby právě čs. stát byl původcem
tragické situace desetitisíců běženců. Vláda generála
Syrového ustavila Výbor pro pomoc uprchlíkům, později Ústav pro
péči o uprchlíky a vyvinula značné úsilí s cílem usnadnit
osudy běženců. Specificky obtížná byla situace Židů a
německých antifašistů. Z nichž někteří byli vráceni zpět do
okupovaného území, kde se vzápětí stali oběťmi nacistické
perzekuce. Považuji za přínosné, že práce zmiňuje i tento
kontroverzní moment. Jen na některých okresních úřadech uspěly
deputace vyjadřující nesouhlas s nuceným návratem do pohraničí.
Cenný je autentický pohled německých antifašistů na tento
postup, v němž právem spatřovali nedocenění svého angažmá ve
prospěch ohrožené republiky. Přesto však zůstalo ve vnitrozemí
stonásobně více demokratických Němců, než se původně
předpokládalo. Text zachycuje autentické výpovědi svědků řady
dílčích epizod, které autor získal v rámci rozsáhlých
archivních rešerší. Ve většině případů jde o dosud
nepublikované materiály.
Samostatný rozbor je věnován
číselným údajům o síle jednotlivých migračních vln. Zde
autor konfrontuje relevantní autory a dochází k podstatně
odlišným počtům migrujícího obyvatelstva z okupovaných území,
než se běžně uvádí. Celkový údaj 370 000 (při zahrnutí
Zakarpatské Ukrajiny až půl milionu) osob považuji za realistický
obraz důsledků a rozsahu migračních procesů spojených s
rozbitím Československa. Autor si všímá rovněž poměrně málo
známého faktu repatriace uprchlíků ne-československé národnosti
do odstoupeného území. Masové vyhánění českého obyvatelstva
proběhlo též na Těšínsku.
Postavení druhé Syrového vlády
bylo mimořádně obtížné, neboť musela řešit vojenské,
ekonomické i sociální důsledky mnichovské dohody. Samotná
demobilizace milionové armády představovala složitý logistický
problém. Jen samotné udržení zaměstnanosti a zajištění
ubytovacích kapacit představovalo značné organizační i finanční
břemeno. Studie oceňuje právem, že vláda v této situaci
spatřovala prioritu v pomoci uprchlíkům z okupovaných oblastí.
Podrobnému popisu konkrétních opatření na okresní úrovni dosud
rovněž nebyla věnována pozornost. Totéž platí o činnosti
dobrovolných a dobročinných sociálních organizací. Klíčovou
koordinující institucí byl Ústav pro péči o uprchlíky působící
na území celé republiky. Financován byl jednak ze státní
dotace, jednak z veřejných darů.
Samostatná část studie
rozebírá aktivity Beranovy vlády, která navázala na opatření
gen. Syrového. V důsledku sílícího propagandistického tlaku
říše, ale také v důsledku selhání demokratických spojenců,
začaly ve společnosti narůstat antisemitské nálady a postoje.
Práce se tomuto nepříjemnému tématu (viděno z české pozice)
nevyhýbá a specifikuje detailně motivy jednotlivých nositelů
těchto myšlenek. Ostrakizace židovského obyvatelstva patří k
ostudným důsledkům Mnichova a mnichovanství. Beranova vláda
nicméně byla nucena lavírovat mezi Hitlerovým tlakem a požadavky
západních velmocí na nediskriminaci, jež podmiňovala britskou
půjčku. Beran nepřímo vybízel Židy k emigraci v důsledku
„zúžení životního prostoru“ českého národa. Autor sice
zaznamenává reakce krajní pravice, fašistické obce i Vlajky, ale
poněkud mu unikají změny v postojích kulturních elit, například
výroky F. Peroutky, který se odvolával na tezi K. H. Borovského:
„politika je práce podle přítomnosti“ (viz Houžvička, V.
Návraty sudetské otázky, str. 237). Jeho úvahy o selhání
demokracie, potřebě spojit osudy českého národa s nacistickou
Novou Evropou, roli Židů apod. zajisté nepatří do „přehlídky
znamenitosti“ významného intelektuála.
Téma je nadále
velice aktuální (viz zkreslující studie sudetoněmecké
provenience prezentující zábor pohraničních oblastí českých
zemí po Mnichovu jako téměř „přátelské převzetí“, které
proběhlo bez větších konfliktů a důsledků pro obyvatelstvo).
Zjištění dospívající k mnohem reálnějšímu,většímu počtu
osob, které se ocitly v důsledku anexe na útěku nebo v přímém
ohrožení, je významným příspěvkem do probíhající diskuse na
téma vysidlování a vyhánění, které zasáhlo rovněž českou
společnost. Speciální studie zaměřená na krátké údobí tzv.
druhé republiky, navíc podrobně pojednávající osudy německých
demokratů, antifašistů a Židů je rozhodně žádoucí a
potřebná.
(Z recenzního posudku: doc. PhDr. et. Mgr. Václav Houžvička, Ph.D.)
Knihu si lze pořídit ve větších knihkupectvích většinou v oddělení Učebnice. Nominální cena je 420 Kč.
(Z recenzního posudku: doc. PhDr. et. Mgr. Václav Houžvička, Ph.D.)
Knihu si lze pořídit ve větších knihkupectvích většinou v oddělení Učebnice. Nominální cena je 420 Kč.