pondělí 9. listopadu 2020

Konec Kruhu občanů vyhnaných v r. 1938 z pohraničí

Čas běží rychle, a tak  ubývá zvolna i těch, kteří si pamatují, co se u nás dělo začátkem devadesátých let, a i starším je vhodné osvěžit paměť. Pád komunismu, rozpad Československa i nedomyšlená omluva Václava Havla, to vše utvrzovalo sudetoněmecké organizace, že konečně nastaly podmínky pro splnění jejich cílů, a tím hlavním bylo navrácení majetku zabaveného po válce na základě Pařížské reparační dohody. Do sporu s vítěznými velmocemi se jim nechtělo, a tak se snažili udělat hlavního viníka z prezidenta Beneše.

Nejfrekventovaněji se vyskytujícím slovním spojením v našich médiích byly „Benešovy dekrety“, což už samo o sobě bylo lživé, protože sugerovalo, že prezident byl jakýsi diktátor vládnoucí svévolně vydávanými dekrety.

Část společnosti si uvědomovala, že je nutno se bránit. Byli to hlavně lidé poškození nacistickým režimem ať už tím, že museli po Mnichovu opustit své domovy, nebo útlakem v době Protektorátu. Přihlásil jsem se do Českého svazu bojovníků za svobodu, ale ten pod tehdejším Čermínovým vedením nebyl to pravé. Navázal jsem kontakt s Miroslavem Klenem, jenž protestoval hladovkou proti Havlově omluvě, a stal se členem Kruhu občanů vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, a současně také členem jeho celostátního výboru.

Členská základna byla tvořena převážně staršími lidmi, a bylo jasné, že to časem přinese problémy. Poprvé se to projevilo po smrti Ing. Jánského, který dělal pro Kruh mnoho práce, protože do ní zapojil i svou rodinu. Ta ale pak už s námi spolupracovat nechtěla, takže jsme přišli o aktuální stav členské evidence a tisk adresních štítků.

V roce 2007 mě požádal Karel Zelený, abych se místo něj věnoval redigování Zpráv z Kruhu. Nemohl jsem ho odmítnout, mělo to trochu výhodu v tom, že Zprávy už vznikaly na mém počítači, nikoli jako předtím „papírově“. Na počítači jsem také obnovil aktuální stav členské evidence tím, že jsem ji postupně opravoval podle informací pošty o tom, jak dopadla distribuce Zpráv. Moje činnost v Kruhu se tak ale stala prací na plný úvazek. Jakmile byly Zprávy vytištěny, zajel jsem pro ně do tiskárny, vytiskl jsem adresní štítky a vše zavezl do Střešovic, kde bydlela členka Kruhu, která nalepila štítky, provedla svazkování podle požadavků pošty, a já jsem je pak zase vezl ze Střešovic na poštu v Praze 4. Do práce v Kruhu tak byla zapojena i moje Felicie, aniž by to (jako dříve pro jednatele Macháčka) podporoval finančně Kruh. Po smrti předsedy Václava Kurala jsem se jako místopředseda musel ujmout i vedení Kruhu.

Bylo jasné, že tohle nemůže fungovat věčně, a tak jsem v čísle 2/2011 Zpráv vysvětlil situaci spolu s naléhavou výzvou o pomoc našich členů. Tyto výzvy se ve stručnější podobě opakovaly v dalších sedmi číslech Zpráv, ale přinesly jen jednu jedinou kladnou odezvu. Dvěma lidem z ČSBS jsem poskytl celodenní školení na téma udržování členské evidence a tisk adresních štítků, oba ale tu práci odmítli. V roce 2018 jsem vážně onemocněl (plicní arteriální hypertenze). Od té doby beru kolem osmi různých prášků, nejdůležitější léčbou je však oxygenoterapie. Ta ovšem znamená setrvávat doma u připojeného kyslíku a z domova se nevzdalovat.

Bylo nezbytné najít aspoň někoho, kdo by mohl udržovat členskou evidenci a tisknout adresní štítky. Jinak nebudeme schopni rozesílat Zprávy, ztratíme tak možnost komunikace s našimi členy, a nebudeme moci svolat ani členské schůze, což je minimálně jednou ročně podle našich stanov naší povinností. Pak už bychom museli činnost Kruhu ukončit. Řešení měla přinést členská schůze 21. 2. 2018, jíž jsem se už sám nebyl schopen zúčastnit.

Jak to dopadlo, je nejlépe vidět z mailů od některých členů, které zde předkládám v nezměněné podobě:

======================

Jaroslava Čajová cajova.janua@seznam.cz

Komu:

Jiri.Prokop40@seznam.cz

Dobrý den, pane inženýre,

dostala jsem se k pročtení posledních Zpráv Kruhu a předně - přeji Vám, aby Váš zdravotní stav byl v rámci daného co možná nejlepší a stabilizovaný. Překvapily mě návrhy na likvidaci organizace. Rozumím všem uvedeným důvodům, ale věřím, že se ještě najde možnost pokračování. Odřekla jsem akci, která má být ve stejnou dobu jako členská schůze Kruhu, tak věřím, že se mi podaří dorazit. Kniha vzpomínek mě zajímá. Dělám teď čistku ve starých dokladech, tam mi znovu procházejí rukama materiály, kdy jsem podpořila druhé vydání/dotisk prvních Vzpomínek a pak balila a nosila na poštu balíčky, pak i Vzpomínek II, pak vzpomínek pana Ovčáčka atd. Koncem roku mají vyjít Pochody smrti Jiřího Neséta, které taky šly přes pohraničí a Paměti Jakuba Lolka, také k situaci ve dvou oblastech stýkání a potýkání česko a německojazyčného živlu... 

Zatím přeji jen dobré a srdečně zdravím

======================

Milan Rejthar milan@rejthar.biz

Komu:

Jiri.Prokop40@seznam.cz

Kopie:

milan@rejthar.biz

Přeji Ti, aby se Ti zdraví brzy navrátilo

Zdar Jiří,

přeji Ti, aby se Ti zdraví brzy navrátilo a vrátil se Ti optimismus a chuť pokračovat v díle započatém. Návrh hlouposti, aby byl KRUH zrušen, nikdo nepodpořil. Pomohl jsem sejmout z Tebe trápení a starost o to, co jsi nechtěl dále dělat, předsedu KRUHU. Jsem rád, že jsem měl v životě možnost se s Tebou potkat, škoda, že jsme toho nedokázali udělat více.

     Hlavně zdraví, zdraví Ti přeje

Milan

======================

Členská schůze nesplnila, co splnit měla a nikoho pro vedení členské evidence nenašla, protože ho ani nehledala, čímž „chrabří obránci“ Kruhu jej sami dovedli k zániku. V příštím roce se už členská schůze nekonala, v dalších letech už by se musela uskutečnit jinou formou kvůli pandemii.

Má smysl se ptát, proč  nikdo nereagoval na spoustu výzev k pomoci ve Zprávách, má smysl vysvětlovat někomu, že ukončení činnosti není „likvidací“ ani „hloupým nápadem zrušit Kruh“?

Snad už jen těm, kterým celé tehdejší dění uniklo. Ale co se stalo, odestáti se nemůže.

Jiří Prokop

Žádné komentáře: