Když jsem se chystal odjet za prací do německých Cách, věděl jsem, že by mi tamní pobyt mohl umožnit navštívit krátce Belgii nebo Holandsko. V knihkupectvích jsem toho moc nenašel, nakonec jsem zakoupil dvě útlé publikace, Holandsko a Belgie a Lucembursko, obě od autorské dvojice Hana Sopouchová, Jaromír Sopouch, obě vydané v r. 1999. V knížce o Belgii jsem zalistoval ještě doma a našel jsen v ní na str. 90 udivující tvrzení: „Jeden z památníků je u obce Henri Chapelle, kde je pohřbeno 17.320 amerických a 10.007 německých vojáků“. Nedovedl jsem si představit, že po válce, která odhalila všechna německá zvěrstva, mohli by Američané být ochotni sdílet s Němci společný hřbitov, a umínil jsem si, že zjistím, jak to je.
S cestou do sousedních států to opravdu bylo jednoduché, do Heerlenu nebo Maastrichtu v Holandsku jezdí z Cách dokonce městský autobus. První výlet jsem ale podnikl svou Felicií do Bruselu. Hned prní odbočka vpravo z dálnice směřovala do obce Henri Chapelle, ale její návštěvu jsem spojil až později s výletem do Lutychu. Byl jsem tam brzy ráno, slečna ve vojenské uniformě šla právě vyvěsit nad areálem hřbitova vlajku USA. Hřbitov je totiž výsostným územím Spojených států. Je vzorně upraven, náhrobky z bílého mramoru jsou buď ve tvaru kříže nebo Davidovy hvězdy (jeden takový je vidět uprostřed předchozího snímku), zvlášť je ještě panel se jmény nezvěstných. Počty nezvěstných jsou větší u hřbitovů v Tichomoří, v Evropě ne.
A kde tedy jsou pohřbeni Němci, kteří padli v bitvě o Cáchy? Původně byli provizorně pohřbeni také v Henri Chapelle. V roce 1947 byly ostatky amerických vojáků buď navráceny do Spojených států, nebo přemístěny na nově zřízené americké vojenské hřbitovy v Henri-Chapelle a Neuville-en-Condroz. Ostatky německých vojáků byly převezeny do Recogne v Belgii, kde jsou pozůstatky 6.807 vojáků. Tam jsem se ale už podívat nebyl, to vím z internetu.
Jiří Prokop