Konec Kruhu občanů vyhnaných v r. 1938 z pohraničí

Čas běží rychle, a tak  ubývá zvolna i těch, kteří si pamatují, co se u nás dělo začátkem devadesátých let, a i starším je vhodné osvěžit paměť. Pád komunismu, rozpad Československa i nedomyšlená omluva Václava Havla, to vše utvrzovalo sudetoněmecké organizace, že konečně nastaly podmínky pro splnění jejich cílů, a tím hlavním bylo navrácení majetku zabaveného po válce na základě Pařížské reparační dohody. Do sporu s vítěznými velmocemi se jim nechtělo, a tak se snažili udělat hlavního viníka z prezidenta Beneše.

Válečné hřbitovy USA

Když jsem se chystal odjet za prací do německých Cách, věděl jsem, že by mi tamní pobyt mohl umožnit navštívit krátce Belgii nebo Holandsko. V knihkupectvích jsem toho moc nenašel, nakonec jsem zakoupil dvě útlé publikace, Holandsko a Belgie a Lucembursko, obě od autorské dvojice Hana  Sopouchová, Jaromír Sopouch, obě vydané v r. 1999. V knížce o Belgii jsem zalistoval ještě doma a našel jsen v ní na str. 90 udivující tvrzení: „Jeden z památníků je u obce Henri Chapelle, kde je pohřbeno 17.320 amerických a 10.007 německých vojáků“. Nedovedl jsem si představit, že po válce, která odhalila všechna německá zvěrstva, mohli by Američané být ochotni sdílet s Němci společný hřbitov, a umínil jsem si, že zjistím, jak to je.   

Pomníky a zapomníky

Přiznávám se hned, že slovní spojení použité v nadpisu jsem si nevymyslel, nýbrž vypůjčil od historičky paní Evy Hahnové. Paní Hahnová si je vypůjčila taky, jenže už jsem zapomněl, od koho. Proč to chci připomenout? Protože svět se kromě jiných hloupostí pustil do velkého přehodnocování, které pomníky si zaslouží trvat nadále a které by raději neměly být. Nelibosti neušel ani pomník Winstona Churchilla, i když tam by kolemjdoucí měli spíše smeknout. Vždyť byl svého času v čele země, která jako jediná v Evropě odolávala největšímu zločinci všech dob až do okamžiku, kdy se zločinec rozhodl zopakovat Napoleonův memoriál „k Moskvě a zpět“. 

Vlaky smrti

Ze všeho, co televize uvedla v roce 75. výročí konce 2. světové války, byl film Vlak smrti tím nejvýznamnějším. Proto jsem radě ČT poslal následující text:

Musím pochválit Radu České televize za uvedení filmu Vlak smrti (8. května v 17:00) na ČT2. Pochvala patří samozřejmě i tvůrcům filmu, nečekal bych, že se tématu budou věnovat v Německu. Bylo by velmi dobré, kdyby v příštím roce byl film uveden znovu. U nás bohužel málo lidí o vlacích smrti (bylo jich více) ví, myslím,že jediným zdrojem informací byla kniha Václava Kurala. 

(Film trvá 44 minut a lze jej celý shlédnout do 23. 5. 2020 na tomto odkazu:  https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12336446407-vlak-smrti/.)