Ze všeho, co televize uvedla v roce 75. výročí konce 2.
světové války, byl film Vlak smrti tím nejvýznamnějším. Proto jsem radě ČT
poslal následující text:
Musím pochválit Radu České televize za uvedení filmu Vlak
smrti (8. května v 17:00) na ČT2. Pochvala patří samozřejmě i tvůrcům filmu,
nečekal bych, že se tématu budou věnovat v Německu. Bylo by velmi dobré, kdyby
v příštím roce byl film uveden znovu. U nás bohužel málo lidí o vlacích smrti
(bylo jich více) ví, myslím,že jediným zdrojem informací byla kniha Václava
Kurala.
( Film trvá 44 minut a lze jej celý shlédnout do 23. 5. 2020 na tomto odkazu: https://www.ceskatelevize.
Autory německého
dokumentárního filmu jsou Andrea Mocellinová a Thomas Muggenthaler. Za film
obdrželi v roce 2018 Cenu Mileny Jesenské udělovanou Česko-německým fondem
budoucnosti.
Z Kuralovy
knihy bych rád ocitoval: „Počátkem roku nechala německá správa projíždět přes
Čechy a Moravu vlaky s vězni přífrontových koncentračních táborů z Polska, s
obskurním cílem evakuovat je před sovětským postupem. …. Vlaky smrti, jak se jim hned začalo říkat,
projely Moravou a Čechami od severovýchodu a severu na jihozápad, západ a jih …
Tím vzniklo jakési obludné pojízdné teatrum, na němž nacismus demonstroval, co
dokáže dělat s člověkem, jehož úděl byl v otevřených(!) vagonech vlaků smrti ještě
horší než v samotných koncentrácích: Tady už nebylo prakticky vůbec nic k
jídlu, tady nebyla vůbec žádná ochrana před mrazem, tady se umíralo pořád –
hladem, mrazivým větrem, kulkou, pažbou i klackem.“
Film Vlak
smrti je věnován vlaku č. 94-803, jehož jízda probíhala
poněkud jinak než v oblastech obývaných německým obyvatelstvem. Během zastávek
v Kralupech nad Vltavou, v Roztokách u Prahy, v Praze samé, v Olbramovicích a
ve Velešíně, projevovali Češi vůči nešťastníkům namačkaným v sedmdesáti sedmi
nákladních vagonech své sympatie. Přes nebezpečí, které hrozilo od esesáckých
strážných, lidé přinášeli vězňům jídlo, vodu, poskytovali jim zdravotnickou
pomoc a řadě z nich pomohli dokonce k útěku. Mauthausen, kam vlak původně
mířil, byl už v oblasti osvobozené
americkou armádou. Proto jízda vlaku č. 94–803 skončila 8. května 1945
osvobozením transportu u jihočeského Velešína. Ze 4000 jeho nedobrovolných
cestujících, jich až sem dorazilo 2500. 1300 vězňům se podařilo uprchnout a dvě
stě jich transport smrti nepřežilo.
Jiří Prokop
Žádné komentáře:
Okomentovat