Vůdcovský
triumvirát Evropské unie (německá kancléřka, francouzský
prezident a lucemburský předseda Evropské komise) souvisle
předvádí společnou a vskutku solidární neschopnost pochopit
skutečnou příčinu a podstatu nynějšího přívalu Syřanů,
Afghánců, Iráčanů a Afričanů na jim nejbližší blahobytný a
hlavně zatím bezpečný Západ, tedy do Evropy. Místo takového,
pro skutečně zodpovědné rozhodování a jednání nezbytného
výchozího uchopení problému jen reaktivně zdůrazňují nutnost
pomáhat druhým v nouzi, a to hlavně nařizováním
uprchlických kvót členským státům EU, jak je nakonec ve středu
oficiálně vyhlásil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker.
Geopolitickou a
kulturněpolitickou podstatu celého problému masového uprchlického
přílivu do Evropy vůdcové EU v čele s německou
kancléřkou Angelou Merkelovou příznačně a nápadně ignorují.
Přestože v r. 2011 nynější německá kancléřka i tehdejší
francouzský prezident a britský premiér v zásadě jen
opakovali konstatování českého prezidenta Václava Klause z r.
2005, že teorie a politika multikulturalismu, odmítající
občanskou kulturní asimilaci imigrantů z jiných kulturních
oblastí, selhaly, jejich státy dosud prokazatelně nejsou schopny
naléhavý a tíživý problém začleňování jiných kulturních
etnik účinně zvládat.
Nekompetentnost
dnešního vůdcovského triumvirátu Evropské unie přesvědčivě
se vyrovnat s ohrožením, jež uprchlický nápor na Evropu
přináší, pochází z nedemokratického, neliberálního
myšlenkového základu Evropskou unií prosazovaného způsobu
evropské integrace. Tímto neúnosným základem je, stručně
řečeno, dirigismus, tedy centrální přikazování, jež se
souvisle staví proti jedinečnosti svobodných občanských a
státních individualit, které vytvářejí Evropu. Jeho
charakteristickým projevem je opakované pohoršené komandování a
peskování jinak smýšlejících evropských států. V daném
případě nařizování povinných početních kvót jednotlivým
státům Evropské unie, a to proti vůli jak těchto států a
jejich občanů, tak přicházejících uprchlíků.
Klíčové slovo
kvóta názorně předvádí, co je vlastním, určujícím smyslem
existence Evropské unie: Redukce člověka, společnosti a státu
na řízenou vypočitatelnou položku. Takové uvažování a jemu
odpovídající způsob fungování Evropské unie prokazují, že EU
zásadně odmítá svobodu a demokracii, přestože se těmito pojmy
tak často a ráda přizdobuje. Tato neblahá základní skutečnost
Evropské unie zřetelně dokládá, že její hlavní ideologický a
politický proud de facto ztělesňuje svého druhu „východní“
úpadkové sklony Evropy v protikladu k Evropě skutečného
Západu, tedy Evropě liberálně demokratických tradic, jak je
vyjadřují nedotknutelná občanská práva a svobody.
K dlouhodobě
přetrvávajícímu, nekonečnému seriálu tzv. řecké krize se tak
nyní dramaticky připojuje zřejmě neméně dlouhodobý a Evropskou
unií právě tak nezvladatelný seriál krize uprchlického přívalu.
Žádnou z nich není EU schopna, a to z uvedených důvodů,
tedy kvůli své podstatě, vyřešit. A tak se jen urychluje její
přirozený, nevyhnutelný rozpad. Co Evropě nyní zbývá jako
skutečná záruka jejího liberálně demokratického bezpečí, je
Severoatlantická aliance, tedy politicko-vojenské spojenectví
Evropy s USA a Kanadou. A tak přirozeně zbývá to, co je
spolehlivé, pevné, a hlavně všem prospěšné, a proto skutečně
perspektivní.
Jaké je tedy
poučení z probíhajícího uprchlického náporu na Evropu?
Souhrnně řečeno, úsilí postavit Evropu na všeobjímající
centrální regulaci je neudržitelné, protože neevropské. Takové
tvrdošíjné úsilí jen ničí svobodu, demokracii a spravedlnost.
Jak jednoduché
poučení, a jak zároveň náročné a obtížné, protože velmi a
velmi
nepohodlné!
Miloslav Bednář
