Jako každoročně, konalo se i letos setkání mezinárodního výboru tvořeného představiteli evropských organizací sdružujících oběti nacismu. Tentokrát se konalo ve dnech 16. a 17. května v Praze a náš Kruh měl tedy roli hostitele. Místem konání byl Dům armády v Dejvicích.
17. 5. jsme se zúčastnili terezínské
tryzny a položili věnec. Díky spolupráci s ČSBS byl mezi
námi také první místopředseda ČSBS Ing. Emil Kulfánek, který
předal předsedkyni Mezinárodního výboru prof. I. Žnidaršič
pamětní medaili. Z ministerstva zahraničních věcí (díky
jeho finanční podpoře jsme mohli hostitelskou roli zvládnout)
byla jednání přítomna Mgr. Hana Formánková. Vedle pořadatelské
organizace se jednání zúčastnily delegace z Ruska, Ukrajiny,
Polska, Srbska, Slovinska a Slovenska.
 |
|
Položení věnců v Terezíně
|
Účastníci
konference schválili dopisy předsedovi Evropského parlamentu
Martinu Schulzovi a generálnímu sekretáři OSN Pan-Ki-Munovi,
v nichž vyjádřili nespokojenost s tím, že státy EU,
včetně České republiky, se zdržely hlasování při projednávání
rezoluce OSN proti glorifikaci nacismu a nárůstu neofašismu. Tady
učiníme malou odbočku a pro vysvětlení připojíme informaci:
pro rezoluci hlasovalo 115 zemí, proti 3 (USA, Kanada, Ukrajina).
Postoj ČR zdůvodnil tiskový odbor MZV následovně: „Pokud
jde o letošní ruský návrh zmíněné rezoluce, pak ČR spolu
s řadou dalších partnerů zdůrazňovala potřebu komplexního
přístupu k eliminaci všech forem rasismu a xenofobie na
národní, regionální i mezinárodní úrovni. Ve vztahu k ruskému
návrhu dále podtrhla potřebu přistupovat k nastolené
problematice z pohledu dodržování konkrétních závazků
v oblasti základních lidských práv, včetně svobody
vyjadřování a shromažďování. Zdůraznila potřebu komplexního
přístupu ke vzdělávání a připomínání minulosti, které by
pokrývalo širší spektrum rasistických a totalitárních režimů.“
|
|
Ze zasedání Mezinárodního výboru
|
Dále byl schválen
dopis Evropskému institutu odkazu šoa, z něhož vyjímám:
„Máme za to, že péče o oběti nacismu není dostatečná.
Zjistili jsme na příklad, že ačkoli v řadě zemí byly
odškodněny oběti nucených prací, v některých zemích
(Srbsko) se takového odškodnění nedočkali. Důvodem prý
v případě Srbska bylo, že na výzvu Mezinárodní organizace
pro migraci v Srbsku nereagovali včas. To by ovšem nemělo být
trvalou překážkou, jinak bychom si museli připomenout slova
spisovatelky a novinářky Dörte von Westernhagen v německém
týdeníku Die Zeit z 5. října 1984: „Způsob, jakým
probíhalo odškodňování, v sobě často skrýval pravý opak
toho, čím by měla být skutečná náprava: Udělali jsme z obětí
perzekuce prosebníky, postavili jsme je do role žadatelů, kteří
zmeškali stanovené lhůty, své pronásledování dostatečně
nedoložili a nakonec ‚nebyli hodni odškodnění‘.“
Očekáváme od Vás informaci, co je
nutno udělat, aby mohlo dojít k brzké nápravě v této
věci, a také Vaši pomoc v této záležitosti.“
Zúčastnil jsem se 26. – 27. 5.
konference „Důstojný život“ (Life with Dignity) v Černínském
paláci a měl jsem možnost rozhovoru s Ing. Jiřím Šitlerem:
Pojem „holocaust“ má definitivně daný obsah a nelze jej
rozšířit na oběti jiné než židovské a romské, jak jsme to
požadovali v dopise IHRA. V případě slovanských národů
je ale možno hovořit o genocidě, jak je to formulováno
v preambuli smlouvy mezi Rakouskem a ČR. Odpověď na náš
dopis adresovaný Evropskému institutu odkazu šoa však není
dostatečná, na náš hlavní dotaz týkající se Srbska odpovězeno
nebylo. Proto jsem dohodl s paní Petrou Seidlovou schůzku,
která by se měla uskutečnit v říjnu a měla by směřovat k
vzájemné informovanosti a spolupráci. Při sledování konference
jsem si všiml, že ačkoli mnohokrát zaznělo, že Evropský
institut odkazu šoa se věnuje zejména přeživším holocaustu a
ostatním obětem nacismu, v jednání konference se o ostatních
obětech nacismu příliš nehovořilo. Tématem schůzky by tedy
mohlo být, jak dalece se pokročilo v péči o oběti nacismu jednak
podle druhu obětí (političtí vězni, nuceně nasazení,
vyhnanci), jednak podle jednotlivých zemí, které byly pod
nacistickou nadvládou. Toto téma nabývá závažnosti tím, jak
postupuje čas, a oběti nacismu vymírají.
Jiří Prokop
