Jiří Prokop: Nový rozdělující příkop

Není tomu tak dávno, kdy prezidentské volby rozdělily českou společnost hlubokým příkopem. Nyní se zdá, že jakýkoli problém může vyhloubit příkop nový: běženci nás rozdělili na xenofoby (každého by nejraději poslali šupem tam, odkud přišel) a xenofily (radí nám, abychom je s láskou vzali k sobě domů, ač sami nikoho doma nemají). Pochválit mohu jen názory premiéra Bohuslava Sobotky, jak je vyjádřil v Právu z 5. září 2015, ale rád bych to hlavní řekl stručně vlastními slovy. 

Miloslav Bednář: Co podstatného vypovídá příval uprchlíků do Evropy

Vůdcovský triumvirát Evropské unie (německá kancléřka, francouzský prezident a lucemburský předseda Evropské komise) souvisle předvádí společnou a vskutku solidární neschopnost pochopit skutečnou příčinu a podstatu nynějšího přívalu Syřanů, Afghánců, Iráčanů a Afričanů na jim nejbližší blahobytný a hlavně zatím bezpečný Západ, tedy do Evropy. Místo takového, pro skutečně zodpovědné rozhodování a jednání nezbytného výchozího uchopení problému jen reaktivně zdůrazňují nutnost pomáhat druhým v nouzi, a to hlavně nařizováním uprchlických kvót členským státům EU, jak je nakonec ve středu oficiálně vyhlásil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker.

Stanislava Kučerová: Připomínka demokracie ve střední Evropě

Za druhé světové války, obsazeni německou armádou, žili jsme v t.zv. protektorátu Velkoněmecké říše, v atmosféře strachu, fyzického i mentálního násilí. Každá vzpomínka na předchozí samostatné Československo byla trestána jako velezrada, trestem nejvyšším. Stalo se jednoho večera v té době, že dospívající chlapec čirou náhodou objevil pod vyšlapanými dřevěnými schody na půdu utajenou nevelkou skrýši a v ní několik zakázaných prvorepublikových tiskovin. Mezi nimi ho nejvíce upoutal nevelký spis T.G.Masaryka „Nová Evropa. Stanovisko slovanské.“ 

Hoch se pustil do listování v objevených stránkách a byl unesen neuvěřitelnou silou odporu proti válečné politice, proti násilí, proti podmaňování slabších. Zároveň pocítil odhodlání usilovat ze všech sil za svobodu vlasti a národa, za svébytnost a vzájemnost potlačených národů a států a za jejich společný boj proti cizí nadvládě. To, co tehdy četl, bylo poselství hlavního představitele prvního zahraničního odboje Čechů a Slováků proti válčícím podmanitelským státům, Německu a Rakousku-Uhersku a proti jejich ideologii. Nyní však všude kolem zuřila již druhá válka světová. Doba byla jiná, ale poselství lidskosti zůstalo trvale. Chlapec četl dychtivě, s úctou a láskou. Tak jako kdysi čítávali zakázané spisy u nás tajní evangelíci. A vydržel by číst s kapesní svítilnou až do svítání.

Jiří Prokop: Setkání Mezinárodního výboru v Praze

Jako každoročně, konalo se i letos setkání mezinárodního výboru tvořeného představiteli evropských organizací sdružujících oběti nacismu. Tentokrát se konalo ve dnech 16. a 17. května v Praze a náš Kruh měl tedy roli hostitele. Místem konání byl Dům armády v Dejvicích.

600. výročí upálení Mistra Jana Husa

Zprávy z Kruhu vycházejí jen dvakrát v roce, jejich rozsah málokdy umožňuje věnovat všem kulatým výročím takovou pozornost, jakou si zaslouží, a tak většinou musíme vystačit s citátem na titulní stránce a s obrázkem na poslední. Tentokrát bych rád přidal alespoň ještě dva citáty další, hodící se i dnes:

„Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa? A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny kožichy drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil.“

„Nemá býti věřeno v církev, poněvadž není církev Bohem.“

jp

100 let lidických občanů Josefa Horáka a Josefa Stříbrného

Oba tito muži, občané Lidic byli v roce 1939 vyřazeni z Československé armády. Josef Horák jako poručík letectva, Josef Stříbrný jako poručík pozemního vojska. Následně se zapojili jako mnozí jiní a aktivně se účastnili odboje v Československé armádě v exilu, ve Franci a ve Velké Británii. Koncem války se oba sešli v 311. noční bombardovací peruti, se kterou se v srpnu 1945 vrátili do vlasti.