Současné
archivy nabízejí možnosti poznat naše pohraniční oblasti za 2.
sv. války i jako prostor, jehož zázemí nemělo možnost české
obyvatelstvo poznat zblízka. Obecní Evidenční knihy obyvatel
(Melderegister), vedené v němčině (většinou psané kurentkou),
zavedené německou správou v sudetských župách, zachycují stav
a pohyb obyvatel v obci. Mezi přihlášenými figurují mimo jiné i
„cizinci“, přidělení na zemědělské usedlosti německých
sedláků jako polootrocká pracovní síla.
Výpisy z
„Melderegister“ z let 1940-1944 malé severomoravské obce
Plinkouta (něm. Pinkaute), tehdy obývané občany hlásícími se
ve velké většině k německé národnosti, zaznamenávají pobyt –
s největší pravděpodobností zajatců Rudé armády – v počtu
16 osob (+jedno dvouleté dítě), vedených jako pracovní síla v
zemědělství a hlášených na popisných číslech zemědělských
usedlostí sedláků, pro které byli přiděleni. Uvádíme jejich
jména v přepisu z kurentky.
Jsou to: na čp.
4- sedlák Habrich: Skubycz Nikola, nar. 6.9.1916
Ukr., přihl. 13.1.44, a Pidlisny Vasil, nar. 10.1.1910 Ukr.;
na čp. 10-Kunz: Timofejna Nina, nar. 1926, Rus.;
na čp. 11-Strak: Hlimczak Vladimir, nar.
28.2.1917, Ukr.; na čp. 12-Linhartd: Hruschko Harik,
nar. 1.4.1928, Ukr. a Taneczyszyn Stefan, nar.
1.11.1909, Ukr.; na čp. 17-Hrandel: Pontschok Ivan,
nar. 5.11.1916, Ukr.; na čp. 21-Preisz:
Ostavnuk Stefan, nar. 22.1.1907, Ukr. ; na čp. 23-Bartonek:
Horjatschyj Peter, nar. 10.6.1919, Ukr., a Lithvin Olga, nar.
3.5.1926, Rus.; na čp. 26-Schuch: Pekusky Juron ,
nar. 1.3.1906 Ukr.; na čp. 27-Togel:
Mahvyszuk Josef, nar. 1913 Ukr. , Stepanova Amosk ,
nar. 18.10.1917, Ukr., Volynzuk Heyjo, nar. 17.2.1924,
Ukr. a Zywnickyj Vladimir, nar. 15.11.1916, Ukr., přihl. 25.5. 44;
na čp. 30-Feik: Leskindra Pedro, nar. 7.11.1917, Ukr.
Jak udává
kronikář Jan Kouřil v knize „Zapomenuté pohraničí“,
mapující stejné období v sousední (české) obci Šumvaldu, na
hospodářství českých sedláků zajatci přidělováni nebyli,
protože byli německou správou považováni za politicky
nespolehlivé.
S odsunem
německého obyvatelstva po válce se pak z velké části vytratila
paměť dějů nedávné minulosti, plné utrpení a bezpráví.
Archivy, jak vidíme, však mohou ještě dnes vydat nejedno
svědectví o prohloubit naše znalosti o našem pohraničí.
Jaroslava Čajová
Poznámka redakce: Podobně se dělo na celém území 3. říše, tedy i v zabraném českém pohraničí, jak dokládají dokumenty, představené na regionální výstavě "Zbytky válek", která proběhla v roce 2010 v libereckém Seceročeském muzeu. (Zabývala se situací v libereckém a jabloneckém okrese.) V tomto případě šlo o "dobrovolníky" z Ukrajiny:
