 |
| Ordneři v plném boji |
Rozhovor s Milanem Gerykem,
členem Kruhu občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí
Milane, jaký
rozdíl vidíš mezi poválečným odsunem Němců z českého
pohraničí a vyhnáním Čechů z pohraniční oblasti tzv. Sudet?
Němci
měli v Československé republice rovnoprávnost, a přesto pomáhali
Hitlerovi v uskutečnění jeho plánů. Skoro všichni se nechali
strhnout k fanatickému jednání. Věřili Hitlerovi, že jsou
nadřazená rasa a ostatní rasy méněcenné a určené k vyhubení.
Odsun Němců z Československa v souladu s Postupimskou dohodou
vítězných mocností byl řešen zákonem a podle něho byl také
prováděn. Nedá se vyloučit, že v prvním období odsunu došlo v
některých případech k páchání bezpráví na občanech německé
národnosti.
V
době vyhnání Čechů z pohraničí v roce 1938 ti bylo šest roků,
přesto se zeptám, vzpomínáš si na tuto dobu?
Docela
dobře. Naše rodina žila ve dvojjazyčném městě Nový Jičín v
rodinném domku, který si rodiče - odborní učitelé na české
škole - postavili. 1. září 1938 mě tatínek poprvé zavedl do
školy. Stálý rodičovský doprovod děti byl nutný, protože v
ordnerském prostředí hrozilo dětem nebezpečí. Pochodující
útvary ordnerů shazovaly klobouky do řeky všem, kteří nesmekli
před hákovým křížem. Byla zdemolována městská synagoga.
Němci jásali v očekávání německé armády a pokrývali celé
fasády domů obrovskými prapory s hákovými kříži. Při
mobilizaci tatínek narukoval.
Po
oznámení, že naše republika přijala Mnichovskou dohodu, maminka
plakala, sehnala taxíka, naložila nás tři děti a ještě v noci
jsme odjeli do Přerova k její tetě Marii
Kozánkové,
které jsme byli vděčni za ubytování. Stejně pomohla i druhé
rodině příbuzných z Ostravska.
Možnost
vrátit se po válce zpět do Nového Jičína vás nelákala?
V
roce 1945 jsme se chtěli vrátit, ale našli jsme tam zpustošené
prostředí. Zmizeli sousedé Němci, které jsme znali. Jejich
zapečetěné byty zlatokopové otevřeli a zřejmě vykradli zbytky
majetku. Museli jsme bojovat o uznání vlastnictví našeho domku. V
Přerově jsme si už zvykli.
Po
listopadu 1989 se začalo hovořit o hromadném odsunu Němců na
falešném základě jejich kolektivní viny. Vidíš to stejně?
Odsunuti
nebyli všichni. Můj spolužák studoval na vysoké škole v roce
1951, přestože v mládí sloužil v Hitlerjugend. V roce 1955
pracoval na stavbě ve Štramberku německý mistr, který také
nebyl odsunut. Někteří Němci však sami emigrovali z naší
republiky po roce 1968.
Kruh
se snaží o komunikaci s německým Landsmanschaftem. S jakým
úspěchem?
V
roce 1998 Landsmanschaft napadl tehdejšího premiéra Miloše Zemana
s požadavkem zrušení Benešových dekretů, odsouzení vyhnání
Němců a navrácení majetku sudetským Němcům. Ve svých 20
požadavcích Landsmanschaft dál pokračoval v roce 2001. Bylo nutné
vytvářet protiváhu jeho požadavkům na české straně, a proto
vznikl Kruh. Starý latinský název ORA SUDETA se nyní použil na
naše severní pohoří a občas i na celé Čechy a Moravu. Kruh
vydává dvakrát ročně Zprávy z Kruhu, kde informuje o stavu
věci. Zástupci Kruhu se snaží jednat s Landsmanschaftem, ale
jejich vystoupení na těchto srazech nejsou vítána. Kruh ve
zpravodaji 2/2012 blahopřál svým členům s kulatými narozeninami
90, 85, 80 (je jich 96) a připomíná minulost mladší generaci,
která není vedena k vlastenectví. Nesmí darovat dědictví otců,
ať už jde o podniky, půdu nebo nerostné bohatství. Proti
Landsmanschaftu jsou však i některé německé spolky, například
Ackermanngemeide.
Rozmlouval
Miroslav Rozkošný
