Výstava v Bruselu k 75. výročí mnichovské tragédie

24. září se v budově Evropského parlamentu konala vernisáž výstavy k 75. výročí Mnichova. Autorem výstavy tvořené 24 panely a zahrnující období od vzniku od vzniku Československé republiky po její rozbití mnichovskou dohodou byl Vojenský historický ústav, iniciátorem poslanec v Evropském parlamentu Ing. Jan Zahradil. Díky jeho pozvání se vernisáže zúčastnili doc. PhDr. Václav Houžvička z university Jana Evangelisty Purkyně, JUDr. Jaroslava Janderová, (Publicum Commodum), plk. Ing. Emil Kulfánek, místopředseda ČSBS a místopředseda Kruhu občanů vyhnaných v r. 1938 z pohraničí Ing. Jiří Prokop.

V životě jsem neslyšel takovou sprostotu

Hitler a Henlein

Před pětasedmdesáti lety psal evropský a světový tisk o tom, jak je Němcům v Československu ubližováno. Tak například na začátku září 1938 uvrhli krutí Češi v Ostravě do vězení 82 aktivistů Sudetoněmecké strany pod průhlednou záminkou, že pašují zbraně. Tedy zbraně německé pro použití na území ČSR. Nikoli brokovnice na bažanty a kulovnice na medvědy, ale pušky, pistole, náboje, granáty a další pomůcky pro přípravu ozbrojeného povstání.

Chamtivost bez hranic

Tento článek byl otištěn v deníku Insider, který jej Aktuálně.cz - své sesterské redakci - poskytl v plném znění.

Objev deníku Insider - Legionář Josef Vít, střelec 2. roty České družiny, padl 6. dubna 1915 u Medzilaborců. A tam je také na vojenském hřbitově pochován. V roce 2009 bylo jeho jméno ze záznamů padlých vymazáno a z československého legionáře se stal úředně registrovaný neznámý německý voják.

Stejný osud potkal Emila Navrátila, Jana Smaržeňjuka a desítky dalších československých (českých) legionářů. Jejich ostatky se škrtem pera a pak za pomoci hrobníkovy lopaty změnily ze dne na den v německé.

"Nechutná hra s kostmi českých vojáků," nazval to slovenský historik Martin Drobňák, když na případ upozornil redakci Insideru.

Několik vzpomínek na zakládání Kruhu

Lumír Tuček

Byl jsem požádán, abych napsal své vzpomínky na zakládání Kruhu občanů České republiky vyhnaných v roce 1938 z pohraničí. Nejprve jsem se zamyslel, s kým bych o tomto úkolu měl pohovořit, a velmi mne překvapilo, když jsem si uvědomil, že ačkoli ještě od okamžiku zakládající schůze (28.října 1993) neuplynulo ani dvacet let, jsem posledním členem, který je členem celostátního výboru Kruhu od jeho první schůze, takže nemám na koho se obrátit, abych své vzpomínky porovnal a doplnil.

Dvacet let Kruhu

28.10.2013 uplyne 20 let od doby, kdy proběhla za pomoci ČSBS ustavující schůze Kruhu občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí. Nastal tedy čas ohlédnout se zpět a provést bilanci výsledků naší práce.

Ve vlasti zůstavší zombie

Předminulý víkend proběhly v bavorském Augsburgu již 64. Sudetoněmecké dny. Tentokrát prý v mnohem mírnějším duchu než bývalo zvykem. Cenou Za lidská práva ocenil sudetoněmecký lansmanšaft českého dokumentaristu Davida Vondráčka. A to za sérii pěti dokumentárních filmů, které z české strany nově mapovaly poválečné osudy českých Němců. Z nich je asi nejznámější film Zabíjení po česku. Bernd Posselt, mluvčí landsmanšaftu, ocenil, že Vondráčkovy filmy "jsou oproštěné od všech nacionálních klišé, která jsou na obou stranách bohužel stále přítomna." Franz Pany, předseda  landsmanšaftu, ocenil, že David Vondráček svou prací napomohl tomu, že současní obyvatelé České republiky "otevřeli oči před zločiny svých rodičů a prarodičů".

Sudetoněmecká verze Evropy

Václav Bělohradský

Sudetoněmecký diskurz o české historické a politické identitě, o legitimnosti Československa, včetně označování Beneše za zločince, který se prolhal ke státu slepenci, má už dnes své pevné místo v našem veřejném prostoru a jeho důležitost spíše narůstá, jak dokázaly mimo jiné prezidentské volby.
Stále častěji je i v českém vnímání minulosti přijímána teze o nelegitimnosti Československa – státu neschopného samostatného života: Missbildung, „stát, který selhal“ (tak zní název jedné americké knihy o Československu), pouhý oportunistický prostředek k trestání Němců po první světové válce, pro který není místo ve dvacátém století, jak dokázal jeho rychlý rozpad po roce 1989.

Jak vymývat mozky

Miloslav Bednář

Veřejné stanovisko prezidenta republiky o velezradě většiny československých Němců, jež učinil před státní návštěvou Rakouska, vyvolalo očekávané reakce. Rakouský kancléř se s českým prezidentem nesetkal a u nás spustila bubnová palba morálně domněle zcela čistokrevné party, překládající myšlenkové výkony sudetoněmeckého landsmanšaftu z němčiny do češtiny. Prý je to jednoduché: Češi se po válce dopustili genocidy, tedy národního vyhlazování, jako Němci za války.

Devátý květen 1945

Devátý květen byl den, který se čtyřicet pět let slavil jako den osvobození, den konce války. 9. května 1945 skončilo také Pražské povstání. Trvalo pět dní a čtyři noci:

"Noc první, růžová, vám polštář čechrala z kamení dlažeb. Kosi zpívali a kaštan nesl svícny obřadně, když se už stmívalo. Noc druhá, zelená, kdy padal teplý déšť na vaše helmice, ta byla plná hvězd, jak bývávají noci májové. Noc třetí sršela však jiskrami, čtvrtá noc měla příchuť popela a páchla po kouři jak rozbořený krb." Tak popisuje události Jaroslav Seifert ve své básni Květnové noci.

Několik březnových výročí

12. března 1938 připojil Adolf Hitler Rakouskou republiku do těla německé Třetí říše. Od té doby uplynulo 75 let. Hitler na tomto svém projektu pracoval již delší dobu, než v únoru 1938 vyhlásil svou doktrínu, totiž že bude garantovat "ochranu pro deset milionů Němců mimo Říši". Tedy dočasně mimo Říši. Vůdce byl svými drahými rakouskými soukmenovci nakonec fanaticky přivítán. Svůj rozhodný krok na obranu německého národa si nechal o měsíc později posvětit referendem, v němž se záborem souhlasilo 99,7 % obyvatelstva. To už bylo 70.000 možných škůdců zatčeno.

Výroční shromáždění Kruhu

Výroční shromáždění Kruhu se bude konat v sobotu 6. dubna 2013 od 10 do 16 hodin v hotelu Legie (Na dobu 12-13 je připraven oběd.) Na programu bude mj. přednáška na téma "Prezidentské dekrety".
Na vaši účast se těší

výbor Kruhu

Nezapomeneme

Stalo se bohužel smutnou skutečností, že na první stránce Zpráv se velmi často s některým z členů našeho výboru loučíme. Tentokrát naše řady opustil Karel Zelený, který ve výboru Kruhu občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí pracoval od jeho vzniku a patřil k našim členům nejvýznamnějším. Zesnul 9. února 2013 ve věku 93 let.

Kruh na internetu

Naše organizace letos existuje již dvacátým rokem. (Oficiálně byl Kruh občanů ČR vyhnaných r. 1938 z pohraničí založen 28. října 1993.) Internet se do ještě federálního Československa dostal sice už v únoru 1992, ale exkluzivní licenci na „přenos dat” držela společnost Eurotel, která ji však ke komerčnímu provozování internetu nepoužívala. Český internet byl nejdříve uzavřený pouze do akademické sféry, a to až do 1. července 1995, kdy původní licence padla. S trochou nadsázky se tak dá říci, že jsme tu byli ještě dříve než internet. A když přišel internet, objevil se Kruh i na něm.

Kam vlastně chceme jít?

Po první přímé volbě prezidenta ČR došlo k rozdělení společnosti na dva nesmiřitelné tábory oddělené hlubokým příkopem, jehož zasypání, bude-li vůbec možné, bude trvat velice dlouho.

***********************************

V článku „Myšlenky o Evropě, Německu a smyslu našich dějin“ (Hospodářské noviny, 26.7.1996) napsal profesor Eduard Goldstücker: „…žijeme v epoše historické restaurace, kterou charakterizuje návrat k něčemu minulému, svévolně přerušenému, jehož legitimitu chce obnovit. Takové restaurační epochy mají určitou typologii. Jedním z jejich charakteristických rysů je, že chtějí jít dozadu a nevědí až kam. Máme jít k roku 1918, k roku 1938 nebo 1848? Dnes zde po této stránce panuje takové zmatení názorů, že někteří dokonce pokládají to, co se stalo v listopadu 1989, za východisko k dokončení protireformace, která byla přerušena osvícenstvím za Josefa II“ .

Do vlastního hnízda

Před dvěma týdny jsem v článku Vzor na Hradě doporučoval:

"Chtěl bych, aby na Hradě, na tom symbolickém trůnu, seděl někdo, kdo může být pro mé hypotetické vnuky vzorem. Teď nemluvím o skutečné bytosti z masa, kostí a neřestí, ale o báchorečné postavě, jakým u nás prezident vždy byl. Tato "vzorotvornost" je důležitější než omezené prezidentské pravomoci. Miloš Zeman je jistě lepší než byli Chruščev, Jelcin či Husák. Je to samorostlý filozof, který překonává těžký život a ústrky s nezměrným optimismem. Má možná něžnou duši, na veřejnosti se ale s oblibou projevuje jako chrapoun. Karel Schwarzenberg je možná vypočítavý a tajně neřestný. Na veřejnosti však vystupuje jako dokonalý šlechtic ducha. Proto budu volit Karla."

Ještě k tzv. pohořelickému hrobu

Obětem poválečného odsunu německého obyvatelstva z Brna, které skončily svoji životní pouť na poli za Pohořelicemi, byla věnována v české i německé literatuře, koneckonců i na stránkách Jižní Moravy značná pozornost. Není mým cílem vyjmenovávat publikované studie a články, chci připomenout pouze ty dvě zásadní studie, které byly otištěny v tomto sborníku, z nichž ta Žampachova uvádí další literaturu^.1) .

Mariánský sloup v Praze a smysl českých dějin

Debata o katolickými aktivisty prosazované obnově mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí ukazuje, jak obě strany sporu chápou či nechápou české dějiny a jejich smysl. Vyostřující se polemika je jakousi obnovou významného sporu o smysl českých dějin ve třetím tisíciletí. Jeho první, rozhodující fáze probíhala od r. 1895, kdy vyšla Masarykova Česká otázka, do první světové války. Masarykova výrazná účast v ní a její o výsledek byly v první řadě politicko-filosofickým činorodým příspěvkem do této trvale naléhavé debaty.