Jiří Pešek: Evropská vyhnání a vysídlení ve 20. století a velmoci (část II.)

Transfer as a Contribution to Peace

To se ale již velmocenské plánování ubíralo jinými cestami. Již v květnu 1940 bylo v britském Foreign Research and Press Service, vedeném Arnoldem Toynbeem, připraveno prvé memorandum o stabilizaci poválečné Evropy prostřednictvím vytvoření nadnárodních federací ve středovýchodní a jihovýchodní Evropě. V tomto rámci britští akademičtí plánovači (nezávisle na „odsunových“ koncepcích české nebo polské emigrační vlády nebo na radikálních názorech odbojových skupin) poprvé zakalkulovali nucené transfery, resp. výměny obyvatelstva ve východní části střední Evropy. Žádné stabilní poválečné řešení nebylo proveditelné bez transferu několika milionů Němců. Název ústřední části memoranda zněl Transfer as a Contribution to Peace.

Jiří Pešek: Evropská vyhnání a vysídlení ve 20. století a velmoci (část I.)

Nucené migrace jsou trvale velkým a podstatným tématem moderních a soudobých dějin nejen Evropy, ale celého světa. Fenomén „vyhnání“ (na místě staršího „vyhubení“) se postupně etabloval od raného novověku, kdy se ovšem týkal především náboženských menšin. V průběhu 19. století nad tradičně dominující náboženskou motivací genocidní nebo transferové eliminace „cizích“ ergo menšinových, a tedy většinové společnosti překážejících skupin převládly důvody „národní“ či šíře etnické. To nevylučuje skutečnost, že pro jisté národnosti byla typická ta která náboženská víra, takže nacionální a religijní identifikace a důvody pro skupinová nepřátelství byly často kombinovány.