pondělí 31. března 2014

100 let od začátku první světové války

Hladové děti ve frontě na polévku
létě roku 1914, krátce na to, co paní Müllerová oznámila Švejkovi: „Tak nám zabili Ferdinanda“, svět navlékl parádní uniformu a bílé rukavice, tasil šavli a vytáhl do pole. „Do sv. Václava budeme doma!“ – „Než listí opadá, otevřem šampaňské v hotelu Ritz v Paříži“ – „Mon Général, zvu vás na ležák Unter den Linden“, volal svět mnoha znepřátelenými jazyky a nedívaje se, kam mašíruje, šláp si na plnovous a upadl. Šavle mu vyklouzla, kalhoty praskly a bílé rukavice zčernaly na funus.
Jiří Voskovec

pátek 28. března 2014

Útěky a vyhánění z pohraničí českých zemí 1938-1939

(Z recenzí na disertační práci PhDr. Jana Bendy, kterou vydalo nakladatelství Karolinum 2013.)

Již na první pohled upoutá rozsáhlá a obsažná heuristická základna. Zahrnuje prameny z různorodých archivů a fondů, jejichž význam je prvořadý, ale také dovolují dostatečně dokládat dobové tendence a zpřesňovat interpretaci. Také použitá literatura dokládá autorovu snahu uchopit danou problematiku v celé šíři, ve které mu neunikají ani sebemenší souvislosti a zmínky. 

čtvrtek 27. března 2014

Mnichovská tragédie nese naléhavé vzkazy dnešku

Během příprav hrozícího útoku proti Sýrii na počátku září ministr zahraničních věcí USA John Kerry prohlásil: „Nesmí se rezignovat – jako tomu bylo v době mnichovské dohody v roce 1938, jež předcházela anexi části Československa Hitlerem“.

Jeho výrok dokládá, že tato smlouva z 29. září 1939 se trvale zapsala jako varovný příklad nebezpečných následků politiky appeasementu (usmiřování) s diktátorskými režimy. Přesto Mnichov takto nebyl chápán od samého počátku. Naopak, v době podpisu byl většinou nadšeně přijímán jako „záchrana míru v Evropě“. Ani po tři čtvrtě století podobné soudy tak úplně nevyhasly – což je rozhodně důvod k zamyšlení.

středa 26. března 2014

Právní cesta sudetských Němců

Příspěvek je věnován problematice práce profesora veřejného práva na německé univerzitě v Praze, Fritze SANDRA, Vorschläge für eine Revision der Verfassungsurkunde, vydané v Liberci roku 1933.1 O tématu se zmiňuje jen velice stručně historik, původem sudetský Němec, a uvádí ho eufemisticky jako návrh na reformu v souvislosti s pociťovanou bezmocností německé národní skupiny.

pátek 14. března 2014

Ohrožování míru konečně odstraněno

Ve středu 15. března roku 1939 vydal Adolf Hitler provolání k německému lidu:



"Před několika měsíci bylo Německo nuceno vzít v ochranu své soukmenovce, žijící v uzavřených skupinách, proti nesnesitelnému teroristickému režimu Československa a v posledních týdnech se objevily se zvýšenou měrou stejné případy... Od neděle vznikaly na četných místech pusté výtržnosti, jimž znovu padly za oběť četní Němci. Každou hodinu se množí volání o pomoc pronásledovaných a postižených...

čtvrtek 13. března 2014

Úcta před důstojností člověka

Pondělí 10. října 1938 je posledním dnem záboru československého pohraničí. Některé české obce se diví. Třeba Český Dub: V roce 1921 se k národnosti české hlásilo 2364 osob z 3429 obyvatel. Tento den je "osvobozen" útvarem SS-Germania a přičleněn k německé říši. Město se přejmenovalo na "Deutsch Aicha". Osvobozeno bylo až 9. května 1945.

Raus, die böhmische Sau

Okupace Brna: Češi jsou smutní, Němci hajlují
(Dnes opisuji z knížky vzpomínek Čechů, kteří zůstali ve svých domovech v pohraničí i po tom, co ho po Mnichovu zabralo nacistické Německo. Vybral jsem si příspěvek, který vzpomíná na události před 65 lety, těsně před německou okupací. Jeho autorem je Jan Pelech, který v té době žil ve Znojmě.)

pondělí 3. března 2014

Krušné chvíle

Teprve v neděli 9. října 1938 začíná demobilizace. Zatímco Němci rvou z těla republiky cáry 5. pásma, a zakusují se i hlouběji, podle vlastního uvážení, začíná na parníku "Zsófia“, který kotví u Komárna, československo-maďarské jednání o úpravě státní hranice. Vlastně slovensko-maďarské jednání, protože ho za Česko-Slovensko vede ministr pro správu Slovenska Josef Tiso (podle Slováků "predseda vlády autonómnej krajiny"). Tiso nakonec vyjednal, co vyjednal, co mohl vyjednat; smutné na tom je, že to dodnes pohrobci slovenského klerofašismu a české "Druhé republiky" vyčítají – Čechům.