Ve vlasti zůstavší zombie

Předminulý víkend proběhly v bavorském Augsburgu již 64. Sudetoněmecké dny. Tentokrát prý v mnohem mírnějším duchu než bývalo zvykem. Cenou Za lidská práva ocenil sudetoněmecký lansmanšaft českého dokumentaristu Davida Vondráčka. A to za sérii pěti dokumentárních filmů, které z české strany nově mapovaly poválečné osudy českých Němců. Z nich je asi nejznámější film Zabíjení po česku. Bernd Posselt, mluvčí landsmanšaftu, ocenil, že Vondráčkovy filmy "jsou oproštěné od všech nacionálních klišé, která jsou na obou stranách bohužel stále přítomna." Franz Pany, předseda  landsmanšaftu, ocenil, že David Vondráček svou prací napomohl tomu, že současní obyvatelé České republiky "otevřeli oči před zločiny svých rodičů a prarodičů".

Sudetoněmecká verze Evropy

Václav Bělohradský

Sudetoněmecký diskurz o české historické a politické identitě, o legitimnosti Československa, včetně označování Beneše za zločince, který se prolhal ke státu slepenci, má už dnes své pevné místo v našem veřejném prostoru a jeho důležitost spíše narůstá, jak dokázaly mimo jiné prezidentské volby.
Stále častěji je i v českém vnímání minulosti přijímána teze o nelegitimnosti Československa – státu neschopného samostatného života: Missbildung, „stát, který selhal“ (tak zní název jedné americké knihy o Československu), pouhý oportunistický prostředek k trestání Němců po první světové válce, pro který není místo ve dvacátém století, jak dokázal jeho rychlý rozpad po roce 1989.

Jak vymývat mozky

Miloslav Bednář

Veřejné stanovisko prezidenta republiky o velezradě většiny československých Němců, jež učinil před státní návštěvou Rakouska, vyvolalo očekávané reakce. Rakouský kancléř se s českým prezidentem nesetkal a u nás spustila bubnová palba morálně domněle zcela čistokrevné party, překládající myšlenkové výkony sudetoněmeckého landsmanšaftu z němčiny do češtiny. Prý je to jednoduché: Češi se po válce dopustili genocidy, tedy národního vyhlazování, jako Němci za války.

Devátý květen 1945

Devátý květen byl den, který se čtyřicet pět let slavil jako den osvobození, den konce války. 9. května 1945 skončilo také Pražské povstání. Trvalo pět dní a čtyři noci:

"Noc první, růžová, vám polštář čechrala z kamení dlažeb. Kosi zpívali a kaštan nesl svícny obřadně, když se už stmívalo. Noc druhá, zelená, kdy padal teplý déšť na vaše helmice, ta byla plná hvězd, jak bývávají noci májové. Noc třetí sršela však jiskrami, čtvrtá noc měla příchuť popela a páchla po kouři jak rozbořený krb." Tak popisuje události Jaroslav Seifert ve své básni Květnové noci.